Netypické jehličnany. Zkusíte je?
Pokud si někdo vysadí na zahradu jehličnatý strom, většinou volí stále stejné druhy – jedle, borovice či smrky. A to je škoda, protože existují méně tradiční druhy, které se mohou stát obdivovaným skvostem. Vyzkoušejte některý z těchto tipů.
Neobvyklé druhy jehličnanů mají sice jiné nároky na pěstování než třeba smrky a borovice, ale na zahradě je dokážete splnit.
Pajehličník přeslenitý
foto Shutterstock
Měkké, jakoby dužnaté, ohebné a lesklé jehlice zdobí pajehličník přeslenitý (Sciadopitys verticillata). Jak napovídá rodový název, jehlice nepíchají, podobně jako třeba u známějšího tisu. Jsou na koncích výhonů, pravidelně rozložené, takže připomínají kostru deštníku nebo hvězdu. Proto se stromu také říká deštníkový nebo hvězdový smrček.
Pochází z horských oblastí Japonska. Hodí se i do malých zahrad, protože pomalu roste, mívá výšku maximálně dva až tři metry a jeho šířka dole nepřesáhne metry dva. Zároveň ale zůstává krásně hustý a zachovává si svůj kuželovitý tvar. Nestříhá se. Starší pajehličníky mají větve téměř vodorovné. Ocení stále mírně vlhkou kyprou lehkou půdu, proto je dobré do ní přidat písek. Vyhovují mu polostinná místa. Na zimu potřebuje lehkou ochranu kořenů, pokud nebude vystavený studenému průvanu a mrazu, odolá i teplotám minus 25 stupňů. V tomto období se navíc vybarvuje do nahnědlého odstínu, který jej chrání před sluncem. Na starších stromech dozrávají i deset centimetrů dlouhé šišky, které se podobají těm borovicovým.
Pajehličník se pěstuje na zahradě převážně jako solitéra, hodí se ale i jako doplněk pěnišníků, s těmi jej spojují nároky na kyselou půdu, ve vápenité se mu nedaří. Protože roste pomalu, lze ho pěstovat i v nádobách. Z odrůd je v nabídce tradiční starší ´Compacta´, ´Beauty Green´ s pěknou výraznou špičkou nebo kulovitá ´Grüne Kügel´, která má v dospělosti výšku i šířku metr a půl.
Blahočet chilský
foto Shutterstock
Jeho historie je dlouhá 150 milionů let a lze ho považovat ta opravdovou žijící fosilii! Blahočet chilský (Araucaria araucana), zvaný i opičí smrk, se sice botanicky řadí mezi jehličnany, v této kategorii se i prodává, ale stálezelené tuhé štítkovité jehlice připomínají spíš listy. U nás sice kvete málo, ale pokud se to povede, pak zaujme krásnými samičími šišticemi, které vypadají jako ostnité koule o průměru až patnáct centimetrů. Semena ale dozrávají za dva až tři roky.
Typem růstu připomíná nejdříve tradiční borovici černou – má kolmý rovný kmen s řídkými kosterními větvemi. Na starších blahočtech zaujmou dolů visící výhony, které připomenou, proč se blahočetu říká opičí strom – vypadají jako ocasy na větvi sedících opic. Ve volné půdě jej lze vysazovat jen v teplých oblastech, častěji se pěstuje v zimních zahradách nebo jako kbelíková rostlina. Pokud ji máte venku, korunu mladých stromků chraňte netkanou textilií proti zimnímu slunci a kořeny zakryjte vrstvou kypré štěpky. Vzrostlé už jsou odolné. Pěstujte je v dobře drenážované půdě, jinak hrozí uhnití kořenů. Nejlépe jim je v přelétavém stínu, zvlášť mladé stromy nesnášejí přímý polední úpal.
Kryptomérie japonská
foto Shutterstock
Z jiného kontinentu pochází i kryptomérie japonská neboli japonský cedr (Cryptomeria japonica). Má sice vysoký kuželovitý tvar a výrazná patra hustých větví, ale to je také jediné, co ji s cedrem spojuje. Zatímco on potřebuje slunečná místa se sušším substrátem, kryptomérii vysaďte do stínu a kyselejší humózní půdy se stálou vlhkostí. Jehlice má strom drobné, sytě zelené, srpovitě zahnuté, na větvičkách jsou uspořádány v pěti podélných řadách – podle toho ji poznáte od jiných jehličnanů. Menší kulovité šišky doplňují podpůrné ostnité listeny, podobné má i známější douglaska tisolistá. V zahradách se více než původní vysoké stromy pěstují nižší kompaktně rostoucí odrůdy ´Vilmoriniana´ či novější ´Globosa Nana´, tvořící maximálně metr a půl vysoké koule. Ještě menší je ´Little Diamond´. Tradiční tvar se špičkou si uchovává odrůda ´Sekkan´, která zaujme i barvou nových přírůstků, jsou mnohem světlejší než starší vnitřek dřeviny. Zakrslé zahradní kultivary většinou nekvetou, a nedočkáte se tedy ani šišek.
Sekvojovec obrovský
foto Shutterstock
Sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) roste zvlášť zpočátku velmi rychle, proto se hodí jen na opravdu velké zahrady. Tvoří vysokou úzkou kuželovitou korunu, větve má pěkně zarovnané. Pochází z amerického kontinentu a je odolný, dokonce ani po zasazení nepotřebuje žádnou velkou péči. Stačí ho občas zalít, než kořeny prorostou do okolní půdy. Ty jsou na rozdíl od smrku kulovité a sahají hlouběji, proto se strom nevyvrací. Vysazujte ho jako solitér, potřebuje kolem sebe místo, nikoli další dřeviny nebo rostliny. Není třeba jej hnojit, naopak se to ani nedoporučuje, protože mladé výhony pak špatně vyzrávají. V nabídce zahradnictví najdete například odrůdu ´Glaucum´ v šedozeleném tónu, krásný je i kultivar ´Greenpeace´ se smaragdově zeleným jehličím. Ten roste víc do šířky, a pokud má dost slunce, dlouho si udrží větve i v nejspodnějších partiích. Jinak se odhalí kmen s červenohnědou borkou.
Cedry
foto Shutterstock
Cedry rostou více do šířky než výšky a tvarem připomínají pyramidu. Jehličí na vodorovných větvích se podobá tomu modřínovému, ale neopadává. Zahradnictví nabízejí tři druhy cedrů – libanonský (Cedrus libani), atlaský (Cedrus atlantica) a himálajský (Cedrus deodara).
Cedr libanonský se považuje za nejodolnější vůči mrazu. Jen pozor, i když si koupíte úzkou odrůdu ´Pyramidalis´, bude mít průměr kolem čtyř metrů. Cedry lze stříhat, ale není to nutné, jsou husté a pěkně tvarované od přírody. Pro cedr atlaský jsou charakteristické modravé jehličí a vodorovně postavené větve, které vyniknou zvlášť u starších stromů. Je méně odolný, nehodí se do chladných horských oblastí. Oblíbená je sivá odrůda ´Glauca Pendula´ s převislými větvemi, která dorůstá jen do čtyř metrů a odolává dvacetistupňovým mrazům. Cedr himálajský se nabízí i v mnoha světle vybarvených odrůdách. Je pro něj typický nepravidelný tvar s hustými, na koncích k zemi skloněnými větvemi. Odrůda ´Aurea´ roste asi do pěti metrů, je ale široká. ´Golden Horizon´ mívá jen kolem dvou metrů. Cedry potřebují vždy slunné místo, na půdu jsou poměrně tolerantní, s výjimkou té jílovité. Musí však být velmi dobře propustná, na podmáčených místech rostou špatně.
Jedlovec kanadský
foto Shutterstock
Pro vysoký jehličnan (Tsuga canadensis) jsou charakteristické dolů skloněné nepravidelné větve, na jejichž koncích najdete drobné šišky. Jehličí je kratší a jemné, rozložené do dvou řad. Jako solitér dorůstá do patnácti metrů, ve skupině s dalšími dřevinami je výrazně nižší. Na malé zahrady se hodí zakrslá odrůda ´Jeddeloh´, jenž dorůstá jen do půl metru a je pro ni typický tvar fontány s volným středem a hustými výhony. Jedlovci se daří na chladnějších místech a v kypré vlhčí půdě s kyselejším pH, jinak trpí chlorózou jehličí, které se pak nevybarvuje do tmavě zelené a vypadá nezdravě. Kolem mladých stromů tedy navrstvěte rašelinu. Pokud nebude na poledním úpalu, poroste i na slunném místě, vhodnější je ale polostín. Chraňte ho před větrem.
Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock
Netypické jehličnany. Zkusíte je?
