Bylinky na žlučník a játra

Rubrika: Bylinky a léčivé rostliny, rss-feed, Zdravá zahrada

Kromě známého ostropestřce mariánského najdete mezi rostlinami i další bylinky pomáhající při potížích s trávením. Některé dokonce rostou volně v přírodě, není třeba je pěstovat na zahradě.

 

Čekanka lékařská
Cicchorium intybus

Čekanka je známá trvalka, poznáte ji podle blankytně modrých, ke stonkům přisedlých květů, které se na rostlině objevují po celou sezonu. Má tenké, ale pevné stonky s drobnými šedomodrými listy uspořádanými do přízemní růžice.

SBĚR: Čekanku najdete růst i na kamenitých místech a ve vysoké nadmořské výšce, dává přednost slunným sušším místům. Léčivé účinky má dlouhý vřetenovitý kořen, z nějž po naříznutí vytéká latex obsahující spoustu léčivých látek. Mnoho minerálů, hlavně hořčíku, vápníku a železa, se nachází i v sušině a také v nati a květech. Kořeny se vyrývají na jaře či na podzim, oprané se podélně dělí a krájejí na menší kousky, které se pak suší při teplotách do padesáti stupňů. Kvetoucí nať se sbírá v době prázdnin, tedy nejčastěji od června do srpna.

VYUŽITÍ: Tato léčivka nejenže podporuje správné fungování jater a žlučníku, ale pomáhá i při jejich onemocnění, například při žloutence. Podporuje rovněž látkovou výměnu, čistí krev a také snižuje množství krevního cukru. Nejjednodušší je uvařit si z čekanky odvar, kdy se lžička sušeného drceného kořenu nebo dvě lžičky sušené nati nechají tři minuty povařit v šálku vody. Přecezený se pije třikrát denně čerstvý. Čekanka se využívá i ve směsích s dalšími bylinkami, například spolu s řebříčkem, mátou nebo vlaštovičníkem, případně pampeliškou.

Vlaštovičník větší
Chelidonium majus

Vlaštovičník patří mezi mákovité, pro které je typické vylučování latexu z poraněných stonků – u této rostliny má mléko sytě oranžovou barvu. Kdysi se používalo jen jako prostředek v léčení bradavic. Ale nať a extrakty z ní výrazně podporují sekreci žluči, činnost hladkého svalstva včetně srdce, odstraňují křeče žaludku i průdušek při silném kašli.

SBĚR: Vlaštovičník najdete růst nejčastěji na rumištích a v opuštěných lokalitách. Dává přednost kyprým půdám s dostatkem živin, nemá rád sucho. V zahradě se nepěstuje, je považován za plevel. Nať se sbírá na počátku květu, nejlépe v rukavicích, protože vytékající mléko může dráždit pokožku a zanechává na ní tmavé těžko a odstranitelné skvrny. Bylina se suší opatrně při nízké teplotě do čtyřiceti stupňů, poté je třeba ji pečlivě zavřít a uložit, snadno plesniví.

VYUŽITÍ: Nálev z vlaštovičníku podporující tvorbu žluči se připravuje dvakrát denně čerstvý. Na šálek vody použijte půl čajové lžičky řezané natě.

 

Řepík lékařský
Agrimonia eupatoria

Řepík se jako léčivo využívá odedávna, jde o trvalku vysokou kolem osmdesáti centimetrů, nejčastěji roste na světlých místech, suchých loukách či krajích listnatých lesů. Listy mají typické vroubkování, zlatožluté květy tvoří vystoupavé hrozny.

SBĚR: Kvetoucí nať se sklízí od června do srpna, odstřihuje se za slunného odpoledne, kdy je obsah léčivých látek nejvyšší.

VYUŽITÍ: Řepík je jedna z nejuniverzálnějších bylin, protože nemá vedlejší účinky a může se tak používat dlouhodobě, v těhotenství i při kojení. Podporuje činnost žlučníku, pomáhá při metabolismu tuků, snižuje dokonce hodnoty cholesterolu. Přispívá k očistě trávicí soustavy i léčbě ledvinových kamenů. Nejobvykleji se pije řepíkový nálev, kdy se lžička sušené natě přelije vroucí vodou a nechá stát alespoň deset, lépe patnáct minut. Anebo řepík přelijte studenou vodou, tu přiveďte k varu a vařte asi tři minuty. Poté ho odstavte a nechte asi tři čtvrtě hodiny vychladnout, poté vypijte. Druhý způsob přípravy nálevu obsahuje více účinných látek.

 

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock a profimedia.cz

Bylinky na žlučník a játra