Krásu je třeba chránit. I u dřeva

Dřevo patří k nejkrásnějším a v zahradě nejpoužívanějším materiálům. Má-li tady však sloužit dlouhá léta nebo i desetiletí, vyžaduje pravidelnou péči. Čím lépe ji uděláte, tím déle vydrží.

foto Shutterstock

Odborníci tvrdí, že správná příprava povrchu ovlivní úspěch natírání až z jedné poloviny. Stejně důležitý je pak výběr správného nátěru a jeho nanášení.

Příprava povrchu

Ani ta sebelepší a sebedražší barva vám nebude na plotu či pergole dlouho držet, pokud neodstraníte původní nátěr. To můžete provádět třemi způsoby – mechanicky, tepelně nebo chemicky.

• Zvolíte-li mechanickou variantu, barvu či lak budete muset zbrousit nebo oškrábat, ale opatrně, aby se dřevo nepoškodilo.
• Nejšetrnější metodou odstraňování je použití horkého vzduchu. Po nahřátí nátěr změkne a pak se dá seškrábnout ocelovou špachtlí.
• K chemickému čištění potřebujete odstraňovače starých nátěrů. Naneste je štětcem na povrch a po výrobcem doporučené době se rozpuštěný starý nátěr seškrábne ocelovou špachtlí či drátěným kartáčem.

Odstranění původního nátěru je třeba, i když se neloupe a dobře drží. Poté povrch ještě zbruste a následně použijte penetraci. Má menší molekuly než barva, proto se dostává do hloubky materiálu. Zpevní povrch a sjednotí savost materiálu, zlepší přilnavost dalšího nátěru a ochrání dřevo. Pokud chcete, aby výsledek natírání odpovídal slibům výrobců, je nejvýhodnější se napřed rozhodnout pro značku barev a pak použít celý systém – od napouštědla až po finální vrstvu. Jen tak se dosáhne toho, že jednotlivé vrstvy k sobě maximálně přilnou. Teprve na takto připravené dřevo nanášejte vrchní vrstvu, použít můžete lak, který nechává viditelnou strukturu tohoto materiálu, nebo krycí email.

foto Shutterstock

Jakou barvu vybrat?

Stojíte-li před regály s nátěry, dříve než se zaměříte na volbu odstínu, rozhodněte se, zda budete používat barvu vodouředitelnou, nebo syntetickou. Nikdo s určitostí neřekne, která pro vás bude lepší. Podle odborníků jsou oba typy svou kvalitou srovnatelné. Takže vybírejte podle toho, s čím se vám lépe pracuje a na co jste zvyklí.

Je však pravda, že vodou ředitelné barvy takzvaně zvedají vlákna dřeva. To znamená, že jeden nátěr nikdy nepomůže, protože když se tříska zvedne, uvolní cestu vlhkosti do materiálu. Když pak zasvítí slunce, voda se začne odpařovat a nadzvedne barvu a ta se začne odlupovat. Proto se po každé vrstvě povrch obrušuje, aby se srazily špičky dřevěných vláken. Také platí, že čím více je vrstev, tím méně vzdušná vlhkost pronikne do materiálu.

Toto pravidlo platí jak pro lazurovací laky, tak krycí nátěry. Zatímco ty první zachovají viditelný povrch a strukturu dřeva, druhé obsahují pigmenty, které dřevo zabarví podle vašeho přání, tedy nejen na bílo, může být i šedé, červené, žluté… Ovšem kresbu přírodního materiálu dokonale zakryjí. To je výhodné, pokud jsou plot či zahradní domek už poškozené, opravované, se spoustou suků. Krycí lak také vydrží o něco déle než lazura, ale aplikace je náročnější. Ovšem lazurami se musí natírat častěji. Jde-li tedy o množství práce, vyjde to zhruba nastejno.

foto Shutterstock

Nechte dřevo vyniknout

Lazurovací laky se vyrábějí tenko- nebo silnovrstvé. V čem je rozdíl? Ty první nanášíte tak dlouho, dokud dřevo saje, poté se přebytečný lak musí setřít. Daleko jednodušší je použít jako první napouštědlo, které dřevo lépe chrání a je levnější. Poté spotřebujete méně barvy.

Silnovrstvá lazura vypadá na první pohled lépe, stále zvýrazňuje kresbu dřeva a má i delší životnost. Práce s ní je však náročnější. Vydrží sice na podkladu o dva či tři roky déle, ale zatímco tenkovrstvou stačí před dalším natíráním jen lehce zbrousit, tuto budete muset z podkladu zcela odstranit. V součtu vás pak stojí méně času použít jednou za dva či tři roky tenkovrstvý lak, než obnovovat jednou za pět či šest let silnovrstvý. Ten druhý je však vhodný pro hůře dostupná místa, jako jsou štíty domů, podbití střechy a podobně, kde k natírání musíte stavět lešení, nebo tam, kde barva trpí degradací UV zářením.
Nezapomeňte také, že platí: čím světlejší lazura, tím méně obsahuje pigmentů zabraňujícím vstupu záření do materiálu. Proto je třeba se smířit s tím, že dřevo bude přirozeně stárnout a tmavnout. Pokud jste raději natřeli zahradní domek či lavičkou tmavým odstínem palisandr s vidinou, že vydrží déle, a teď toho litujete, můžete vše vrátit zpět. Stačí použít takzvané renovační lazury. Po jejich aplikaci je pak možné natírat dřevo světlým lakem, a to bez nutnosti pracného broušení.

7 chyb při natírání dřeva

1. Natíráte málo vyschlé dřevo – pokud bude obsahovat více než doporučených deset až patnáct procent vlhkosti a ošetříte ho krycí barvou či silnovrstvou lazurou, které dobře nepřilnou k povrchu začne se nátěr loupat. O něco mírnější jsou podmínky pro použití tenkovrstvých laků, ty lze nanášet na podkladu nějž vlhkost přesahuje dvacet procent.

2. Vynecháte impregnaci – dřevo tak nebude chráněné před houbami a plísněmi a také proti škůdcům a modrání dřeva. Někteří jako impregnaci volí ředěný svrchní nátěr, což je ale špatně. Nejen proto, že mu chybějí fungicidní látky, které dřevo chrání. Penetrace má také menší molekuly než barva, proto se dostává do hloubky materiálu.

3. Nanesete jen jednu vrstvu – zvlášť u vodou ředitelných laků a barev platí, že čím více vrstev nanesete, tím méně vody pronikne do materiálu. Minimální počet nátěrů je jeden penetrační a dva svrchní.

4. Zvolíte špatný odstín – obecně platí, že čím světlejší odstín zvolíte, tím kratší bude životnost natíraného povrchu. Velmi tmavé barvy zase přispívají ke kumulaci tepla na povrchu dřeva – to pak mnohem rychleji mění svůj objem, více pracuje a snadno popraská. Vhodné jsou tedy ty ze středu spektra, mezi něž se řadí třeba oblíbený dub nebo ořech.

5. Špatně zvolený čas – v návodu na barvě se dočtete, že k natírání potřebujete minimální teplotu osmnáct stupňů. Ovšem už tam chybí, že pracovat s nimi nesmíte ani při vysokých teplotách a na přímém slunci. Nátěr by totiž zaschl dříve, než přilne k povrchu. Jeho životnost je pak kratší, brzy se začne loupat a dřevo hůře chrání před škůdci. Pozor také na natírání vyhřátých povrchů – je hezké, že necháváte prkna na terasu vysychat na slunci a pak je přenesete do stinné kůlny, kde chcete pracovat. Ale nezačínejte s tím hned, počkejte, až jejich povrch zchladne.

6. Kombinujte výrobky různých značek – díky slevám nebo akčním cenám za barvy sice můžete ušetřit nemalé peníze, jen pozor, abyste později nelitovali. Výrobci totiž garantují vlastnosti nátěru pouze v případě, kdy použijete celý systém stejné značky. Jen tak se dosáhne toho, že jednotlivé vrstvy budou na sebe dobře navazovat.

7. Používáte nevhodný štětec – při nákupu štětce se pravděpodobně setkáte s výrobky se dvěma druhy štětin, přírodními nebo umělými. Ty první se hodí spíše pro barvy syntetické, druhé jsou vhodné pro práci s vodou ředitelnými nátěry. Existují také univerzální štětce, které v sobě kombinují oba druhy štětin. Důležitý je i tvar štětce. Oblíbené ploché využijete při natírání rychleschnoucími vodou ředitelnými barvami, ideální jsou na velké rovné plochy. Naopak kulaté jsou vhodné na menší a členité povrchy.

Magdaléna Krajmerová, foto Shutterstock

Krásu je třeba chránit. I u dřeva