Vítací zahrada

Pravidelná zahrada je symbolem dokonalé architektury, ovšem dnes dostává přednost spíš neformální přírodní styl. Přitom třeba vstupu na pozemek přesné uspořádání bylinek, růží a letniček sluší.

PŘED
V současné době tato část rodinné městské zahrady prochází kompletní rekonstrukcí, při níž budou postaveny zpevněné plochy a schodiště, které místo propojí se zbytkem pozemku.
Keře jsou ve špatném stavu, proto se musejí všechny vykácet.

Vítací zahrada se nachází v nejníže položené části parcely a vstupuje se na ní přímo z ulice. Nebude sloužit pro každodenní pobyt majitelů, ale má navodit příjemnou atmosféru – také kolemjdoucím, kteří budou mít právě do této části zahrady výhled. Tomu byl přizpůsoben i výběr rostlin – převládají mezi nimi bylinky, trvalky a letničky zajímavé po celý rok.
Pravidelné uspořádání se dnes využívá spíš v bylinkových zahradách nebo v parcích u historických budov. Pokud ho zvolíte do zahrady – a není důvod se toho bát – přinesou sem pravidelnost a řád. Zajímavé možnosti nabízí spojení formálního uspořádání a nepravidelně vysazených rostlin.

Topolovka růžová

Měsíček lékařský

Nejdříve stavba

Na začátku proměny tohoto místa se musejí postavit nové zpevněné povrchy a schodiště, díky nimž se zahrada zpřístupní. Chodníky ze žulových kostek jednotlivé záhony oddělí a vymezí, takže už nebude nutná dodatečná instalace obrubníků.

Zahrada je rozdělená do dvou nepravidelných čtvercových ploch, které se osadí světlo a teplomilnými bylinkami. Další dva pásy s kvetoucími keři vzniknou kolem plotu a budou zajímavé i při pohledu z ulice.

Parter je pojatý poměrně minimalisticky, roste zde jen desítka druhů, což je pro takto malou zahradu ideální. V jednoduchosti je krása. O zarámování dvou nepravidelných čtvercových ploch se postará živý plot ze stálezeleného zimostrázu vždyzeleného (Buxus sempervirens), který díky pomalému růstu jen tak nepřeroste a stačí ho stříhat jen jednou za sezonu. Dřevina se objeví také jako tvarované koule přímo v záhonech, kde jsou náhodně rozmístěné. A právě ony zde budu vypadat dobře a zajímavě i v zimě, kdy bylinky a trvalky nepokvetou.

Aksamitník tenkolistý

Zimostráz vždyzelený

Zeď zakryjí růže

Na zakrytí vysoké zdi, která se tady nachází, poslouží popínavé růže. Pokud zvolíte více kultivarů, bude to působit více přírodně. Jediný kultivar naopak vnese do parteru jistou eleganci. Popínavé růže jsou přichycené k designové opoře z ocelových lanek, její minimalistický vzhled na sebe nestrhává pozornost. Síť vyrobí specializovaná firma na zakázku, a kromě instalace se už o ni nemusíte více starat. Lanka totiž nerezaví a nepotřebují žádné ošetření. Využít lze i klasickou dřevěnou treláž dostupnou v zahrádkářských potřebách. Anebo se do její stavby můžete pustit i sami.

Rostliny v této části zahrady jsou zvolené spíš ve studených a tlumených barvách. Vysazené růže kvetou bíle, růžově nebo fialově a doplňují je bylinky v podobných odstínech – kromě levandule (Lavandula angustifolia) tu rozkvetou i půdopokryvné mateřídoušky úzkolisté (Thymus serpyllum) a šalvěj lékařská (Salvia officinalis) ve dvou kultivarech – Purpurascens s nafialovělými listy a Extrakta se sivě zelenými. Poblíž zdi vyniknou vysoké slézové růže botanicky nazvané jako topolovka růžová (Alcea rosea). Tyto léčivé krátkověké trvalky dorůstají výšky až jeden a půl metru a kvetou od července do září. V pásech poblíž plotu je navržen jediný druh, a to hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens). Kultivar Annabelle je typický velkými kulovitými květy zelenkavého odstínu, které se objevují během srpna.

Ostálka sličná

Popínavá růže

Nároky na údržbu

Ve formální zahradě si všimnete každé chyby, proto bude nutná i pečlivá údržba. Bylinky jsou sice nenáročné na zalévání během léta, při dlouhodobějším suchu však vodu potřebují. Údržbu záhonů zjednoduší mulč, zde se doporučuje štěrk nebo kamenná drť, které neovlivňují pH půdy a povrch přirozeně ochlazují, čímž snižují i výpar vody.

Tvarované zimostrázy je nutné pravidelně stříhat. Zatímco u živého plotu to stačí jednou za rok, o kulovitých keřů byste měli řez zopakovat celkem dvakrát, aby si udržely svůj tvar. Během léta dřevinu pravidelně kontrolujte, zda ji nenapadl obaleč zimostrázový, jehož housenky se živí zelenými listy a během krátké chvíle dokáží napáchat velké škody.
Hortenzie prořezejte ideálně na jaře v době, kdy začínají rašit pupeny. Právě tehdy se odstraní suchá květenství, která na větvích zůstala z předchozího roku. Ve stejné době se stříhá i odumřelá hmota trvalek a prořezávají popínavé růže. U šalvějí lékařských se řez neprovádí tak hluboko jako u ostatních nedřevnatějících rostlin. Jejich výhony se zkracují jen po obvodu a do staršího dřeva se nezasahuje. Podobně se postupuje i u mateřídoušky.

Varianta s letničkami

Parterové zahradě budou vždy slušet kvetoucí rostliny. Kromě bylinek a trvalek sem lze vysadit a vysít i letničky, které můžete každý rok obměnit a místo tak snadno proměnit. Do pravidelně uspořádaných záhonů se hodí kompaktní kultivary ostálek (Zinnia elegans) či aksamitníky (Tagetes). Tyto pestré květiny budou dobře vypadat vedle zeleného cypřišku letního (Kochia scoparia), kterému se také říká bytel nebo kochie. Tato zelená letnička si i bez tvarování udrží kompaktní růst. Neutrální zelená působí navíc jako sjednocující prvek. Jestliže máte raději letničkové záhony v rozvolněném přírodním stylu, vyzkoušejte sem vysít směs z měsíčku lékařského (Calendula officinalis), krásenky zpeřené (Cosmos bipinnatus) či sporýše argentinského (Verbena bonariensis). K nim se hodí suchovzdorné druhy jako šrucha velkokvětá (Portulaca grandiflora) a sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica).

Lucie Peukertová, kresby a foto autorka, Shutterstock

Vítací zahrada