Pěstujeme netradiční zeleninu


Mezi běžnou zeleninou se čas od času objeví i nové či netradiční druhy. Nejedná se vysloveně o novinky vzniklé v laboratořích šlechtitelů, ale o druhy, které tak trochu zabloudily do našeho klimatického i geografického pásma z jiných míst, kde se pěstují a využívají běžně.

Listy česnekopažitky vydrží až do mrazů.

Listy česnekopažitky
vydrží až do mrazů.

Unás mají tyto netradiční zeleninové druhy sice nádech rarity, zavedené pořádky ale nijak výrazně nemění. Vyzkoušet je však můžete, zejména při pěstování na menších zahrádkách mohou být zajímavým zpestřením sortimentu. Jejich výhodou je fakt, že patří obvykle k botanickým druhům. Nejsou tedy prošlechtěné a bývají dost odolné, i když na úkor výnosu.

Topinambur
Ze všech netradičních zelenin je asi nejznámější topinambur (Helianthus tuberosus). Už před lety zahájil úspěšný přesun z kategorie zeleniny pro králíky a zimního příkrmu pro lesní zvěř mezi Batáty vytvářejí robustní pnoucí rostliny. zeleninové druhy s pozoruhodnými dietetickými hodnotami, které jsou vhodné člověka. K nejcennějším látkám topinamburových hlíz patří inulin, což je zásobní sacharid, který nahrazuje škrob, a je proto vhodný pro diabetiky. Topinambur náleží do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) společně se slunečnicí, salátem či černým kořenem. Jde o robustní, až 2,5 metru vysokou rostlinu, která se vysazuje na okraj pozemku, kde výborně funguje i jako ochrana před větrem. Potřebuje dost místa a lehčí vlhkou půdu, v suché vytváří drobné a tuhé hlízy. Topinambur je vytrvalá rostlina a udržuje se na místě díky podzemním oddenkům sám. Nejvyšší úrody dosáhnete ovšem při klasickém zelinářském pěstování, při němž topinambury na jaře vysadíte a od podzimu postupně sklízíte. Pozor ale, hlízy topinamburu nelze na rozdíl od brambor skladovat jen tak volně uložené. Nemají totiž silnou slupku, a proto po sklizni brzy vysychají. Dobře se skladují například v kyblíku zasypané vrstvou půdy nebo písku, ve venkovním krechtu nebo zahrabané v pařeništi pod listím.

Novozélandský špenát
Kdo tzv. novozélandský špenát vyzkoušel, nedá na něj dopustit. Čtyřboč rozložitá (Tetragonia tetragonioides), jak se tato zelenina správně jmenuje, náležela původně do čeledi kosmatcovité (Aizoaceae) spolu s okrasným kosmatcem nebo třeba „živými kameny“ rodu Lithops, dnes je řazena mezi čtyřbočovité (Tetragoniaceae). S klasickým špenátem nemá však kromě způsobu využití nic společného. Není citlivá na délku dne a nevybíhá do květu, rostlina postupně přirůstá, a můžete ji proto sklízet celou sezonu. Sklízejí se přitom jednotlivé listy, nikoli výhonky. Je ale choulostivá na mráz – první mrazíky prakticky ukončí sklizeň. Čtyřboč potřebuje dost vody a půdu s dostatkem živin, ostatně jako většina listových zelenin. Je nutné ji vysít zhruba v březnu pod sklo a po přesazení je dobré rostliny dvakrát zaštípnout, aby se pěkně rozvětvily a byly košaté.

Česnekopažitka
Správné jméno této aromatické vytrvalé zeleniny je pažitka čínská (Allium tuberosum). Nejde o křížence, ale o botanický druh pažitky s plochými, nikoli dutými listy, které mají výrazné česnekové aroma a sklízejí se postupným seřezáváním. Rostlina dorůstá do výšky asi 40 centimetrů a má vysoký obsah vitaminu C. Listy se zatahují mnohem později než u běžné pažitky a při mírných zimách mohou být zelené ještě v prosinci. Květy čínské pažitky jsou pohledné, v Evropě se proto často pěstuje i jako okrasná rostlina.

Jakon

Cizokrajný jakon patří mezi hvězdnicovité.

Cizokrajný jakon patří
mezi hvězdnicovité.

Do hledáčku diabetiků se dostala i další hlíznatá rostlina – jakon (Polymnia sonchifolia). Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a bývá označována také jako plodina Inků. Ve své domovině roste jakon jako vytrvalá rostlina, u nás jako jednoletá. Podobně jako u topinamburu obsahují hlízy jakonu inulin. Na rostlině najdete ale dva druhy hlíz – oddenkové slouží k množení (vypadají podobně jako topinambury), kořenové vyrůstají v trsech a právě ty se využívají v kuchyni. Jíst se dají syrové i vařené. Jakon se na zahradách pěstuje podobně jako jiřinky – hlízy se vysazují v polovině května a sklízejí po prvních mrazících. Oddenkové hlízy se uschovávají k dalšímu množení napřesrok.

Batáty
Také exotické batáty si můžete vypěstovat v domácích podmínkách. Říká se jim „sladké brambory“ a pocházejí z Mexika. Jejich hlízy mohou být někdy skutečně obří, váží i několik kilogramů. Latinské jméno Ipomea batatas vypovídá o příbuznosti s okrasnou povíjnicí (Ipomea sp.), která se podobá svlačci. Pěstování této plodiny se blíží našim bramborám – vysazuje se na slunná místa s hlinitopísčitou půdou bohatou na organické látky. Sazenice batátů se sázejí hluboko do dobře prohřáté půdy a stejně jako u brambor se u nich vytvářejí hrůbky. Sklízejí se od září.

Nezapomeňte to nejdůležitější

  • Topinambury snadno zaplevelí pozemek, je proto nezbytné je pečlivě sklízet.
  • Batáty a jakon potřebují hodně tepla. Vysazují se až do prohřáté půdy, na  chladných místech je nepěstujte.
  • Čtyřboč se vždy pěstuje z předpěstované sadby, je proto nutné počítat se  včasným jarním výsevem.
  • Sazenice některých netradičních zeleninových druhů bývají drahé, rozmyslete si tedy dobře, jestli opravdu máte pro pěstování exotických plodin vhodné  podmínky.

FOTO: PROFIMEDIA.CZ, SHUTTERSTOCK A ARCHIV FIRMY DOBRÁ SEMENA

Pěstujeme netradiční zeleninu


Komentáře

Napsat komentář