Zahrada za pískovcovou zídkou

Rubrika: Okrasná zahrada, rss-feed, Zahradní architektura

Vysoký plot budí zvědavost kolemjdoucích: co se skrývá za ním? Kdo mohl nahlédnout, ten to ví – nádherná zahrada se dvěma rybníky, skleníkem sloužícím jako zimní zahrada, posezením, zeleninovými záhony i malým lesem.

Pozemek se starým domem a stodolou původně nebyl oplocený a kolem vedla cesta – každý tedy viděl, co se na zahradě děje. Majitelé ho ohradili částečně pískovcovou zdi a částečně živým plotem, dohromady netvoří nevhodnou bariéru. Navíc nechali pár průhledu na pěkná místa, třeba na navazující zahradu sousedů. Na ploše přes dva tisíce metrů čtverečních si pak splnili svá přání.

Květiny i barevné listy

Když se majitelé nastěhovali na Kokořínsko z města, na pozemku našli kromě kopřiv ještě zimostrázy. A také několik ovocných stromů. Pocházely ještě z doby před druhou světovou válkou a rostou zde stále. Co bylo hezké a funkční, zůstalo zachováno. Zbytek budovali nově. Začali stavebními pracemi, kdy kromě plotu bylo třeba zmírnit svah u domu, odkud se půda odvážela. Celou plochu srovnali. Následoval výběr rostlin. „U velké zahrady je nutné si předem rozmyslet, jaká má být. A nekupovat spoustu různých rostlin, ale držet se nějaké vize,“ říká majitel Jürgen Wisniewski. A přiznává, že výběr zde nekončil vždy úspěšně, příroda si vybírala sama. „Nejsme zahradníci, a tak jsme při navrhování uplatňovali spíš pohled architektů a učili se, jak zahrada funguje, jak žije. Některým rostlinám se nedařilo, jiné rostou krásně,“ doplňuje Edith Weiss Borchard. Mezi ty druhé patří kromě zimostrázů, které si majitelé i sami množí, například vistárie, šalvěj, levandule, hortenzie, rokety, ale i nebo různé druhy náprstníků. Rostliny jsou vybrané a poskládané tak, aby zahrada vypadal zajímavě v po cle rok. „Snažili jsme se, aby měla v každém období nějakou tvář. Aby se v průběhu dvanácti měsíců měnila a vždy nabídla něco zajímavého,“ říkají majitelé. Na jaře zde kromě ovocných stromů kvetou i magnolie. V létě je střídají růže a levandule. Na podzim se psí víno na fasádě barví do června. Dům je porostlý nejen psím, ale i hroznovým vínem a břečťanem. Všechny stálezelené rostliny majitelé stříhají do pravidelných tvarů.

Obývací pokoj na zahradě

Terasa u obývacího pokoje tvoří plynulý přechod mezi stavením a zahradou. Nejsou zde žádné schody ani prahy, které by tvořily bariéru. Před dům nechali architekti nasypat oblázkový štěrk, který nejen dobře vypadá, ale je také praktický, neboť se do něj dobře vsakuje voda, nedělá s zde bláto, neklouže, nepraská, neničí se. Stín zde vytváří zastřešená pergola obrostlá popínavým vínem.

V zahradě však najdete sedm posezení, jedno je ve skleníku sloužícím jako zimní zahrada. Zde pobývají na samém začátku a konci sezony, kdy slunce ještě svítí, ale tolik už nehřeje, aby se dalo být venku. Majitelé využívají i ta další, střídají je podle ročního období o toho zda chtějí právě obědvat ve stínu nebo relaxovat na slunci. V horkých dnech jsou oblíbené stolky u rybníku, kde je přeci jen příjemnější klima a navíc krásný výhled na dům se zarostlou fasádou. Čas od času zajdou i do altánu ve vzdálenějším koutu, odtud se nejlépe pozoruje západ slunce.

„Prostor před domem je pro nás druhým obývacím pokojem, s ním je propojený velkými francouzskými okny. V zadní čísti zahrady máme louku s ovocnými stromy, za domem pak plochu s rybníky. A ještě zde zůstal pracovní dvůr se stodolou, který jsme nechali zarůst tak, aby připomínal les a dokonce tu rostou houby. A také je zde zeleninová zahrada, oddělená zídkou,“ popisuje Jürgen Wisniewski.

Dva rybníky

Velký prostor také dovoluje dobře zacházet s dešťovou vodou. Ta se shromažďuje nejen do nádob v zeleninové zahradě, ale jako její zásobník slouží i jeden ze dvou rybníků. Má hloubku zhruba metr a půl a žije v něm několik okounů, které se mimo jiné živí larvami komárů. Druhý rybník je porostlý lekníny a navazuje na domácí čističku odpadních vod. Majitelé oba budovali sami, nebylo to jednoduché, učili se to při práci. S výsledkem jsou spokojeni, vodní plocha v zahradě je krásné věc.

Magdaléna Krajmerová, foto Jaroslav Kvíz

Zahrada za pískovcovou zídkou