Milované místo

Rubrika: Doporučujeme, Zahradní architektura

Krásně koncipovaná anglická zahrada Woodpeckers naznačuje zkušenost se zahradní architekturou, ve skutečnosti byl ale přístup majitelů méně promyšlený.

V anglických zahradách vás na první pohled překvapí poměrně
málo cest – chodí se tu totiž po trávníku, který funguje jako
opravdový zelený koberec. Ten však v našich horkých létech nelze
trvale zajistit.

Začali jsme uvnitř domu a pracovali směrem ven,“ vysvětluje Linda Holdawayová, která se se svým mužem Neilem přestěhovala před 20 lety do domu z roku 1959 obklopeného 1,5akrovým pozemkem v obci Burnham-on-Crouch. „Bylo to v srpnu a zahrada měla spálené trávníky. Ale byly tu také nádherné vzrostlé buky, muchovník a liliovník,“ vzpomíná Linda. Linda a Neil žili dříve ve městě, rádi se plavili po moři, ale také zahradničili. Později však vyměnili svou malou městskou zahradu za velkou na venkově. „Nemůžete námořničit a zahradničit zároveň, tak jsme si museli vybrat,“ vysvětluje Linda. Zahradničení zvítězilo, a protože byla nová zahrada jako nepopsané plátno, hledala Linda radu u uznávaného zahradníka Jilla Cowleyho. „Domluvili jsme se, že vytvoříme nejprve něco pohledově pěkného a pak přidáme cestu, která bude sloužit k procházkám,“ doplňuje Jill.

Barevné záhony

Ke konci léta patří zahrada hlavně květům nenáročných
vytrvalých aster (Aster x frikartii ‘Mönch’) a rozchodníků. Odkvetlé
úbory aster není třeba otrháva a jejich trsy se dělí jednou za čtyři roky.

Linda proto začala pracovat nejdříve na jižně orientované zadní zahradě. Na konci dvou smíšených záhonů oddělených travnatým záhonem postavila elegantní letní altán. Oba záhony jsou osázeny tak, aby byly zajímavé po celý rok – sněženkami a čemeřicemi v zimě, tulipány na jaře, následně pak dlužichami, luštěnicemi, rozchodníky, jiřinami, travinami a samovýsevnými sporýši argentinskými. „Zjistila jsem, jak praktické jsou samovýsevné rostliny. Mám na zahradě hodně volného místa a tyto rostliny se vynořují všude,“ říká. V další části zahrady se rovněž nachází dvojice bylinných záhonů, které jsou tvořeny opakujícími se skupinami různých rostlin, například rozchodníky, japonskými sasankami, šalvějemi, krásenkami a astrami. „Miluji barvy, ale neumím malovat a takto jsem stále v jejich blízkosti,“ pochvaluje si Linda. Šanta na okrajích záhonů lemuje širokou zatravněnou cestu, která vede kolem maringotky se čtyřmi lůžky pro vnoučata až ke kuchyňské zeleninové zahradě.

Zelenina za plotem

Zeleninová zahrada je formálně uspořádána ze čtyř vyvýšených záhonů, ve kterých květiny k řezu, jako jsou chryzantémy, jiřiny a cínie, rostou společně s pórem, fazolemi, hráškem, tykvemi a bylinkami. „Má 87letá maminka pěstuje ve skleníku všechnu zeleninu ze semínek a zásobuje mě tak sadbou po celé léto,“ vysvětluje Linda. Dnes jsou zeleninové záhony chráněny vysokým plotem, ale nebylo tomu tak vždy. „Když jsme se sem přestěhovali, foukal tu suchý vítr. Museli jsme vysadit velký a hustý živý plot, abychom vytvořili pro rostliny mikroklima, ve kterém by vzkvétaly,“ popisuje Linda. To se odehrálo začátkem dvacetiletého suchého období, které následně určovalo typ výsadby. Jaro zde proto začíná brzkým rašením cibulek a létu vévodí šedolisté rostliny odolné vůči suchu a nenáročné samovýsevné druhy, jako jsou třeba svíčkovec, turan, kozlík lékařský a rozchodníky. „V srpnu jsou trávníky vyprahlé, když ale začne pršet, tráva obživne a záhony obsadí pozdní byliny,“ říká Linda. „Jako zahradník musíte zkrátka brát to, co vám příroda nabízí,“ dodává.

Půda a divoká zvířata

Dřevěnou terasu elegantně doplňují bohatě osázené velké
květináče a pocit soukromí jí zajišťuje zástěna porostlá pnoucími
rostlinami.

Výzvou byla i nekvalitní půda plná kamení a písku. „Půdu jsme zlepšovali celých dvacet let, a to pomocí pravidelných dávek Neilova domácího kompostu,“ vypráví Linda. Také divočina byla pro majitele zkouškou – lišky vychovávající mláďata, jelen mundžak spásající trávník i procházející jezevci. Na zahradě žije i mnoho druhů hmyzu, motýlů a ptáků. Včely a motýli jsou přitahováni květinami, jako jsou komule Davidova, voďankovec Douglasův, afrikány nebo šanta. „Požádali jsme dokonce místního včelaře, aby přinesl pár svých úlů,“ doplňuje Linda.

Traviny u terasy

Malá zahrada s travinami vede od terasy na západní straně domu skrz záplavu turanu Karvinského, který vyrůstá z mezer v kamenné dlažbě. „Jednou došlo k nedorozumění a turan byl ošetřený herbicidem. Skoro všechen odumřel, ale brzy se zase zotavil,“ popisuje Linda. Sousední kontryhel měkký zůstal naštěstí nedotčený, a tak ve štěrku vedle květináčů s kavyly dál vytváří shluky stříbrných lístků.

Práce i relaxace

Zahrada vyžaduje poměrně hodně práce, proto je pro Lindu a Neila těžké najít si čas na odpočinek a užít si okolní krásu. „Stále vidím, co vše je ještě potřeba udělat,“ říká Linda. Nicméně jednou za čas si opravdu odpočinou. Je to v době charitativního otevření zahrady pro veřejnost, kdy jsou trávníky posečené, záhony upravené, plevel zlikvidovaný a živý plot bez chybičky. „V teplém dni, kdy bzučí včely, je pěkné světlo a není co dělat, neexistuje milovanější místo, na kterém bych byla raději,“ uzavírá Linda.

Cestovatelské informace

Zahrada Woodpeckers se pravidelně otevírá návštěvníkům v rámci akce National Gardens Scheme. Více na www.ngs.org.uk.
Adresa: Neil and Linda Holdaway, Woodpeckers, Mangapp Chase, Burnham-on-Crouch, Essex, CM0 8QQ

FOTO: PROFIMEDIA.CZ