Stromy a keře jako fixátory dusíku: Víte, jak se o ně starat?

Schopnost vázat vzdušný dusík mají všechny rostliny z čeledi bobovitých, tedy i dřeviny. Naučte se, jak tento jev prakticky využít ve prospěch své zahrady.

Fakt, že se rostliny samy umějí zásobit dusíkem za pomoci hlízkových bakterií, obvykle pro zahrádkáře není žádnou novinkou, a na zeleninových záhonech dokonce s touto informací i předem počítají. Ne každý už ale tuší, odkud se tato výjimečná dovednost vzala – a u dřevin na ni i leckdy zapomínáme. 

Foto: Shutterstock

Na misce vah

Není náhoda, že v přírodě na zástupce čeledi bobovitých většinou narazíme na místech, kde chybí nejen bohatší zásoba živin, ale i zcela základní prvek pro růst – dusík. Fixace dusíku tedy představuje odpověď rostliny, a to nejen na jeho nedostatek, ale často i na sucho, které zadělává na problém s transportem živin ke kořenům.

Velmi často se nehostinným podmínkám přizpůsobuje i habitus: listy bývají redukovány na minimum, aby se neztrácela vzácná voda odparem. Jejich funkci částečně přebírají zelené prutovité větvičky (kručinka, čilimník, janovec). Také větvení vypadá chudě, což je nápadné zvláště na vyšších dřevinách, které působí řídce. Tento zdánlivý nedostatek ale vyvažuje velké množství krásných květů.

Foto: Shutterstock

Teorie a praxe názvosloví

Bobovité rostliny (Fabaceae) poznáte i podle typického tvaru květu – dříve se nazývaly motýlokvěté, což názorně ukazovalo na vysoko vytočené okvětní plátky podobné velkým a malým křídlům (botanicky se jim říká pavéza a křídla) a člunek připomínající hmyzí tělo a chránící semeník.

Dnes mají botanici termín motýlokvěté (Papilionadeae) vyhrazen pro podčeleď řazenou pod čeleď bobovitých, což ale zahradníky moc nezajímá a drží se zavedených zvyklostí, kdy se oba názvy vlastně berou jako synonyma (bobovité = motýlokvěté). Můžete se setkat i s tím, že se termín „bobovité“ používá pro byliny, zatímco „motýlokvěté“ odkazuje na dřeviny.

Foto: Shutterstock

Kam s motýlokvětými?

Motýlokvěté dřeviny se výborně hodí na navážky, suchá místa a skalnaté svahy, kde by ostatní druhy jen těžko prosperovaly. Na místech se živnou půdou, která oplývá štědrou dávkou živin, naopak motýlokvěté často strádají. Menší druhy mohou růst i v korytech nebo ve větších nádobách, pokud si dáte záležet na drenážování. Hodí se i jako rostliny pro terasy (kručinka, čilimník, trnovník akát).

Do svých úvah ale zahrňte i fakt, že řada z těchto rostlin plodí jedovatá semena, proto by se neměly nacházet v sousedství dětských hřišť, kde dozrávající plody děti lákají k nejrůznějšímu „vaření“. Ačkoli tyto dřeviny nemusíte hnojit dusíkatými hnojivy (tedy ani kompostem), určitě dbejte na správný typ půdy – vždy musí být lehčí a dobře propustná. V těžké a studené půdě neporostou dobře, nebo dokonce uhnijí a časem zajdou.

Foto: Shutterstock

Složitosti ekologie v praxi

Princip fungování přírodních zahrad stojí a padá na zásadě nepřidávat do systému žádné vzácné zdroje, což platí i u dusíku. Ledky, močovina, NPK – nic z toho se při ekologickém zahradničení nepoužívá. Nedá se ale říct, že všechny bobovité dřeviny mají takové schopnosti, aby kromě svých potřeb zajistily dusík i pro další druhy. Některé to opravdu umí, což prokázaly i odborné studie.

Kupříkladu čimišník stromovitý pocházející z nehostinné Sibiře se pro tyto schopnosti vysazuje jako pomocná dřevina v sadech založených na málo úrodných místech. Osvědčuje se i jako větrolam a vytvoří příjemné závětří pro jabloně nebo ořešáky, které pak lépe plodí (musí se ovšem kontrolovat, aby se jako nepůvodní druh nešířil do volné krajiny). U jiných brání většímu využití charakter růstu – například janovec metlatý poléhá do stran, a zabraňuje tak pěstování dalších rostlin ve svém okolí. Na jednu věc se ale můžete spolehnout – vyšší zastoupení motýlokvětých dřevin zahradě prospívá nejen tím, že snižuje počet konzumentů výživného a dlouho vznikajícího kompostu, ale rovněž láká na pozemek hmyz a všechno živé. Řada z nich navíc kvete později v sezoně, což na misky vah přidává další důvod, proč je vysadit. 

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock

Stromy a keře jako fixátory dusíku: Víte, jak se o ně starat?