Tykve známé i neznámé

Rubrika: Užitková zahrada, Zelenina plodová

Hokkaido je jméno japonského ostrova. Když ale řeknete Hokkaido českému zahrádkáři, představí si oranžovou tykev s měkčí slupkou a sytě oranžovou chutnou dužninou. V tuzemsku je nyní zřejmě nejpopulárnější. Díky ní však mnozí objevili celou řadu dalších tykví. Těch je totiž podstatně více a mnohé z nich skutečně stojí za vyzkoušení.

Peter Gajdoštín, foto Shutterstock a www.dobrasemena.cz

JET SET F1

Všechny tykve, stejně jako brambory, fazole, rajčata, papriky nebo kukuřice, pocházejí z Ameriky. Jde o teplomilnou zeleninu, které optimálně vyhovuje 18 až 25 stupňů. Jestliže rtuť klesne pod pět stupňů, zastavují svůj růst, a dokonce může dojít i k poškození rostlin. Podzimní mrazy pak nejenže zlikvidují nadzemní část rostliny, ale při delším působení výrazně poškozují i plody.

Jak na jejich pěstování?

Tykve vyžadují dostatek organické hmoty v půdě, zařazují se proto do takzvané první tratě. Pokud máte tu možnost, přilepšete jim chlévským hnojem nebo rozleženým kompostem. Pěstovat se dají dokonce i přímo na kompostu, což se s oblibou děje hlavně na malých zahradách. Prospěch je oboustranný – rostliny zde mají dostatek živin a prospívají, na oplátku jejich velké listy plochu zakrývají, zabrání jejímu vysychání a podpoří rychlejší rozklad organické hmoty.

Hokkaido

Předpěstovávat, nebo ne?

Tykve se dají pěstovat jak z přímého výsevu, tak z předpěstované sadby. První varianta je méně pracná, rostliny pokračují v růstu bez přesazovacího šoku a v dobrých podmínkách často prospívají lépe než ty předpěstované. Ovšem pokud po vysetí přijde chladné a vlhké počasí, naklíčená semena mohou v půdě uhnít.

Jestliže se rozhodnete předpěstovat si vlastní sazenice, bude to sice náročnější na práci a prostor, ale máte větší šanci, že vám zelenina vzejde. Záhon s tykvemi se snažte udržet bez plevelů, později, když velké listy zakryjí jeho plochu, prorůstání nežádoucích rostlin se samo omezí.

Tykve patří mezi rostliny cizosprašné a hmyzem opylované. Pokud k tomuto procesu například kvůli deštivému počasí nebo nedostatku hmyzu nedojde, plod zakrní a uhnije nebo se vyvíjí deformovaný.

Ibiza

Jedlé jsou nejen plody

Tykve se pěstují nejen pro své plody. Také jejich semena jsou známou pochutinou. Zatímco u nás se konzumují semena beze slupek, ve Střední Americe dávají přednost těm se slupkou nebo vyloupaným. Kromě vysokého, padesátiprocentního podílu tuků je tvoří z jedné třetiny bílkoviny, dále vláknina, zinek, hořčík, mangan a železo a obsahují i látky pomáhající se zbytnělou prostatou.

Na talíř si můžete naservírovat i květy tykví. V mexické kuchyni se plní, v italské zase dusí nebo smaží. Existují dokonce i speciální odrůdy určené pro sběr květů, například Zucchino da Fiori.

Většina lidí se však těší na úrodu plodů. Ty se sklízejí plně vyzrálé, s co nejtvrdší slupkou. Pokud je na dlouhém výhonu tykve nasazeno více plodů, sklízejte je od těch nejstarších, které rostou blíže ke kořenu rostliny. Všechny byste měli mít uskladněné ve sklepě či spíži ještě před příchodem mrazů. Tykve trhejte s dvou- až pěticentimetrovou stopkou. Pokud byste ji ulomili celou, vznikne rána, kterou se může do zeleniny dostat infekce. Pro tykve najděte suché místo s teplotou nad dvanáct stupňů. Vlhko a chlad nesnášejí, studený sklep pro jablka nebo kořenovou zeleninu pro ně tedy není vhodný. Při správném skladování vám vydrží často až do jara.

Cream of the Crop

ZAJÍMAVÉ ODRŮDY

CROWN PRINCE F1 (Cucurbita maxima) dává plody kulovitého tvaru a šedomodré barvy s vynikající chutí. Jsou těžší, než byste podle jejich velikosti očekávali. Mívají hmotnost tři až pět kilogramů. Dužnina je sedm až osm centimetrů široká, pevná a sytě oranžová. Další příjemné překvapení vás čeká po upečení nebo uvaření polévky. Chuť této tykve je výrazná, nasládlá a aromatická. Plody se výborně skladují.

BLUE HUBBARD (Cucurbita maxima) – jde o klasickou odrůdu; její velké plody protáhle kulovitého tvaru jsou na obou koncích zúžené a dorůstají do velikosti pět až osm kilogramů. Mají velmi tvrdou, lesklou a jemně zprohýbanou až plytce bradavičnatou kůru. Proto se hodí i na dekorace. K přednostem této tykve patří i hrubá a kvalitní dužnina nebo velmi dobrá skladovatelnost.

DELICIOUS GOLDEN (Cucurbita maxima) – ano, i tykve se mohou jmenovat jako známá jablka. Pocházejí z USA, kde se z nich připravuje tradiční tykvové pyré a dýňové polévky. Má hrubou, sytě oranžovou dužninu s vysokým obsahem karotenoidů. Plody jsou jasně červené, srdcovité, o hmotnosti tři až šest kilogramů.

RACER PLUS F1 (Cucurbita pepo) – tuto tykev oceníte při výrobě halloweenských dekorací, patří totiž k těm větším a dorůstá do hmotnosti čtyři až šest kilogramů.

ACORNY(C. pepo) začínají být u nás už také známé. Menší žebernaté plody se zužují do špičky a jsou výborné na letní sklizeň i na zimní uskladnění. CREAM OF THE CROP má smetanově bílou slupku, JET SET F1 naopak plody tmavě zelené s oranžovou dužninou.

BUSH DELICATA (C. pepo) má podlouhlé žlutobílé plody s podélnými zelenými pruhy. Jde o takzvaně o poloplazivou rostlinu s kratšími výhony. Plody dorůstají do hmotnosti kolem půl kilogramu a jsou oblíbené na pečení a plnění. Dají se sklízet i mladé a využít na grilování podobně jako cukety.

Bush delicata

GOLDEN MARBRE (C. pepo) je patison s plody netradiční zlatožluté barvy. Jsou menší, ploché, o průměru dvanáct až patnáct centimetrů. Jde o jedlou a zároveň okrasnou odrůdu.

BRITISH SUMMERTIME F1 (C. pepo) je výjimečná cuketa s otevřeným habitem a minimem ostnů, což zjednodušuje její sklizeň. Jde o vysoce úrodný a raný hybrid. Rostlina je vzdušná, řídká a lehce přístupná. Štíhlé a delší tmavě zelené plody si zachovávají štíhlý tvar i při přerůstání. Jsou jemné a velice chutné, sklízejte je, jakmile dosáhnou délky patnáct až dvacet centimetrů.

WALTHAM BUTTERNUT (Cucurbita moschata) je osvědčená odrůda ceněná pro svou přizpůsobivost různým podmínkám. Plody jsou krátce kyjovité, hruškovité, o hmotnosti 1,2 až 1,4 kilogramu. Semena se nacházejí pouze v rozšířené části plodu. Název butternut označuje máslový oříšek, neboť dužnina má výbornou oříškovou chuť.

IBIZA (C. moschata) patří do takzvaného cheese typu a u nás je prakticky neznámá. Plod má ploše kulovitý menší tvar dorůstající hmotnosti dva až dva a půl kilogramu. Slupka je okrová, hladká a lesklá. Dužina má žlutooranžovou barvu, hodí se na polévky i na pečení.

SWEET BERRY (C. moschata) má menší kapkovité plody, jejichž povrch je nahnědlý, silně ojíněný, s voskovou vrstvičkou, která zajišťuje dobré skladování. Dužnina plodu má sytě oranžovou barvu. I v syrovém stavu je sladká a chutí připomíná mrkev. Je kompaktní a křehká, hodí se na pečení, pomazánky i polévky. Lehce se zpracovává, má měkčí dužninu a na tepelné zpracování potřebujete minimum času.

LUNGA DI NAPOLI (C. moschata) patří k největším mezi muškátovými tykvemi. Plody této odrůdy dorůstají hmotnosti až patnáct kilogramů. Mají kyjovitý a podlouhlý tvar, tmavě zelenou slupku a semena pouze ve vrcholové části. Dužnina je sytě oranžová, velice chutná, kompaktní a středně pevná. Vosková vrstvička na povrchu zajišťuje dobrou skladovatelnost, neotírejte ji proto při sběru a manipulaci.

Zkusíte pěstovat melouny?

Globální oteplování přináší spoustu problémů. Zahrádkáři ale může přinést i nejednu radost. Například melouny. Až dosud se u nás pěstovali kvůli jejich vysokým nárokům na teplo jenom obtížně, nyní se jim bude dařit lépe. Nezkusíte tedy vedle dýní a cuket zasadit i melouny?

Vodní meloun je zelenina s vysokými nároky na teplo, světlo a vodu. Osivo začíná klíčit při teplotě půdy dvanáct až patnáct stupňů, optimální teplota pro růst je 28 stupňů.
Základem pěstování je příprava zdravé a silné sadby. Dvě až tři semena dejte přímo do květináče či kelímku, nejlepší čas je v dubnu, a ponechte je ve sklenících nebo pařeništích. Vodní meloun je náročný na teplotu při předpěstování, zajistěte proto sazenicím minimálně 18 stupňů.
Optimálně vyvinutá sazenice má čtyři až šest pravých listů a pevný, dobře prokořenělý kořenový bal s bílými, nezahnědlými kořenovými špičkami. Před výsadbou je otužujte.
Vyberte pro ně záhon, na který bude svítit slunce celý den. Vyhněte se místům zastíněným ovocnými stromy. Melouny vyžadují hluboké, propustné, na humus a živiny bohaté půdy. Nejvhodnější jsou ty hlinitopísčité až hlinité. Jde o plodinu I. trati, jestli máte možnost, přidejte k němu chlévský hnůj, podobně jako k tykvím. Dostatečná zásoba přístupných živin je nutností.
Nastelte pozemek černou netkanou textilií nebo černou polyetylénovou folií. Mulčování prohřeje půdu, podpoří růst a vývoj, šetří vláhu, zabrání růstu plevelů. A také si tak uspíšíte a zvýšíte sklizeň.
Vyberte co nejranější odrůdu, z těch u nás dostupných je to například SUGAR BABY, LAJKO II F1 nebo CRIMSON SWEET.
Melouny vysazujte koncem května až začátkem června, potřebují kolem sebe dostatečný prostor, minimálně metr čtvereční na rostlinu.
Během vegetace chraňte rostliny proti chorobám a škůdcům, napadá je například květilka všežravá a sviluška, v první polovině vegetace je také vydatně zalévejte. V době dozrávání plodů už ji nezavlažujte.
Sklizeň začíná koncem srpna. Zralé plody sklízejte probírkou. Poznáte je podle zaschlých stonkových úponků a takzvaní kličce na stopce plodu. Pokožka zralého plodu je lesklá a v místě styku s půdou přechází z bílé barvy do žluté.

Více informací se nachází v květnovém vydání z roku 2017.

Tykve známé i neznámé