Pěstování zeleniny – Luskoviny


Zelenina se z užitkového hlediska dělí do skupin, jejichž zástupci mají podobné nároky na půdu, stanoviště i způsob pěstování. V našem zeleninovém seriálu probíráme jednu skupinu po druhé, abyste při výběru plodin pro svoji zahradu nesáhli vedle. V minulém čísle jsme zaměřili na kořenoviny, nyní si projdeme luskoviny.

Užitkový i okrasný fazol šarlatový

Podle zájmu zahrádkářů o semena luskovin jde rozhodně o nejoblíbenější skupinu zeleniny. Jejich obliba pramení nejen ze snadného pěstování, ale i z jejich univerzálního využití v kuchyni a poměrně krátké vegetační doby. Luskoviny tak často figurují i jako pionýrské rostliny, které osídlují školní zahrady a zahrady pěstitelů začátečníků. Na hrášku a fazolkách se pak všichni prvopěstitelé naučí základním dovednostem. Co pěstovat Luskoviny patří k jediné botanické skupině, tak by se dalo říci, že jsou jejich nároky přibližně stejné. Ale, jak už je u zeleniny zvykem, i tady jsou rozdíly. Čeleď bobovité (Fabaceae) nebo dříve také motýlokvěté (Leguminosae) je v našich geografických podmínkách doma, a proto její zástupce najdete mezi užitkovými a okrasnými rostlinami i dřevinami po desítkách. Nejvýraznějším znakem jsou pro ně květy souměrné podle svislé osy, které mívají výrazné barvy, mnohdy bývají vícebarevné, a to i u užitkových druhů. Často se také vyznačují ovíjivými stonky s úponky, ale není to nutným pravidlem. Hojně jsou ale stonky bylin čtyřboké. Na zahradě se nejčastěji pěstuje klasický zelený hrášek (dřeňový) a zelené fazolky, trochu stranou stojí další druhy. Je to určitě škoda, protože jde o výborné a chutné druhy, které zajímavým způsobem rozšíří gastronomické možnosti. Jde zejména o cukrový hrách, jehož lusky se konzumují celé, bez vyloupávání, a velké pnoucí fazole, které se mohou připravovat klasicky jako zelené fazolky nebo se nechají dozrát a následně se upravují jako vydatné luštěniny. Za pozornost určitě stojí také v Anglii oblíbený bob zahradní. I u nás jsou pro jeho pěstování vhodné podmínky a kdo má větší zahradu, měl by si jeho pěstování alespoň jednou vyzkoušet. Továrny na dusík Pro čeleď bobovitých je charakteristická jedna vlastnost, kterou se liší od dalších rostlin. Jejich metabolismus je naprosto atypický a díky tomu mají schopnost si potřebu dusíku zajišťovat vlastními silami. Tento jev se patrně vyvinul vlivem míst původního výskytu, která byla chudá na dusík v půdě. Na kořenech luskovin tak najdete typické korálky, ve kterých sídlí hlízkové bakterie. Vázání dusíku ze vzduchu je natolik silné, že pokryje nejen potřebu konkrétního druhu, ale jeho přebytek v půdě zůstává a využívají ho i následně pěstované rostliny. Vhodný záhon Z předchozího vyplývá, že luskoviny nepotřebují půdu vyhnojenou dusíkem. Pokud je přesto na takový záhon vysejete, naprosto vás zklamou. Nejenže nesklidíte ani polovinu úrody, ale vyhnojená půda jim vyloženě neprospívá a brzdí rozvoj hlízkových bakterií. Dusík z půdy pak vlastně neumějí přijímat. Luskoviny se proto řadí do třetí trati (třetí rok po hnojení hnojem či kompostem) mezi takzvané doběrné plodiny, které mají malé nároky na výživu dusíkem. Nejčastěji se sem kromě luskovin řadí i nenáročná listová zelenina, jako je třeba polníček či perila a salátová hořčice nebo bylinky, kterým by přebytek dusíku ubíral na aromatičnosti. Větší pozornost je však třeba věnovat přípravě půdy. Luskoviny obecně mají z výše uvedených důvodů velice slabý kořenový systém, proto by připravený záhon měl mít jemnou půdu s drobtovitou strukturou, bez kamenů. Luskoviny nemají rády půdy těžké a studené, nejlepší výnosy poskytují na lehčích písčitohlinitých půdách, těžší půdu uvítá pouze bob zahradní. Nezapomeňte to nejdůležitější
  • luskoviny se nehnojí, a to ani průmyslovými hnojivy, ani kompostem
  • nejednotí se a nepřesazují se
  • potřebují dobře zpracovanou půdu do hloubky 25 centimetrů
  • popínavé druhy se pěstují s oporou
  • potřebují hodně vody, za sucha je nutné je zalévat
Potřebná péče Luskoviny mají velká semena, proto se vysévají přímo do volné půdy, nepřesazují se a nejednotí se, potřebnou vzdálenost mezi rostlinami zajišťuje už pečlivý výsev po jednom semenu. Jsou poměrně odolné, mladé rostlinky hrachu a bobu snášejí i teploty lehce pod nulou a vysévají se tak už na počátku března. Fazolky – keříčkové i pnoucí – mají naopak rády teplou půdu a jejich výsev se provádí v desetidenních intervalech od konce května, aby se prodloužila sklizeň až do podzimu. Opory a vedení

Vzrůstné tyčkové fazole se mohou stát stěnou i loubím.

Na zahradě se všechny pnoucí luskoviny, tedy hrách cukrový, hrách dřeňový a pnoucí tyčkové fazole, pěstují s oporou. Ta jim zajistí dobrý zdravotní stav a vám pohodlnou sklizeň a také vyšší úrodu. Pnoucí fazole jsou navíc mohutné rostliny, které mohou na zahradě pomoci zakrýt i nehezká místa nebo naopak za pomoci hezké konstrukce zahradu ozdobit. V zahraničí jsou oblíbené vysoké jehlany ze dřeva či kovových prutů, ke kterým se vysazují nejen růže, plamenky či hrachory, ale právě i výrazně kvetoucí fazol šarlatový (Phaleolus coccineus). Ten je také hitem dětských naučných botanických koutků, protože je pěkný, odolný i užitečný – doslova premiant hodin botaniky. Škůdci a choroby Luskoviny mají většinou, ve srovnání třeba s kořenovinami, poměrně krátkou vegetační dobu. Zatímco karotka vyroste asi za 130 dní, hrášek za 80 dní a keříčkové fazole za 100 dní. Jen bob a pnoucí fazole mají srovnatelnou dobu pěstování, tj. oněch 130 dní. Ty se však vysévají ale mnohem dřív, protože stejně jako hrášek opouštějí záhony zhruba v červenci. Z tohoto důvodu luskoviny zpravidla nijak výrazně netrápí choroby, které ohrožují druhy pěstované daleko déle. Hospodářsky je ohrožují více škůdci. Bob je často sužován mšicemi (mšice bobová), které napadají květy, vzrůstné vrcholy a mladé plody. Ty jsou potom deformované a malé. Řešením je časný výsev – bob pak kvete dříve, v chladnější části jara. Založeným luskům už mšice tolik nevadí. Hrášek ohrožují hlavně zrnokazi. Také u luskovin je ale možné se setkat s listovými chorobami, jako jsou nejrůznější plísně (antraknóza hrachu) a padlí, daleko častěji ale postihují polní kultury, které se pěstují bez opory, mají sklon k poléhání, a proto se za deštivých let patogeny v porostu rychle šíří. Pohled ekolog Luskoviny jsou pro zahradu a zahrádkáře doslova výhrou. Dobře a snadno se pěstují, nepotřebují zázemí pro předpěstování, zanechávají málo zbytků a půdu obohacují dusíkem pro plodiny pěstované po nich. Z hlediska společné kultury jsou pro fazole vhodnými sousedy okurky, kukuřice, košťáloviny, ředkvičky, červená řepa, saláty, celer, špenát a rajčata. Nepovede se jim ve společnosti cibulovin, tedy póru, cibule a česneku. Hrášek je špatným sousedem nejen pro cibuloviny, ale i pro rajčata a brambory. Je samozřejmé, že se nepěstují společně fazole a hrášek, resp. bob.

Výběr odrůd pro domácí pěstování

český název odrůda
Hrách cukrový ‘Ambrosia‘, ‘Carouby‘, ‘Sweet Salome‘, ‘Jessy‘
Hrách dřeňový ‘Oskar‘, ‘Junos‘, ‘Zázrak z Kelvedonu‘, ‘Radovan‘, ‘Alderman‘, ‘Twinset‘ (novinka), ‘Avola‘, ‘Boogie‘, ‘Winner‘
Fazol keříčkový (zelené lusky) ‘Bona‘, ‘Gusty‘, ‘Sigma‘, ‘Satelit‘ (novinka)
Fazol keříčkový (žluté lusky) ‘Aidagold‘, ‘Berggold‘, ‘Blanche‘
Fazol keříčkový (na semeno) Carmen‘, ‘Inka‘, ‘Rocco‘, ‘Dalmantin‘
Fazol tyčkový ‘Purple podded Climbing‘, ‘Meraviglia di Venezia‘, ‘Konstantin‘, ‘Goldmarie‘
Fazol šarlatový, bob zahradní nepěstují se odrůdy, pouze druhy
FOTO: PROFIMEDIA A ARCHIV FIRMY SEMO

Pěstování zeleniny – Luskoviny

Komentáře

Napsat komentář