Barevné libavky

Rubrika: Inspirace, rss-feed

Libavka polehlá

Gaultheria procumbens syn. Pernettya)

Do stran rostoucí poléhavá dřevina má výšku jen asi dvacet centimetrů. Její neopadavé listy se na podzim často vybarvují do červených tónů. Zatímco samostatné či do krátkých hroznů uspořádané květy jsou nenápadné, červené plody nepřehlédnete. Rostlina pochází ze Severní Ameriky.

Tipy pro pěstování: Keř stíní půdu a zabraňuje jejímu vysychání. Vyžaduje kyselé pH. Ačkoli snese i polostín, plody tvoří jen na slunci.

 

 

Libavka hrotitá

Gaultheria mucronata

Hustý asi metrový neopadavý keř má drobné ostře zakončené listy, které v zimě nabývají bronzový odstín. Jeho bílorůžové květy se podobají konvalince. Stejné barvy jsou i nápadné plody, které se objevují počátkem podzimu a vydrží někdy až do předjaří. Dřevina má původ v Jižní Americe.

Tipy pro pěstování: Nenáročný druh na slunná či polostinná místa potřebuje vlhkou prolehčenou půdu s dostatkem organické hmoty.

 

Libavka shalon

Gaultheria shalonn

Tento stálezelený keř s až deseticentimetrovými plochými kožovitými listy, které jsou na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu drsné a světlejší, má růžové květy seskupené do delších hroznů. Jedlé plody se barví domodra. Větve se pod názvem salal využívají ve floristice. Pochází ze Severní Ameriky.

Tipy pro pěstování: Není náročná na podmínky ani stanoviště, snese i sucho. Jde o podrostovou dřevinu vhodnou pod jehličnany.

 

Libavka Miquelova

Gaultheria pyroloides, syn. G. miqueliana

Tato libavka vysoká asi třicet centimetrů má drobné lesklé zelené listy, které v zimě získají bronzové vybarvení. Poměrně velké bílé květy se objevují od května do června, pěkně voní. Mění se v jasně červené velké plody. Ty jsou sice jedlé, ovšem bez chutí. Za její domovinu se považuje Japonsko.

Tipy pro pěstování: Vyžadují hlinitou vlhkou a kyselou půdu s pH 4,5 až 6. V létě ji pravidelně zalévejte. Má raději plné slunce, ale snese i polostín.

 

Dagmar Cvrčková, foto profimedia.cz a Shutterstock

Barevné libavky