Jalovce na zahradě: Nenáročné, okrasné i užitečné jehličnany
Jehličnany, i když je podvědomě řadíme mezi odolné horské dřeviny, potřebují dost často vysokou vzdušnou vlhkost, což je při počasí s deficitem srážek dost problém. Zvlášť na zahradách v městských aglomeracích, kde se vzduch ještě vysušuje vysokým odparem ze zpevněných ploch, se z tohoto důvodu sortiment použitelných dřevin dost zužuje. Jedna ze skupin jehličnanů by nám ale z tohoto důvodu neměla uniknout – a jde právě o jalovce z čeledi cypřišovitých. Trochu se vymykají naší představě o jehličnanech – nemají dlouhé jehlice jako třeba smrky nebo borovice, příroda je totiž přeměnila do krátkých šupin, často s ostrou špičkou.
Foto: Shutterstock
Jalovec polehlý
Juniperus horizontalis
Dřevina původem ze Severní Ameriky je všeobecně známá, najdete ji hlavně ve velkých parcích nebo zahradách. Tvoří doširoka rozkleslé keře, které časem zaujmou i několik metrů čtverečních. Výhony mají mírně vystoupavý tvar, nedá se říct, že by šlo o půdopokryvný keř. Nejznámější odrůdu ‘Glauca’ poznáte podle typického, krásně šedomodrého odstínu, navíc nemá pichlavé větévky. Zaujmou určitě i méně vzrůstné kultivary, krásnou zelenou ‘Andorra Compact’ , která tvořící krásné sytě zelené okrouhlé polštáře (0,4 x 1 metr) doplňuje i dvoubarevná ‘Andorra Variegata’ se světle panašovanými větévkami.
Tipy pro pěstování: Využívá se hlavně na svazích a terénních zlomech, uspěje i na zídkách nebo hrobech. Potřebuje slunné místo, nesázejte ho pod stromy. Pěkně vynikne na propustné humózní půdě, na chudé by prosychal.
Foto: Shutterstock
Jalovec šupinatý
Juniperus squamata
Úhledný druh nachází uplatnění tam, kde lidé ocení jeho kompaktní a hustý vzhled. Na rozdíl od jalovce polehlého zabírá daleko méně místa, na výšku měří jen 30 centimetrů a dorůstá stěží do metru plochy, a to až po řadě let. Pomalý růst tedy představuje jeho největší devizu. Nejčastěji se pěstuje sivolistý ‘Blue Carpet’, jedná se o kultivar vyšší a rychleji rostoucí (až 15 cm ročně). Narazit ale můžete i na tradičně vybarvenou „skalkovou“ odrůdu ‘Little Joanna’, která má velice husté a ostře pichlavé jehlice.
Tipy pro pěstování: Roste i na místech kamenitých nebo s vápenitou půdou, nejlépe na slunci. Nevadí mu přísušek. Dá se tvarovat, což podpoří hustý růst.
Foto: Shutterstock
Jalovec chvojka
Juniperus sabina
Dříve se označoval i jako klášterní chvojka, jde o evropský druh jalovce. Na rozdíl od jalovce obecného (další domácí druh) nemá pichlavé jehlice. Tvoří velmi pěkné, středně vysoké keře se vystoupavými větvemi, nové přírůstky vždy směřují vzhůru. Dobře se tvaruje, můžete ho pěstovat i jako bonsaj nebo roubovaný na kmínek. Dřeviny dorůstají výšky pasu, maximálně lehce přes metr. Dekorativní odrůda ‘Tamariscifolia’ se pyšní jemnými a dlouhými výhony, ‘Variegata’ má části výhonků světlejší, nepravidelné a nahloučené propůjčují keři velmi zajímavou strukturu.
Tipy pro pěstování: Obstojí i v půdě jílovité nebo vápenité, nesmí ale být zamokřená. Pozor, spolu s jalovcem čínským se může stát hostitelem rzi hrušňové. Pokud tyto ovocné stromy pěstujete, vyberte si jiný druh.
Foto: Shutterstock
Jalovec čínský
Juniperus chinensis
Druh pochází ze suchých oblastí Číny a Mongolska. Bývá poměrně vzrůstný, původní neprošlechtěný typ dorůstá i čtyř metrů. Všimnete si ho díky dvěma typům jehlic – mladší jsou ostré, dospělé kulaté a měkké. Můžete se setkat s mnoha odrůdami, například vzhůru se rozvírající nálevkovitý ‘Blaauw’, modravý široce rozrostlý ‘Hetzii’ či oranžový ‘Old Gold’. Velké oblibě se těší i kompaktní kultivary, třeba pyramidální ‘Kaizuka’, pomalu rostoucí ‘Stricta’ (s panašovanou variantou ‘Stricta Variegata’) či ‘Spartan’. Ten trochu připomíná cypřiš, může se ovšem pochlubit spolehlivou mrazuvzdorností až do – 30 °C.
Tipy pro pěstování: Obliba šlechtěných kultivarů tkví v tom, že rostou pomalu, neprosychají a udržují si tvar i barvu. Hodí se také do nádob nebo ke vchodu do domu. Vyžadují ale vlhčí půdu.
Foto: Shutterstock
Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock
Jalovce na zahradě: Nenáročné, okrasné i užitečné jehličnany
