Zakonzervovaná krása aneb Jak se tvoří mechové umění?
Ozdobou českých domácností i kanceláří se čím dál častěji stávají mechové obrazy – a pozadu nezůstávají ani „pokojovky” a „bonsaje”, které na rozdíl od svých živých předloh nevyžadují žádnou zvláštní péči. Díky mixu dřeva a rostlin nám mohou mechová díla připomínat dětská léta a lesní domečky pro skřítky, kupodivu se ale vyrábí z lišejníku, který v České republice vůbec neroste. Chcete se dozvědět celý příběh, od pěstování sobího mechu ve Skandinávii až po vybírání stěny, kde obraz vydrží nejdéle pěkný? Nahlédněte s námi do zákulisí pardubické firmy Woodilo!
foto: Woodilo
Na první pohled mechové obrazy působí velmi čerstvě – jako by jejich autor navštívil pěkný lesní palouček, vypreparoval z něj kus sametově hebkého porostu, a ten přenesl do rámu, ve kterém si výtrusná rostlina spokojeně žije dál. Přestože mechové umění vzniká z přírodních materiálů a bez použití chemie, ve skutečnosti nepřekypuje životem tak, jak se zdá – pracuje totiž se zakonzervovanými kousky zeleně. „Dutohlávku sobí, tedy lišejník, kterému se přezdívá sobí mech, dovážíme do naší pardubické dílny ze skandinávských zemí,” vypráví Zuzana Štěpánková z Woodilo. „V českých lesích se mech trhat nesmí a podobná pravidla platí i v severní Evropě, proto jsme oslovili jednu z obrovských finských farem, které se specializují jak na pěstování sobího mechu, tak na jeho stabilizaci. Tento lišejník se v českých podmínkách vypěstovat nedá, a jelikož roste velmi pomalu i ve Finsku, odpovídá tomuto tempu i jeho cena.” Výrobu navíc prodražuje fakt, že sobí mech přijíždí do pardubické dílny ve velmi surové podobě a podle interních odhadů se až 70 % dodaného materiálu v rámci čištění odstraní. „Když pominu aplikování mechu do rámu, i samotné čištění je velmi náročné, protože nám mech dorazí plný jehličí. Ze sobího mechu navíc používáme na výrobu obrazů jen hlavičky, zbytek rostlinky se tedy musí otrhat.”
foto: Woodilo
foto: Woodilo
Z mechových odřezků k originálním mapám
Množství odpadního materiálu, jaké se kupí po očištění sobího mechu, nakonec inspirovalo kreativce z Woodilo k výrobě mechových map. „Máme v nabídce mapu České republiky, říkáme jí ‚špendlíky v mechu’, a tu vytváříme právě ze spodní části lišejníku, která se jinak odkrajuje. Materiál upravíme naplocho tak, aby se do něj daly zapichovat dřevěné špendlíky, které vyrábíme na míru – majitelé si jimi můžou vyznačit vybraná města, nebo si na ně připsat třeba datum svatby,” přibližuje netradiční mapu jednatelka. Pokud byste toužili rovnou po mapě celého světa, i tu najdete v nabídce e-shopu Woodilo, skládá se ale z takzvaného kopečkového mechu, který už slouží skutečně jen na okrasu, jako obraz. „Kopečkový mech si necháváme posílat se soukromých lesů ve Francii. Opět se musí očistit a seříznout, protože nám dorazí vyšší, než ho vidíte na obrazu. Při skládání mechu klademe důraz na vyplňování mezer mezi kopečky – všimli jsme si, že spousta konkurentů mechem šetří, potom ale výsledný obraz dříve seschne a začne vypadat ošklivě,” upozorňuje na rozdíly v provedení Zuzana Štěpánková. A jak dlouho vlastně vydrží mechové dílo pěkné?
foto: Woodilo
foto: Woodilo
Příjemný na dotek? Prosíme nesahat!
Woodilo na svém webu uvádí životnost obrazů i dekorací v rozmezí od sedmi do deseti let. Mechové výtvory toho od vás nechtějí příliš – do začátku jim stačí, když si je nevystavíte na přímém slunci (pak by se totiž mohly rychleji vysušovat, a co hůř, začaly by se drolit). „Mechový obraz potřebuje vlhkost vzduchu od 40 do 80 %, což odpovídá standardní vlhkosti v domácnostech. Často se nás klienti ptají, jestli si mohou stabilizovaný mech pořídit i do bytu v panelovém domě, kde obecně bývá sušší vzduch. Odpověď zní: ano, obraz bude vypadat stále stejně pěkně, pouze se vám u sobího mechu může stát, že začne malinko tvrdnout, nebude tedy už příjemný na dotek,” vysvětluje Zuzana Štěpánková. Faktem ale zůstává, že jakkoli mech svádí i k hmatovému potěšení, dekorací byste se příliš dotýkat neměli – škodí jim jak samotný omak, tak i případná mastnota na rukou.
foto: Woodilo
Chcete si prohlédnout další krásné výtvory od šikovných českých truhlářů a designérů? Na webových stránkách Woodilo.cz na vás čeká štědrá zásoba mechových kousků připravených na skladě – a pokud byste si ale přece jen nevybrali, vždy si můžete nechat vyrobit obraz či stěnu přesně na míru.
Kousek lesa v samém centru Pardubic? Ale jistě!
foto: Woodilo
Rádi byste si na vlastní oči prohlédli dekorace z mechů, lišejníků a dalších přírodnin? Pak při nejbližší návštěvě Pardubic nasměrujte své kroky do Machoňovy pasáže, která údajně patří k nejhezčím v republice. Právě zde, na adrese třída Míru 60, najdete Woodilo Café, tedy unikátní kavárnu spojenou s mechovým showroomem, kde si můžete prohlédnout designové mapy, obrazy i „bonsaje”. Zážitek si odtud odnesou nejen vaše oči, ale i chuťové pohárky: Woodilo si totiž praží vlastní výběrovou kávu. V nápojovém lístku tedy najdete samé 100% arabiky z věhlasných světových plantáží: od Brazílie, přes Guatemalu až po Etiopii. Woodilo Café má otevřeno každý všední den od 8:30 do 17:30, v případě zvláštních akcí i déle.
Přírodní zelená? Tak napůl…
Pokud by vás zajímaly taje samotné stabilizace (která se dá provést také u travin, kapradin a eukalyptů), asi vás malinko zklameme – toto know-how spadá do působnosti zahraničních firem, které materiály na výrobu dekorací produkují. „Proces stabilizace vypadá tak, že se mechy namáčejí do obrovských kádí, kde se napouštějí přírodním stabilizátorem a souběžně i nechemickým barvivem. Sobí mech má totiž od přírody béžovou až šedou barvu, zatímco plochý a kopečkový mech zhnědne nebo zešedne vlivem konzervace,” prozrazuje Zuzana Štěpánková, že ona uklidňující zelená, kterou máme s mechovými obrazy spojenou, pouze věrně napodobuje přírodní tóny. Aby iluze čerstvého a živého mechu působila dokonale, vyžaduje každý obraz mnoho hodin titěrné práce – kousky mechu se totiž do výsledného designu skládají ručně, doslova centimetr po centimetru. Za obrazem o rozměru metr krát metr se tak může ukrývat 10 až 15 hodin pilné práce – a to nepočítáme prvotní kreslení návrhu nebo zhotovení rámu v truhlárně.
foto: Woodilo
Když zafunguje metoda pokus-omyl
„Dnes už se bez problémů dají najít české návody, jak mechové obrazy vyrábět, ale když jsme s tvorbou začínali my, museli jsme se inspirovat v zahraničí,” vzpomíná Zuzana Štěpánková, která zprvu toužila vyrábět hlavně dřevěné dekorace. Asi po roce přípravné fáze, kdy se s kolegy učili mechové umění metodou pokus-omyl, spatřil světlo světa první obraz. „Paradoxně dodnes patří k našim nejhezčím, a díky tomu, že dopadl velmi dobře, máme za sebou tisíce realizací,” ohlíží se za tříletou historií značky. Za nejzajímavější mechové výtvory považuje hlavně ty na zakázku: ať se jedná o velké mechové stěny, které se musí v dílně předem připravit tak, aby se u klienta už jen sestavily a důkladně se zamaskovaly spoje mezi jednotlivými díly, nebo o firemní loga, jež využívají nečekaně pestrý vzorník Woodilo. Protože se každý mech před zpracováním barví, mohou mu producenti propůjčit třeba fialový nebo mentolový odstín – a z kontrastních barev se dají podle šablony poskládat i nejrůznější nápisy a ornamenty.
foto: Woodilo
Když obraz doslouží, nechte ho repasovat
Ptáte se, jak mechové umění očistit od prachu, když se na něj nesmí sahat? „Vezmete si fén na vlasy, zvolíte režim studeného vzduchu, prach lehce sfouknete a potom vyluxujete v dostatečné vzdálenosti od obrazu,” popisuje péči Zuzana Štěpánková. Rám obrazu stačí otřít vlhčeným hadříkem. Pokud už mechový skvost vlastníte delší dobu a přejete si ho malinko oživit, můžete jej přestříkat speciálním sprejem, který dílo naimpregnuje a na několik měsíců zvýší jeho odolnost. Životnost obrazu tím ovšem zázračně nezvýšíte – zhruba po deseti letech začne mech sesychat a hnědnout, protože už nemá z čeho brát výživu. „Protože pro mechové obrazy vyrábíme masivní rámy, které samy o sobě mají hodnotu, rádi je klientům repasujeme. Po vydlabání starého mechu buď můžeme vyrobit kopii původního obrazu, nebo navrhnout úplně nový design.”
foto: Woodilo
text: Veronika Košťálková, foto: woodilo.cz
Zakonzervovaná krása aneb Jak se tvoří mechové umění?
