Proč jsou tak oblíbené vícekmenné dřeviny?

Rubrika: Listnáče, Okrasná zahrada, rss-feed

Vícekmenné stromy a keře se v zahradách objevují stále častěji. Nejenže dobře a zajímavě vypadají, ale jedna nevelká dřevina poskytne dostatek stínu a vytvoří u domu soukromí. Nehodily by se také k vám?

Zatímco některé druhy si jako vícekmen můžete snadno vypěstovat sami, u jiných je mnohem lepší si dřevinu přinést už ze zahradnictví. Uplatní se v malých nebo střešních zahradách, a dokonce i ve všech stylech. Jejich moderní a netradiční vzhled zapadne do městské zahrady. Druhy s atraktivně zbarveným kmenem zase vytvoří živou plastiku a jedinou dekoraci minimalistického stylu. A samozřejmě je lze vysadit i do přírodních zahrad, neboť jako vícekmeny lze pěstovat i dřeviny léčivé nebo s jedlými plody.

Javor dlanitolistý

Několik druhů na výběr

Vícekmenné dřeviny lze získat několika způsoby: mohou vzniknout ze stromů i keřů, a to třeba sesazením, nuceným tvarováním nebo tak rostou přirozeně.

U některých stromů lze dosáhnout vícekmenného efektu sesazením dvou nebo více jednotlivých rostlin a jejich pěstováním v jediné pěstební nádobě. Tento způsob se často používá u některých druhů bříz (Betula) nebo borovic (Pinus).

Některé druhy stromů vytvářejí přirozené vícekmeny. Nevětví se hned u půdního povrchu, ale k rozdělení kmene dochází několik centimetrů nad ním. Platí to pro různé druhy javorů (Acer).

Za vícekmen je možné považovat i některé druhy keřů, které vytvářejí strukturu polykormonu, tedy společenstvo mnoha kmenů vyrůstajících z podzemních kořenů.

Další metodou, jak z klasického stromu vytvořit vícekmenný, je zapěstování seříznutím mladého kmínku ideálně ve formě špičáku. Tuto schopnost mají dřeviny s takzvanou pařezovou výmladností, kdy se v místě řezu strom rozvětví a vytvoří vícekmen. Takto můžete pěstovat třeba habr obecný (Carpinus betulus), jilm (Ulmus), olši (Alnus), kaštanovník jedlý (Castanea sativa) a mnoho dalších dřevin.

Ze vzrostlého keře

Pro vytvoření vícekmenu ze vzrostlých keřů se nehodí každý druh. Ideálně na své zahradě vybírejte takové, které nevytvářejí příliš hustý porost. Dbejte na to, aby kmenů bylo jen pět až osm, nikoli více, a korunu řezem zvedněte do větší výšky, některé přebytečné výhony přímo u půdního povrchu odstříhejte. Stejně tak odstraňte veškeré suché nebo slabé větve, které by keř zbytečně zahušťovaly. U dřevin pěstovaných poblíž terasy nebo tam, kde potřebujete udržovat podchozí výšku, musí být koruna ve výšce minimálně dva až dva a půl metru.

Nejen magnólie

Přirozenou strukturu vícekmenu vytvářejí mnohé keře, i když se v tomto tvaru používají v zahradě jen málo. Jde zpravidla o ty vyšší, které připomínají menší strom a lze u nich vytvarovat korunu tak, aby pod ní vznikl průhled. Za vícekmen se často považuje třeba šácholan Soulangeův (Magnolia x soulangeana), který je často kvůli výšce až osm metrů považován za strom. Magnolie nejlépe vypadá jako solitéra v takové části zahrady, kde nebude vadit její poměrně široká koruna. Pokud si tento druh vysadíte, počítejte s tím, že díky velkým růžovým květům na sebe strhne během dubna a května veškerou pozornost.

V posledních letech je také mezi zahrádkáři velmi oblíbený rod muchovníků (Amelanchier). Ty patří do skupiny keřů, stromovitě rostoucích keřů nebo také jednokmenných roubovaných stromů. Přirozeně ovšem rostou jako keře, a vytvářejí tedy hned několik samostatných kmenů. Některé mohou zase vyrůstat z jediného krátkého kmínku, který se větví jen několik centimetrů nad zemí. Vzrůstné druhy muchovníků se hodí všude tam, kde je třeba dodržet podchozí výšku. Vysadit si můžete třeba muchovník olšolistý (A. alnifolia) s výškou okolo čtyř metrů, jen o něco větší muchovník hladký (A. laevis) nebo muchovník Lamarckův (A. lamarckii), který se svými šesti metry může konkurovat menším stromům. Nižší druhy už nezajistí podchozí výšku, podobně jako některé vilíny (Hamamelis). Ale i tak to jsou atraktivní vícekmeny, které najdou uplatnění například v květinových nebo minimalistických záhonech nebo podsazené okrasnými travami.

Šácholan Soulangeův

Hodí se všude

Použití vícekmenných dřevin není nijak omezené. Slouží k vytvoření přírodní clony a zajišťují soukromí u odpočinkových teras, které nemají být vystaveny pohledům z okolí. Deštníkovité koruny navíc fungují jako zelené slunečníky, takže pod nimi může vzniknout příjemné posezení nebo herní plocha pro děti. Dřeviny s atraktivní barvou nebo strukturou borky neujdou pozornosti v žádném ročním období, proto dobře fungují jako solitéry v trávníku nebo štěrkové pochozí ploše, kde mohou nahradit i umělecké dílo. Jestliže je ještě podsvítíte reflektorem, docílíte neskutečného výsledku, na který byste měli mít dobrý výhled i z domu. Méně vzrůstné vícekmeny bývají dobrou volbou jako zajímavé solitéry v trvalkových záhonech, zvlášť minimalistického vzhledu, kdy pod nimi pěstujete třeba jen jediný druh okrasné traviny.


Jaké dřeviny lze pěstovat jako vícekmenné?

Ambroň západní (Liquidambar styraciflua) – ačkoli je tento až patnáct metrů vysoký strom dostupný především s jedním kmenem, lze ho sehnat i ve vícekmenu. Zvlášť cenné je jeho podzimní zbarvení v odstínech od oranžové přes růžovou až po karmínově červenou.

Bříza černá (Betula nigra) – nízký jedno- nebo vícekmenný strom dorůstá jen do tří metrů, zdobí ho odlupující se červenohnědá borka.

Bříza himálajská (Betula utilis) ´Doorenbos´ – má jasně bílou kůru, bývá vysoká deset až dvanáct metrů, a tak je ideální pro výsadbu ve větších skupinách nebo jako solitéra.

Javor hloholistý (Acer crataegifolium) – až desetimetrová dřevina s pruhovanou borkou patří do skupiny takzvaných pyžamových javorů.

Javor šedý (Acer grisseum) – strom dorůstající výšky asi deset metrů je typický svou oranžově hnědou odlupčivou borkou.

Kaštanovník jedlý (Castanea sativa) – je známý hlavně pro své jedlé plody, do menších zahrad se ovšem hodí spíše méně vzrůstné odrůdy.

Lípa srdčitá (Tilia cordata) ´Greenspire´ – tato odrůda lípy dorůstá do výšky maximálně patnáct metrů, dá se sehnat i jako vícekmen.

Slivoň pilovitá (Prunus serrulata) ´Sunset Boulevard´ – asi desetimetrová dřevina se zajímavými listy. Mladé jsou bronzové a postupně přebarvují do tmavě zelené, světle růžové květy rozkvétají v dubnu a květnu.

Střemcha Maackova (Prunus maackii) ´Amber Beauty´ – opadavý strom dorůstá do výšky patnáct metrů, má hnědooranžově zbarvenou borku, která vynikne mimo sezonu.

Třešeň tibetská (Prunus serrula) – tento většinou vícekmenný strom dorůstá do výšky okolo deseti metrů, borka tmavě vínové barvy, která zujme hlavně během zimy.

Višeň chloupkatá (Prunus) ´Accolade´ – menší, jen asi šestimetrový strom, dostupný v jedno- i vícekmenné formě, v dubnu kvete růžově, na podzim přebarvuje listy do jantarova.

Zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum) – listy na podzim barví do červených odstínů a spadané listí sladce voní

Vilín virginský

Hodí se hlavně do přírodních a divoce rostoucích zahrad.

Bílý kmen břízy himalájské se zajímavě doplňuje s květy hortenzie stromečkovité.

 

Lucie Peukertová, foto autorka a Shutterstock

Proč jsou tak oblíbené vícekmenné dřeviny?