Vysoké, nebo vyvýšené? Udělejte si pořádek v pojmech!

Rubrika: Okrasná zahrada, rss-feed

Zahrady se v posledních letech proměňují, a to nejen co do sortimentu pěstovaných rostlin, ale i ve způsobech, jak je pěstujeme. Změna se týká především užitkové části, kde se objevují zcela nová řešení.

Foto: Shutterstock

V textech o užitkových zahradách nebo o nových úpravách zahradních architektů běžně narazíte na pojmy vysoké, zvýšené nebo vyvýšené záhony. Pojmy se volně zaměňují a dnes už fungují spíš jako synonyma pro určitý typ záhonů. Je v tom ale nějaký rozdíl? Nejde ani tak o název, ale spíš o způsob pěstování. A ten se opravdu liší.

Vyvýšené neboli vrstvené záhony podle přírodních zahradníků

Jde o projekt, který k nám přinesli přírodní zahradníci. Jeho specifikum spočívá především v proměnlivosti a nestálosti – počítá se, že třeba za šest až osm let záhon zcela zmizí a splyne s okolním terénem. Potom se zakládá další, ovšem na jiném místě. A v čem je jiný? Především v rozměrech a materiálu. Jádro záhonu tvoří špalky, pařezy a pořezané silné větve. Jejich postupným rozkladem vzniká organická hmota a teplo. Do půdy vykopané do hloubky asi 20 centimetrů se na dno dává králičí pletivo jako bariéra proti hlodavcům, kteří by se sem mohli dostat odspodu. Na tuto základní vrstvu z hrubého dřeva se poté postupně vrší štěpka, drobnější větvičky nebo listí. Vrstvy se prokládají kompostem, hnojem nebo i drny, které získáte při výkopu. Nejsvrchnější vrstvu tvoří zahradní půda s kompostem. Vybudování takového záhonu trvá několik dní či týden, často jde o stavbu dlouhou i pět, deset metrů. Obvykle celý záhon trochu vyspádujete, aby byla pěstební strana co nejlépe prosluněná a prohřátá. Setkáte se i s různě zaoblenými organickými tvary, které využívají přírodní podmínky a současně tvoří i takzvanou sluneční past.

Princip kompostu

Jde vlastně o „křížence“ kompostu a záhonu. Vnitřní vrstva se dlouhodobě stará o vzdušnost, zadržování vody (zkuste někdy v ruce smáčknout trouchnivé dřevo, poznáte, kolik vody pojme…), a díky rozkladu i teplo. Tento systém lze zkombinovat i s kapkovou závlahou, potom funguje překvapivě bezúdržbově, jen s malou náročností na práci (v porovnání třeba se skleníkem). Proto se zde urodí spousta teplomilné zeleniny, náročné na vodu. Organická hmota se ale nedoplňuje (kromě mulčování, které je naopak žádoucí, aby se šetřila voda i teplo), záhon se postupem času snižuje tak, jak se propadá a vyhnívá vnitřní jádro. Poté se změní na standardní, stále velmi úrodný záhon, který ještě můžete dva tři roky bez problémů využívat. V prvních letech se sem vysazují plodiny náročné na živiny, typicky plodová zelenina. Nehodí se sem košťáloviny ani listová zelenina, rychle totiž využívají dusík, a hrozí tak vysoký obsah dusičnanů.

Foto: Shutterstock

Výhody:

Malé pořizovací náklady
Využití i míst s nekvalitní půdou
Menší spotřeba vody
Úspora práce, není třeba denně zalévat
Vysoká produkce zeleniny

Nevýhody:

Vybudovat jej stojí více úsilí a času
Potřebujete spoustu organického materiálu, který malá městská zahrada nemá
Vyžaduje hodně místa
Musíte mít spoustu sazenic a promyšlený způsob pěstování včetně další sadby pro celou sezonu
Záhon působí neupraveně, nemá přesné ohraničení (je to ale možné)

Vysoké záhony podle stavebníků

Ty můžeme chápat jako odpověď na velký návrat pěstování užitkových plodin na zahrady, a to i městské, včetně atrií, teras či domovů pro seniory. Spojují v sobě pěkný vzhled a pohodlnou výšku pro denní péči o rostliny, která umožňuje starším lidem nebo vozíčkářům, aby se těšili ze zahradničení a podíleli se na společné práci. Záhony nebývají nijak rozměrné, ty velké nepřesáhnou 150 až 200 cm na délku a 70 až 100 cm na šířku. K jejich úspěšnému vybudování ale potřebujete vědět nejen to, jak správně postupovat, ale i obstarat kvalitní dřevo (fošny), impregnaci, spojovací materiál, nopkovou fólii a velký objem substrátu i zahradní půdy. Při dobré návaznosti a logistice ale záhon za víkend vytvoříte. Samozřejmě také zde můžete ve spodní části vytvořit jádro z organického odpadu, pak ale budete muset časem substrát shora průběžně doplňovat.

Foto: Shutterstock

Výhody:

Trvale úhledný tvar
Trvanlivost (při průběžné péči)
Optimální pracovní výška
Rozčlenění podle plodin nebo majitelů
Ochrana záhonů před rozhrabáváním psy a kočkami
Lze doplnit oblouky pro sítě nebo netkanou textilii na ochranu proti mrazu či škůdcům

Nevýhody:

Poměrně velké nároky na materiál, manuální zručnost i vybavení
Malá výměra
Velký podíl nevyužité plochy (prostor určený pro okolní pohyb)
Nutná úprava terénu před stavbou
Vyšší potřeba vody a kompostu, mimo terén půda rychleji vysychá a degraduje

Dobře si vybírejte

Z uvedeného popisu jasně vidíme, že možnosti obou řešení mají své meze. Pokud s pěstováním rostlin teprve začínáte, jsou stavebně jasně vytyčené záhony výborným způsobem, jak zjistit, jestli vás zahradničení baví. A když ne, můžete sem vysadit třeba trvalky nebo bylinky, které potřebují jen minimum péče. Pro velké zahrady naopak vysoké vrstvené záhony představují perfektní nápad, jak se zbavit všemožného odpadu z pozemku, a ještě z toho mít užitek. A další plus? Terénní vlna nabízí více místa než prostý záhon (cca o 5 až 10 %). Velká plocha třeba o patnácti metrech čtverečních už dává slušný prostor pro experimentování.