Chcete se stát vinařem?

Vinná réva je krásná prastará kulturní rostlina, která na své popularitě v průběhu tisíciletí nic neztratila. Sklízet vlastní hrozny je nádherný pocit. I kdyby jen z několika keřů…

Je výjimečná, oblíbená, ale svým způsobem náročná. Vinná réva především potřebuje teplo – jakmile je méně než deset stupňů, už neroste ani nedozrává. Proto se u nás pěstuje jen v nejteplejších oblastech, doporučována je na zahrady ležící do 250 až 300 metrů nad mořem. Ovšem se změnou klimatu teploty stoupají a snazší pěstování révy je jedním z mála příznivých doprovodných efektů. Navíc i dříve platilo, že pokud jí najdete chráněné místo u vyhřáté jižně orientované zdi, může se pěstovat i v pětisetmetrové výšce. Zvláště když vysadíte ranou odrůdu. Rozdíl může být značný – zatímco hrozny velmi rané odrůdy zesládnou již za 105 až 115 dnů, pozdní mohou potřebovat až 180 dnů, a to už je velmi pravděpodobné, že teploty klesnou pod deset stupňů.

Pokud sazenice umístíte k jižní zdi, dozrají i ve vyšší nadmořské výšce.

Místo i odrůda

Pokud se nechystáte vysadit pouze řádku sazenic ke zdi, ale malou vinici, ideální je mírný, k jihu se svažující, plně osluněný svah. Jestliže ho nemáte, poslouží i jihozápadní a jihovýchodní. Na severní straně se ale sladkých hroznů patrně nedočkáte.

Nebudete-li vyrábět vlastní víno a přejete si jen užít sladké a zdravé hrozny k jídlu, vysaďte si některou ze stolních odrůd s velkými plody. A připravte jim půdu, jakou mají rády: bohatou na humus i živiny, kyprou a mírně vlhkou. Neměla by být vyloženě těžká, propustnost je ku prospěchu.

Jiné podmínky vyžadují odrůdy moštové, s drobnými plody určenými k dalšímu zpracování. Těm svědčí i půdy velmi lehké, štěrkovité, písčité a dokonale propustné. Pokud navíc zvolíte révu odolnou vůči houbovým nemocem (označují se zkratkou PIWI), které keře často napadají, odpadne i náročné ošetřování fungicidy. Sazenice roubovaná na podnoži odolné proti zhoubné mšičce révokazu je dnes již samozřejmostí.

Ideální pro domácí vinice je osluněný svah.

Jak připravit půdu a sázet?

Při zakládání velkých vinohradů bývá prvním krokem hluboká orba, následuje rozbor půdy, doplňují se minerály, někdy i zelené hnojení. Na zahradě stačí postupovat stejně jako u jiných ovocných dřevin a přidat něco navíc. Sazenici namočte na půl dne do vody a mezitím si připravte jámu nejméně třicet centimetrů širokou a šedesát hlubokou, v těžké půdě to může být i více. Zeminu na dně nakypřete rycími vidlemi. Sazenice má kořeny mnohem kratší a před výsadbou byste jí je měli ještě zastřihnout na deset centimetrů, aby se pěkně rozvětvily. Ale již brzy proniknou do hloubky, a pokud narazí na kvalitní půdu, bude réva prosperovat a růst. Proto do jámy vracejte původní zeminu smíchanou s kompostem, v případě těžké půdy ji navíc vylehčete pískem nebo drobným štěrkem. Sazenici umístěte tak, aby byla mírně šikmo naroubovanou částí k opoře a aby místo štěpování zůstalo přibližně šest centimetrů nad úrovní okolního terénu. Rozprostřete její kořeny, zčásti je zasypejte a důkladně prolijte plnou konví vody. Poté zeminu dorovnejte a kolem dokola přišlápněte, jinak nebudou mít kořeny s půdou dostatečný kontakt a mohou trpět nedostatkem vláhy.

Před zimou přidejte k révě kompost nebo mulč.

Pokud je místo, kde podnož sazenice srůstá s roubem, zavoskované, můžete je nechat vyčnívat. Když chráněno není, navršte na ně vrstvu kompostu nebo zeminy, který zabrání vysychání oček. Ani u voskované révy zahrnutí neuškodí, zvláště pokud ještě přijdou mrazy. Výhony ven prorostou, až přijde čas. Osvědčený termín pro výsadbu je mezi půlkou dubna a května.

Révu můžete sázet metr od sebe, a pokud bude řádků více, podle výšky budoucích opor se rozestupy volí dva až tři metry. Ideální směr řádků je severojižní, tak se jednotlivým keřům dostane nejvíce slunce.

Vyvazování zdřevnatělých, stále však tenkých výhonů, takzvaných tažňů.

První léto

Když letorosty vyraší, ponechte dva, ostatní opatrně vylomte. Jakmile povyrostou, vyberte ten silnější a vyvažte ho ke svislé opoře – je to základ budoucího kmínku révy. Jeho výška a řez v dalších letech závisí na způsobu pěstování, který si zvolíte.

Z úžlabí listů začnou vyrůstat zálistky, postranní výhony, stejně jako například u rajčat. Všechny je co nejdříve odstraňujte, na hlavním výhonu i na zkráceném záložním. Část zálistků se ponechává až v dalších letech, protože vyživují hrozny a ty tak budou sladší. Cukry posílají především do plodů pod sebou, proto je pod nasazenými hrozny vylamujte a nad nimi ponechte, případně jen zaštípněte za čtvrtým listem. Naopak zálistky pod hrozny, ale i velmi blízko nad nimi vylamujte celé, aby plodům nestínily. Nebo se můžete řídit jednoduchým pravidlem, že v dolní části letorostů se zálistky odstraňují, v horní nikoli.

Odstranit je vhodné i takzvané rosné kořínky vyrůstající z naroubované části. Proto v červnu přihrnutou zeminu opatrně odhrňte a ořežte je ostrým nožem. Poté ji opět přihrňte, ovšem jen do půli srpna. Pak se opět odstraňuje, aby spodní část letorostů vyzrála a byla odolnější vůči zimě. Před jejím příchodem k révě opět přidejte kompost a třeba i mulč.

Při výsadbě révu umístěte mírně šikmo.

Tajemství řezu a vyvazování

Réva nejlépe plodí na nových mladých výhonech, které vyrůstají z těch loňských. Proto se starší odstraňují a zůstává pouze kmínek, případně ramena ze starého dřeva. Z něj se každoročně nechávají růst jen některé z loňských, již zdřevnatělých, ale stále tenkých výhonů, takzvaných tažňů. Natahují se totiž často vodorovně a vyvazují se k opoře. Z jejich oček, pupenů, vyraší nové plodné výhony. Pokud mají být hrozny kvalitní, sladké a velké, je třeba počet i umístění nových výhonů regulovat. Vinaři proto již dávno vyvinuli hned několik způsobů, jak dosáhnout optimální úrody.

Pro začátečníky je patrně nejjednodušší rýnsko-hessenské vedení. Jeho základem je kmínek ze starého dřeva, vysoký obvykle šedesát až osmdesát centimetrů. Z něj se vodorovně nebo do oblouku vyvazují dva dlouhé tažně. Nové výhony pak směřují po opoře vzhůru a z vybraných dvou výhonů, které jsou nejblíž kmínku, vzniknou tažně příštího roku.

U Guttova řezu se na kmínku ponechává jen jeden dlouhý tažeň a vede se vodorovně. Nové výhony rovněž směřují vzhůru.

U kordonového vedení je základem staré dřevo tvaru T – kmínek a vodorovné větve, na nichž se ponechávají krátké tažně blízko sebe a letorosty opět šplhají vzhůru.

U závěsu je na vysokém kmínku jen jedna vodorovná větev starého dřeva, z níž visí tažně i letorosty dolů.

U vertikálního způsobu zase velmi dlouhý kmínek, který může být ladně zvlněný, nese krátké tažně po stranách. Z nich rostou nové výhony do stran.

Při řezu zvaném na hlavu či babku se kmínek nezapěstovává, loňské výhony se odřezávají u země, ponecháte jen pár centimetrů dlouhé kousky, takzvané čípky, jejichž vhodná délka závisí i na odrůdě, ze kterých pak vyraší nové, plodné výhony. Ty můžete vyvázat ke svislým oporám nebo zastrkovat mezi dráty stejně jako u předchozích způsobů. K nevýhodám tohoto způsobu patří nedostatek starého dřeva, tudíž nižší odolnost vůči zimě. Na druhou stranu můžete celou hlavu, která může za léta opakovaného seřezávání vskutku dosáhnout velikosti té lidské, před mrazem snadno ochránit.

A jak si vybrat? Každý způsob má svoje výhody. Například více starého dřeva činí keře odolnější vůči mrazu. A vhodná délka tažně závisí i na zvolené odrůdě. Pro pěstování většiny stolních odrůd s velkými hrozny jsou vhodnější krátké, na kterých se ponechává méně oček.

Řez révy se provádí v předjaří, nejlépe v první půli března, když už nehrozí velké mrazy, a do větví začíná pomalu proudit míza. Díky tomu lze dlouhé tažně bez poškození ohnout a vyvázat, její výron révu neoslabí.

KORDONOVÉ VEDENÍ RÉVY – první až čtvrtý rok

Réva na pergole a jako ozdoba domu

Réva se pěstuje nejen pro úrodu, ale může i krášlit a stínit. Pak nechte z krátkého kmínku vyrůst více větví a ty veďte podle potřeby podél pergoly či zdi. Pokud ji nebudete chtít příliš stříhat, vyberte méně plodnou odrůdu, aby ji množství nových výhonů tolik nevyčerpávalo. Původní réva také stále rostla, šplhala a plodila dále a dále od kořenů.

Tip redakce

Jarní vláha a výživa

Vinná réva je značně odolná vůči suchu díky velmi hlubokým kořenům. Ovšem prospěje jí dostatek vláhy zjara, když raší. Pokud pěstujete jen řádek sazenic nebo malou viničku, můžete keře nejen v prvních letech života za suchého jara v době rašení zavlažit. Raději párkrát a důkladně, nežli často a málo, aby se voda dostala do hloubky. V první půli léta rostliny přihnojte, například velmi silně naředěným výluhem ze zkvašeného drůbežího trusu. Ale nikdy živiny nepřidávejte na konci léta, kdy by nadbytek dusíku ztížil vyzrávání dřeva a tím i úspěšné přezimování.

RÝNSKO-HESENSKÉ VEDENÍ RÉVY – první až třetí rok

Viola Martinková

Chcete se stát vinařem?