Jak se liší pěstování ve skleníku a na záhonu

Jde o stejnou půdu, stejné rostliny, stejné choroby nebo škůdce… Způsob, jak se o ně starat nebo proti nim bojovat ve skleníku a na záhonu, se liší. Zde je návod na správné pěstování.

foto Shutterstock

Záhony ve skleníku není nutné oddělovat od okolní půdy. Rozhodnete-li se pod nimi vytvořit betonový podklad, postavíte vlastně velký truhlík a budete muset dávat větší pozor na případné přelití. A dno vyplnit drenáží. V kvalitní hlinité půdě s dostatkem humusu můžete začít ihned pěstovat, pouze je třeba záhony zbavit plevele, podle potřeby nakypřit a vylepšit kompostem. Jílovitou zeminu také obohaťte kompostem, ale nejprve ji vylehčete drenáží, například jemným štěrkem, hrubým pískem anebo lehkým perlitem, který navíc zadržuje vláhu. Pokud použijete pouze kvalitní kompost, ve spodní vrstvě vylehčený drenáží, získáte o to lepší úrodu. Takto kyprou půdu není třeba rýt, udělají to za vás žížaly, zvlášť když do ní mají zespodu přístup.

foto Shutterstock

 

Pro správnou regeneraci půdy

Na venkovní záhony stačí každoročně přidat kompost, aby se obnovila přirozená rovnováha, žádné mikroorganismy tady nepřevládaly a nezačaly škodit. Ve skleníku jsou podmínky trochu jiné – půda je více zatěžovaná a nemůže tak snadno zregenerovat. Především ale vyšší teplo a vlhkost podporují rozvoj a šíření hub. A tak se po pár letech můžete setkat například s uvadáním rajčat kvůli zamoření půdy houbou Fusarium, které se projevuje za horka. Při ochlazení a večer se rostliny obvykle vzpamatují a dále plodí, ovšem pokud se zamoření zvětšuje, na úrodě se to projeví. Přemnožené mikroskopické houby zase způsobují ucpávání cévních svazků okurek, kvůli kterému mladé sazenice nerostou, nebo hnilobu salátů. A rovněž vajíčka a larvy některých škůdců zde mohou úspěšně přežívat.

Aby se to nestávalo, bylo by ideální každou sezonu půdu vyměnit. To je však velmi pracné a také byste museli mít velkou zásobu kompostu anebo by se vám nákup většího množství substrátů prodražil. Proto je lepší pravidelná dezinfekce půdy. Jedním z osvědčených prostředků je dusíkaté vápno. Při kontaktu s vodou se z něj uvolňuje dezinfekčně působící kyanamid, zároveň sloužící jako hnojivo. Dusík je k růstu potřeba stejně jako vápník, na jehož nedostatek jsou papriky i rajčata velmi citlivé, a když ho nemají, dochází k nekróze plodů, hnědým koncům, které ihned napadnou houby. Dusíkaté vápno likviduje zárodky houbových chorob, vajíčka plžů i semena plevelů. Krátkodobě působí nepříznivě i na půdní mikroorganismy, ty se však brzo vzpamatují a začnou prvek zpracovávat a rozkládat.

foto Shutterstock

Je však důležité ho do půdy zapravit měsíc před prvními výsevy či výsadbami:

• Na metr čtvereční zeminy rovnoměrně nasypte sto gramů, což odpovídá pěti vrchovatým polévkovým lžícím, dusíkatého vápna a vidlemi nebo kypřičem ho do ní důkladně zapravte.

• Poté zeminu zalijte a přikryjte fólií, nejlépe černou, neboť teplo je při tomto procesu žádoucí. A nechte působit.

• Po třech týdnech můžete fólii odkrýt a do půdy zapravit trochu kvalitního kompostu, nejlépe surového, který je obzvlášť bohatý na půdní mikroorganismy – nastartujete tak ještě lépe další sezonu. Tento krok však není nutný, odolné a všudypřítomné bakterie půdu osídlí i bez něj.

Nejdříve po třech týdnech, ideálně však po měsíci od aplikace, můžete do takto ošetřené půdy sít a sázet. Počítejte s tím, že po další dva měsíce budou rostliny dusíkem i vápníkem dostatečně zásobeny, a už je více nehnojte.

foto Shutterstock

 

Svilušky, molice, plísně

Někteří škůdci mají ve skleníku lepší podmínky k množení nežli venku – vyhovuje jim teplo a závětří. A jejich přirození nepřátelé se k nim dostanou jen v omezené míře. Pokud ve skleníku využijete chemické postřiky, alespoň se nešíří do celého prostředí zahrady. Často si však zkomplikujete pěstování a sklízení, když musíte dodržovat ochranné lhůty. Nelze stříkat kupříkladu rostoucí okurky, pokud pod nimi ještě máte saláty a podobně. To platí i při boji proti plísním.

Částečně uzavřený skleník je však velmi vhodný pro účinnou a zdravotně zcela nezávadnou alternativu, a to biologickou ochranu, kdy dovnitř přirozené nepřátele škůdců cíleně nasadíte. Například parazitické vosičky Aphidius colemani napadající mšice, Encarsia formosa jsou účinné proti molicím, dravý roztoč Phytoseiulus permisilis proti sviluškám a Amblyseiulus cucumeris potírají svilušky i třásněnky. Ovšem do skleníku je nemůžete nasadit preventivně, neměli by co konzumovat a v čem se množit. Co se ale dá je vyvěsit uvnitř žluté a modré lepové destičky, které škůdce lákají. Zjistíte tak jejich výskyt ještě dříve, nežli se projeví na rostlinách, a můžete proti nim nasadit vosičky a roztoče.
Další možností jsou preventivní postřiky ekologickými přípravky na bázi olejů či mýdla, které si můžete vyrobit i se dají koupit – pomáhají i při napadení, pokud je použijete co nejdříve a opakovaně. Jako prevence poslouží i výluhy z přesličky, které díky obsahu křemíku zvyšují odolnost proti škůdcům a chorobám, tedy i plísním. Podobně působí i mléko, nejlépe nepasterované.

Mimo sezonu zárodky škůdců, které mohou ve skleníku přetrvávat, zlikvidujete vysířením sirnou svící, knotem nebo speciální dýmovnicí.

 

Čistá skla

Oproti záhonům musíte ve skleníku udržovat čistá okna. Nejen proto, aby vše lépe rostlo a zrálo. Zvláště časně zjara, kdy slunce nemá takovou sílu, dochází kvůli nedostatku světla ke zbytečnému hromadění dusičnanů v zelenině. Díky umytým sklům tak získáte zdravější salát. K omytí postačí teplá voda s kapkou octa, případně ekologické, biologicky snadno odbouratelné čističe. Raději se vyvarujte klasické drogerie, aby při mytí nekapala na půdu nebo rostliny.

 

Zavlažování

Půda ve skleníku nevysychá tak rychle jako venku, a to dokonce i když není zamulčovaná. Zavlažovací systém ulehčí práci, musí však být dobře nastaven, a je třeba ho nadále upravovat podle měnících se nároků rostlin i počasí. Kupříkladu před výsadbou salátů je vhodné půdu rovnoměrně zavlažit, aby byla vlhká, pak už ale zaléváte jen málo. Listová zelenina sice vláhu potřebuje, ovšem saláty ve skleníku velmi snadno podléhají hnilobě. Rajčata vyžadují dostatek vody při růstu, v době květu již méně, během zrání plodů pak pravidelná zálivka zamezí praskání plodů, ale opět by jí nemělo být moc. Hodně vody potřebují okurky, liány s velkými listy a množstvím plodů. Vláha by se vždy měla dostat do hloubky, pozor tedy na časté povrchové kropení.

 


8 tipů pro výběr skleníku

1. Materiál konstrukce i výplně volte podle toho, zda budete chtít skleník vytápět či temperovat nebo zda bude jen sezonní. Polykarbonát, plast a dřevo mají lepší izolační schopnosti nežli jednoduché sklo a kov. To je zase pohlednější a světlo propouští dokonaleji.
2. Dopřejte si největší variantu skleníku, jakou prostor či rozpočet dovolí, do budoucna se to vyplatí. V malém se navíc hůře pracuje.
3. Dobře si rozmyslete, kam s ním, skleník je na zahradě nápadným prvkem. Místo by mělo být slunné, schované před větrem, který ho ochlazuje nejen v zimě, ale i na jaře a na podzim.
4. Umístění dveří a oken musí zajistit průvan v celém prostoru, v létě je důkladné větrání nezbytné. Okna lze opatřit automatickým otvíráním závislým na teplotě. Někdy však nereagují dostatečně rychle – je praktické ponechat si i možnost manuálního otvírání.
5. Pokud budete předpěstovávat sazenice, využijete police, obvykle volitelné jako doplňkové vybavení.
6. Zvláště u skleněných oken budete potřebovat stínění. Pokud je nechcete opatřovat nepříliš pohledným nátěrem vápenným mlékem, pořiďte si včas skleníkové žaluzie.
7. Je třeba budovat betonové základy? Bude-li stavba přiléhat ke zdi, připravit je musíte. U volně stojících záleží na způsobu využívání – temperované a vytápěné by základy mít měly, nejlépe izolované.
8. Jaký vybrat tvar? Záleží na využívání. Oblé stěny polykarbonátových nebo šikmé stěny klasických skleníků dokonale využívají světlo. Ale zase nebudete mít prostor na poličky pro rostliny.

 

Viola Martinková, foto Shutterstock

Jak se liší pěstování ve skleníku a na záhonu

Zajímavé