Jalovec pomůže nejen jako přírodní dezinfekce


Infekce horních cest dýchacích, dezinfekce ran, žaludeční problémy… Při všech těchto problémech vám pomůže jalovec. Navíc působí antibakteriálně, posiluje účinek antibiotik a v lehčích případech je dokáže i nahradit.

jalovec

Bylinky a léčivky domácího původu jsou zpravidla vyzkoušené několika generacemi předků a jejich pozitivní účinky na lidské tělo jsou všeobecně známé. V posledních letech je stále častěji doplňují rostliny z cizích kontinentů. Jako téměř zázračná se jeví kustovnice, stévie, aloe i třapatkovka – echinacea. Za stejně zázračný by třeba v Asii považovali náš heřmánek nebo jalovec.

Jalovec obecný

Jalovec obecný (Juniperus communis) je všeobecně známý pichlavý jehličnan s antimikrobiálními i antibiotickými účinky, ničí tedy také bakterie, viry, houby i další parazity. Podobný účinek mají i další botanické druhy jalovců, a také jiné jehličnany jako túje, cedr či borovice.

V přírodě je domácí druh jalovce obecného chráněný, na zahradě z něj ale můžete sbírat jak léčivé plody, takzvané jalovčinky, tak i jehličí nebo kůru. Jalovčinky jsou prvním rokem zelené, teprve druhým, někdy dokonce až třetím, ztmavnou do modré barvy a získají typickou ojíněnou slupku. Z keřů či stromů se setřásají; pokud se rozhodnete pro ruční sběr, neobejdete se bez pevných dlouhých rukavic.

Jalovec se používá v kuchyni jako součást kořenicích směsí pro přípravu divočiny, jako léčivku ho využívali už naši předkové, cenili si zejména jeho dezinfekční schopnosti. Jalovcem se dokonce vykuřovaly místnosti v době moru, silný odvar se používal třeba k dezinfekci porodnického vybavení či chirurgických nástrojů, ploch i rukou.

Účinné látky

Nejvýznamnějšími látkami v jalovčinkách jsou bezesporu silice, které jim propůjčují výrazné kořenité, pryskyřičně nasládlé aroma. Patří mezi ně například pinen, kafr, kadinen, terpinol, borneol a desítky jiných složitých látek. Nasládlou chuť dodávají těmto plodům cukry – glukóza a fruktóza –, dále obsahují oleje, hořčiny, pryskyřice, a dokonce i vitamin C a některé stopové prvky. Největší podíl na antimikrobiálních účincích jalovce mají monoterpeny – hydrokarbony.

V léčitelství se používají například pro podporu léčby kloubních onemocnění, jako je třeba dna, revma a artróza, nejčastěji ve formě lihové tinktury pro mazání kloubů nebo jako přísada do koupele. Stimulují totiž lokální prokrvení, čímž ulevují od bolesti a zlepšují krevní oběh a látkovou výměnu v postižené tkáni. Jejich další působení je diuretické, neboť pomáhají odvádět přebytečné tekutiny z těla; užívají se tedy při vodnatelnosti a pro detoxikaci organismu. Pozitivní vliv mají též na zažívání, a to proti nadýmání a pro zlepšení trávení těžších jídel.

Důležitou vlastností jalovce je jeho antibakteriální účinek, který posiluje účinek antibiotik a v lehčích případech je dokáže i nahradit. Velmi dobře účinkuje například při vleklých onemocněních močových cest. Je třeba vědět, že jalovec může dráždit ledviny, a proto je nutné se držet doporučeného dávkování a nepřekračovat denní dávku. Cenné dezinfekční schopnosti jalovce lze s úspěchem doma využít také pro čištění ran, při infekcích kůže, pro léčbu nejrůznějších ekzémů nebo při pokousání hmyzem.

Formy využití

Éterický olej – při infekcích dutin a horních cest dýchacích se používá několikrát denně, kdy se osm až deset kapek naředí v třiceti mililitrech vody a užívá se jako nosní sprej. Je možné kapky také nakapat do vody a vytvořit parní inhalaci.

Odvar z jehličí – používá se pro čištění ran při převazech i pro dezinfekci nástrojů. Připravuje se povařením třiceti gramů čerstvého materiálu na litr vody, směs se vaří půl hodiny a nechá se přes noc odstát.

Celé jalovčinky – používají se při žaludečních problémech, dávka je maximálně pět kusů denně po dobu dvou týdnů.

Mladé výhonky – jsou bohatým zdrojem vitaminu C v jarních měsících, dopřát si z nich můžete například odvar.

Pára – mladé výhonky či bobule se v dávce asi sto gramů povaří ve třech litrech vody a vzniklý odvar se nalije na rozpálené kameny třeba v sauně nebo se pára přímo inhaluje.

Pro okrasnou zahradu

V českých zahradách se pěstuje hned několik druhů – jalovec čínský, viržinský či skalní (J. virginiana, J. chinensis, J. scopulorum) a kultivarů. Jako náhrada trávníku na výsluní se pěstuje například poléhavá odrůda ‚Horizontalis‘, ‚Green Carpet‘, ‚Blue Chip‘, ‚Wiltonii‘, existuje i varieta se zlatými jehlicemi ‚Lime Glow‘. Často se setkáte rovněž se štíhlou sloupcovitou formou ‚Hibernica‘ či ‚Skyrocket‘, která může dorůst do výšky čtyři až pět metrů.

Jalovce dobře rostou na sušších propustných půdách na plném slunci, na pH jsou poměrně tolerantní – snesou půdu kyselou i alkalickou, s nízkým obsahem živin, proto je najdete často na rašeliništích i na půdách na vápencích.

Dagmar Cvrčková, foto profimedia.cz, Shutterstock

Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

01_TITULKA_FLORA_4_ 2016 ok ma

                      .

Komentáře

Napsat komentář