Dvě tváře vrbiny


Na zahradu jsou ideální takové trvalky, které vypadají pěkně, a navíc jejich pěstování není příliš náročné. Vrbina vám nabízí hned dva takové druhy, které mají ale odlišné nároky na pěstování i rozdílný vzhled.

Vrbina tečkovaná má trochu expanzivní růst, proto se hodí do větších zahrad.

Vrbina penízková

Tento druh vrbiny (Lysimachia nummularia) pochází z Kavkazu. Má plazivý růst – rostlina vytváří přízemní koberce s dlouhými nadzemními výběžky. Nejlépe vynikne na větší ploše, kde naplno vystoupí kontrast svěže zelených lesklých listů a „housátkovsky“ zlatých květů. Ty jsou poměrně velké, miskovité a přisedlé v paždí listů. Vrbina penízková potřebuje vlhko a roste i ve volné přírodě, třeba v příkopech u vlhkých luk. Upřednostňuje slunné místo, ale poroste i v polostínu, jenom méně pokvete. V zahradní tvorbě je nepostradatelná do okolí jezírek a na vlhká místa, kde bez problémů nahradí trávník, který by zde podehníval, byl nevzhledný a řídký. Vrbinu můžete pěstovat i v dostatečně velké nádobě, musíte jí ale vybrat vhodné vlhkomilné společníky. Ve volné půdě přezimuje bez problémů, v nádobách je lepší ji na zimu přikrýt lehkým vzdušným krytem. Rostlina je dost vitální a rychle si pro sebe zabere dostupný prostor. Je ale škoda ji příliš omezovat. Její mladé výhonky totiž vypadají moc pěkně.

Vrbina tečkovaná

Tato vrbina (Lysimachia punctata) je zcela nepodobná své vlhkomilné příbuzné, že jde o stejný rod z čeledi prvosenkovitých, prozradí jen její zlatožluté květy. Pochází z jižní Evropy, najdete ji i na Balkáně a ve Středomoří, kde roste nejčastěji na okrajích vlhkých luk nebo v lužních lesích. Jde o poměrně vysokou trvalku, která na živinami bohatých půdách dorůstá až do výšky 120 centimetrů. Lodyhu má čtyřhrannou, nevětvenou a rostlina se šíří z podzemních výhonků – snadné množení je společné oběma druhům vrbiny. Největší ozdobou jsou zlaté květy, které rozkvétají na stonku od června až do srpna. Vrbina tečkovaná má trochu expanzivní růst, proto se hodí do větších zahrad a na volně řešené trvalkové záhony. I tam je ale třeba ji čas od času trochu omezit, aby nevytlačila ostatní sousedy. Nejlépe se jí daří na přiměřeně vlhkých humózních zahradních půdách, suchá místa jí nevyhovují. Nejraději má lehký polostín.

FOTO: SHUTTERSTOCK

Dvě tváře vrbiny


Komentáře

Napsat komentář