Ovocné krásky z Orientu

Mišpule u nás patří mezi téměř neznámé ovocné dřeviny a ještě méně využívané jsou jako okrasné stromy. Je to škoda, protože poskytují vynikající ovoce, jsou vhodné i pro výsadbu do menších zahrad a kdysi se na našem území hodně pěstovaly.

Mišpule jsou nejlepší, když je necháte
ještě na stromě přejít mrazem.

Mišpule německá
Mišpule německá (Mespilus germanica) pochází sice z Asie, ale před tisíciletími se rozšířila až do Evropy. V Německu byla dokonce tak hojně vysazována a někde i zplaněla, že Carl von Linné nabyl dojmu, že je v této zemi původní, a dal jí druhové jméno germanica. Dřevina má pravidelnou korunu a drobně pilovité listy, zespodu šedozelené a plstnaté. Rozkvétá pozdě, až ve druhé polovině května či počátkem června, jarní mrazy proto jejím bílým květům s dlouhými kališními lístky nehrozí. Plodem mišpule jsou zajímavé, tři až čtyři centimetry velké, kulaté až hruštičkovité malvice s drsnou hnědavou slupkou, které obsahují tvrdá semena. Malvičky dozrávají v říjnu, pro přímou konzumaci se ale sklízejí až po prvních mrazech. Teprve pak totiž zhnědnou, změknou a zhniličí. Jejich dužnina je jemná šťavnatá a sladkokyselá, a jsou proto oblíbenou pochoutkou i pro ptactvo. Jako pěkný strom ozdobný květy i velkými listy, které na podzim nádherně zezlátnou, je mišpule ideální okrasnou dřevinou do předzahrádek, atrií a na menší zahrady. Pěstuje se jako keř či stromek a nejlépe vynikne jako solitéra v osluněném trávníku. Stromek dorůstá do výšky čtyř až pěti metrů a díky své pokroucené siluetě větví je zajímavý i v zimě.

Vhodné podmínky a péče
Mišpuli německé vyhovují teplejší lokality, jižní expozice a lehčí půdy bohaté na vápník. Roste však i na těžších a chladnějších půdách a je vysoce odolná vůči nízkým teplotám, prašnému prostředí a exhalacím. Po vysazení potřebuje mišpule mírný výchovný řez a v době plodnosti udržovací řez, protože plody vytváří na koncích větví. Výhodou je, že je samosprašná. Nejvíce se pěstuje odrůda ‘Holandská’ štěpovaná na hruškové pláně, která vytváří až pěticentimetrové plody. Udržení její výšky a vhodného tvaru koruny se nemusíte obávat – koruna se zapěstuje a udržuje stejně jako u jádrovin, a přestárlá dřevina navíc dobře snáší zmlazovací řez. Nejčastější chorobou mišpule je listová skvrnitost listů (Diplocarpon soraueri), která způsobuje hnědnutí a předčasný opad listů. Z živočišných škůdců může být napadena roztočem hruškovým (Eriophyes piri).

Využití plodů v kuchyni
Pro vysoký obsah pektinů, díky kterému dobře rosolovatí, jsou plody mišpule výtečné zejména pro přípravu marmelád. Lze je ale také usušit jako křížaly, kandovat či uvařit jako džem nebo želé. Oblíbené jsou i mišpulové kompoty, likéry, pasty a mišpule, které nepřešly mrazem, se mohou přidávat do ovocných vín, kterým dodají nasládlou vůni. Plody se sklízejí až po přejití mrazem. Pokud je totiž očešete dříve, musejí se nechat uležet až do změknutí, což může trvat i několik týdnů. I přesto ale nebudou tak aromatické a chutné jako po při přirozeném změknutí na stromě.

Zavařenina z mišpule

Zavařenina
z mišpule

1 kg mišpulí, 1 velký citron, 3 hřebíčky, 600 ml jablečného moštu, 1 kg cukru krystal (může být i třtinový), jedna polévková lžíce javorového sirupu nebo medu k dochucení, kelímek smetany ke šlehání a makronky na ozdobu

Zralé a odleželé plody mišpule omyjte, vsypte do rendlíku se silným dnem, aby se ovoce nepřipalovalo, přidejte mošt, hřebíček a na mírném ohni vařte, dokud plody nezměknou. Potom je propasírujte a zvažte dužninu. Přidejte k ní množství cukru odpovídající třem čtvrtinám její váhy a znovu uveďte do varu. Vzniklou zavařeninu nalijte do skleniček, zavíčkujte a nechte vychladnout dnem vzhůru. Před podáváním ji rozšlehejte s medem nebo sirupem, nalijte do pohárů a ozdobte šlehanou smetanou a nalámanými makronkami.

Mišpule japonská
Druhému druhu mišpule se říká také japonská švestka či lokvát. Pochází z jihovýchodní Asie, odkud se postupně rozšířila do dalších subtropických oblastí světa. S mišpulí japonskou (Eriobotrya japonica) se u nás běžně ale nesetkáte, můžete na ni však narazit na dovolené ve Španělsku či v asijských státech. V Česku ji lze pěstovat jen na chráněném místě v teplých oblastech nebo jako pokojovou rostlinu v zimní zahradě. Jde o vysoký keř či strom s hustou korunou, který ve své domovině dorůstá až do desetimetrové výšky, při pěstování u nás však zřídka přesáhne čtyři metry. Je stálezelený, listy má úzké, dlouhé, vespod chlupatě plstnaté a při venkovní výsadbě snese až -15 °C. Množí se semeny či řízky a lze ho snadno tvarovat. Při pěstování v interiéru, kde bez problémů nasazuje plody, je vděčný za každoroční letnění. První květy se objevují v listopadu a plody dozrávají v dubnu. Kulatá malvice mišpule japonské se šťavnatou nažloutlou dužinou má sladkokyselou chuť a vysoký obsah betakarotenu. Z minerálních látek obsahuje ve vyšším měřítku hořčík, vápník, draslík a sodík. Používá se jako preventivní přírodní prostředek proti onemocnění srdce a cév, omezuje křeče, napomáhá snižování hladiny škodlivého cholesterolu a je výborná při zánětlivých onemocněních dýchacích cest. Extrakt z jejích plodů má tonizující, hojící a hydratační účinek, a využívá se proto v kosmetice.

FOTO: SHUTTERSTOCK A THINKSTOCK

Ovocné krásky z Orientu

Ovocné krásky z Orientu