Zahradní lázně pro vaše smysly

Že umí zahrada potěšit oko i naše chuťové pohárky, víme všichni. Jakou flóru ale pěstovat, abychom rozmazlili také hmat, sluch a čich?

Leckdy stačí chvíle klidu a blaženosti, aby se tělu i duši nesmírně ulevilo. Vlahý vítr vás laská na tváři, cítíte vůni, kterou nese, zaposloucháte se do koncertu cvrčků… A najednou jsou všechny starosti pryč. Zapojení všech smyslů využívá například velmi ceněná metoda mindfulness (česky všímavost). Při tišení stresu vychází z jednoduchého receptu – vědomě si všímáte toho, co vidíte, ochutnáváte, ale také slyšíte a cítíte, ať už nosem či hmatem. Zapojení opomíjených smyslů může vaše dny překvapivě obohatit a působit přímo léčivě. A kde jinde začít než na vlastní zahradě?

foto Profimedia

1. Blaho pro uši

Mezi nejoblíbenější relaxační audia patří nahrávky se zpěvem ptáků, šuměním listí a bubláním potůčku. Ještě lepší však bude, když si tuto líbeznou a uklidňující hudbu přírody naordinujete naživo.

Ptačí melodie
Za příjemné se dá považovat švitoření jakéhokoliv opeřence, jen někteří vás ale přimějí spočinout a poslouchat. Kouzelné melodie vyluzují drozd zpěvný a různé druhy pěnic, v pestré improvizaci i napodobování všeho, co slyší, zase vyniká kos. Mistři zpěvu se u vás ubytují, pokud vysadíte husté keře, nejlépe trnité (hlohy, trnky, sadové růže), ve kterých budou hnízda v bezpečí i před kočkou. Mohou posloužit i jako volně rostoucí živý plot. V zarostlé vlhké houštině se může usídlit i slavík, který si rád trénuje syrinx v nočních hodinách, zjara ovšem nelení a zpívá často i přes den. V průběhu léta ustává, najdou se ale jiní pěvci, kteří koncertují až do podzimu – někteří zpívají i v době, kdy už své území ani hnízdo hlídat nemusí, a z případného hluku z ulice si nic nedělají. Zpěvu se postupně učí také jejich potomci – vrozené mají pouze základy a talent, bez dalšího cvičení se z nich skvělí hudebníci nestanou. Přilákáním zpěváků prospějete nejen sobě, ale i přírodě. Právě dostatek bezpečných míst pro hnízdění je pro ptáky klíčový – a zatímco některým stačí budky, jiní potřebují náruč stromů a keřů.

foto Profimedia

Něžný bzukot
Zda se na zahradě usídlí ti nejlepší z pěvců, záleží i na náhodě – ovšem jemného bzučení tisíců křídel a podvečerního koncertu cvrčků se dočkáte zcela jistě. Pokud hmyzu poskytnete kousek kvetoucí louky nebo pestré záhony trvalek, letniček či dvouletek, připraví vám na oplátku atmosféru letní pohody. Každý kvetoucí kousek zahrady krásně nejen vypadá, ale také překypuje životem. Čmeláci, včely medonosné i samotářky vám navíc opylí, co je třeba. Bez jejich pomoci se u mnohých plodin úrody nedočkáte.

foto Shutterstock

Hotel pro samotářky
Zatímco včely medonosné přiletí a odletí zpět do úlu, samotářky a čmeláky si můžete na zahradě hýčkat a ubytovat natrvalo. Pokud jim poskytnete hojnost nektaru a pylu, bezpečné ubytování a zdravé prostředí bez pesticidů, zůstanou vaší zahradě věrní. Pro čmeláky můžete pořídit speciální čmeláčí úlky, samotářky se zase rády ubytují v rozmanitých hmyzích hotýlcích. Tyto subtilní stavby stále častěji zdobí zahrady a dají se velmi nápaditě zpracovat. A jaká hotelová lákadla na včely fungují? Samotářek existuje mnoho druhů a každá svá vajíčka zaopatřuje jinak. Včelky čalounice potřebují bezpečné dutinky. Dobře jim proto poslouží navrtané špalky i cihly – otvory vytvořte vodorovné, alespoň 10 cm dlouhé, s různě velkými průměry od čtyř do deseti milimetrů. Hodí se i horizontálně uložený dutý bambus, bez či rákos, zadní otvory musí být zakryté. Čalounice si obydlí vytapetují kousíčky listů nebo květů, nakladou vajíčka, přichystají jim bochánek z pylu a nektaru, načež komůrku uzavřou. Včelky drvodělky si komůrky hloubí samy, a to v trouchnivém dřevě – nabídněte jim trouchnivý pařez či tlející kmen. Pískorypky si komůrky hloubí v písčité půdě, útočiště jim skýtá suchá zídka vyplněná pískem nebo písčité místečko ve štěrkovém záhonu se suchomilnými rostlinami.

foto Shutterstock

Hlas listí a vody
Některé rostliny se rozmluví, sotva se jich dotkne vánek. Tomuto příjemnému a uklidňujícímu „hlasu“ budete moci naslouchat, pokud si na zahradu vysadíte například osiky, bambusy nebo vysoké traviny, kupříkladu ozdobnici čínskou. Ve větru mohou šustit i plody, například suché lusky dřezovce trojtrnného, který nabízí i jedlá semena.
Během dnů, kdy vládne bezvětří, může vaše uši konejšit zpívající voda – počínaje bubláním fontánky a konče šuměním pramene padajícího do jezírka. Nejenže tyto zvuky mají uklidňující efekt, navíc dovedou odclonit případný hluk ze silnice nebo od sousedů. Vytvoření zahradního potůčku je poměrně náročné, na svažité zahradě však může úžasně vyniknout. Pro zvukovou kulisu a příjemnější pohled však stačí jakékoli jezírko opatřit třpytivou hrou vody. Čerpadlo ji může vést do vyvýšeného žlábku, ze kterého ji necháte padat zpět. I tenký pramínek vykouzlí relaxační zvukovou kulisu. Pokud nemáte čerpadlo, po hladině můžete nechat plout alespoň malé, solárně napájené vodotrysky. Voda se díky pohybu na vzduchu navíc okysličí, což každému jezírku jedině prospěje. Pokud nemáte prostor na jezírko, službu vám udělá i malá bublající fontánka. Velmi atraktivně působí třeba volně stojící nádoby nebo vrtané kameny, v jejichž hrdle probublává voda. Přetékající vodu zachytí nádrž schovaná v zemi pod nádobou, vyplněná kupříkladu oblázky. Malá fontána může zároveň sloužit jako napajedlo a lázeň pro ptáky, kteří potřebují uhasit žízeň a očistit nebo osvěžit tělo. Případně se dá prostorné ptačí koupadlo opatřit i malým solárním vodotryskem. Jeho ševelení se však nenese příliš daleko, situujte ho tedy blízko svého oblíbeného posezení či relaxačního zákoutí. Touží vaše uši spíše po silném a plném „hlasu“ vody zurčící přes kameny? Pořiďte si výkonnější čerpadlo, s jehož pomocí vytvoříte zvučný umělý vodopád.

foto Shutterstock


2. V náručí vůní

Nevidíte je ani neslyšíte, přesto na vás působí. Silně a v mžiku. Vůně umí přinést uvolnění, radost, optimismus, romantickou náladu. K příjemným aromatům se často vážou i příjemné vzpomínky. Náš mozek si totiž vůně pamatuje mnohem lépe než vjemy zrakové či sluchové (aniž bychom si to uvědomovali). Pokud na zahradu vysadíte rostliny, jejichž květy nebo listy voní, zvýšíte tím svoje šance na intenzivně vychutnané „tady a teď“, hlouběji vryté do paměti.

Chybí vaší zahradě nezaměnitelné aroma? Některé dřeviny musíte pár let opatrovat, než začnou naplno kvést a vonět. Mnohé trvalky či bylinky však můžete přinést na zahradu i v průběhu léta a pěstovat je třeba i v nádobách. Protože vám každá vůně nemusí být příjemná, vybírejte si rostliny ideálně osobně – nosem. Následující výčet berte spíše jako malou ochutnávku z velmi široké nabídky.

foto Shutterstock

Dřeviny
Zjara provoní zahradu šeříky, voní i některé druhy azalek a rododendronů. Nádhernou vůni má střemcha, která však vyžaduje vlhčí půdu. V létě je nejvděčnější pustoryl zvaný nepravý jasmín, jehož sladká vůně se nese velmi daleko. Voní i popínavé akébie, některé plaménky, zimolezy a hortenzie. I mezi růžemi najdete jak odrůdy krásně vonící, tak ty bez vůně – v charakteristice dané odrůdy by tato informace neměla chybět. Intenzivní, avšak svěží a jiskrnou vůní se vyznačuje například starobylá růže stolistá zvaná též lékárnická.

Cibuloviny
Omamně voní hyacinty, jemně některé narcisy a krokusy. V létě pak štafetu přebere půvabný česnek sicilský, nectarscordum. Vůní prosluly i lilie, ale pozor, opět nevoní všechny. Vonnými květy vyniká například lilie bělostná, královská, cibulkonosná, kanadská, dále potom čínské hybridy zvané aureliány a OT hybridy.

foto Shutterstock

Trvalky
Zjara voní vonné violky a prvosenky, od jara do léta plamenka rozkladitá a pivoňky. V létě například klejicha hedvábná, katrán přímořský, listy i květy šalvěje lesní a luční, ve stínu některé bohyšky a čechravy. Mezi suchomilné trvalky můžete vysadit i půvabný drobný keřík perovskii, voní velmi intenzivně. V pozdním létě vás sladkou vůní omámí květy ploštičníku a některé hvězdnice – například keříčkovitá.

Dvouletky
Sladkou medovou vůni šíří chejr vonný, voní též hvozdík a večernice vonná. Pozadu nezůstávají ani macešky vyšlechtěné do pestré přehlídky barevných květů.

foto Shutterstock

Letničky
Popínavý hrachor vonný dělá svému jménu skutečnou čest, vysít dnes můžete i zakrslé keříčkovité kultivary. Voňavé květy rozvíjejí také karafiáty, tabáky a rezeda vonná, sladkou vanilkovou vůní vás zaplaví otočník. Intenzivním a lahodným „parfémem“ překvapí některé odrůdy petúnií – pokud kupujete sazeničku, vyberte si nějakou, která již květ rozvila, a přivoňte.

foto Shutterstock

Bylinky
Nejen květy, ale především listy bylinek oplývají vůněmi. Mnohé se pěstují jako koření, za slunného dne však aroma šíří i kolem sebe, neboť se odpařují vonné silice. Stačí se jich dotknout nebo lístek rozemnout a uvolní se úplná exploze vůně. Jaká to bude, záleží na bylince i její varietě. O příjemné osvěžení se postarají máty, které se dají pěstovat v bezpočtu druhů, kříženců a kultivarů. Máta peprná je vskutku peprmintová, máta vonná jemnější a nasládlá. Vyšlechtit se ale podařilo i odrůdy s nádechem ovoce, koření nebo čokolády. Svěží citrusovou vůní se vyznačuje také meduňka. Dřevnatící bylinky nabízejí vůně kořenité a jedinečné – nasládlou najdete u tymiánu a mateřídoušek, pikantní u saturejky, nahořklou u šalvěje, kafrovou u rozmarýnky (venku můžete pěstovat pouze její mrazuvzdorné variety).
I levandule má vonné listy, sladkou vůní však vynikají především její krásná květenství. U levandule lékařské a jejích četných kultivarů se dá vůně popsat jako sladce květinová. U levandule prostřední, takzvaného lavandinu, se setkáme se svěžejším kafrovějším nádechem – někomu může vyhovovat více. Vonné listy i květy má také šanta (pozor, voní i kočkám a rády se v ní válejí), svatolina a smil italský, přezdívaný pro své podivuhodné aroma také maggi. Osobité vůně přinášejí i bylinky jednoleté: petrželka, kerblík a nejrůznější variety bazalek.

foto Shutterstock

Přenosné rostliny
Nádherně vonící rostliny najdete i mezi druhy, které se nejlépe dají pěstovat v nádobě jako přenosné. V létě jim svědčí pobyt venku, na zimu je musíte schovat před mrazem na světlé a chladné místo. Krásně voní listy vavřínu a myrty, do daleka se nese sladká vůně kvetoucích citrusů. Mimořádně intenzivní aroma pak nabízejí vonné pelargonie. Některé i pěkně kvetou, pěstují se však především pro pohledné a velmi aromatické listy. Výsledná vůně opět závisí na konkrétním druhu a kultivaru.


TIPY
• Pokud menší rostliny, především bylinky, vysadíte do závětří, vítr vůni tak rychle neodvane. K příjemnému a voňavému posezení v bylinkové zahrádce proto přispěje plůtek. Neměl by však stínit, rostliny chraňte především ze severu.
• Ovocné dřeviny se vyplatí pěstovat nejen pro zdraví a sladkou sklizeň. Vůně čerstvě utrženého ovoce z vlastní zahrady? Vůně ráje.


Vůně letního deště
Máte rádi jedinečnou vůni, kterou vydává země, když po dlouhém suchu konečně přijde déšť? A tušíte, odkud se bere? Vděčíme za ni neviditelným bakteriím rodu Streptomyces, které žijí v půdě a uvolňují aromatickou látku zvanou geosmin. Voní především, když odumírají. Lákají tak k sobě drobné chvostoskoky, poněvadž si přejí, aby je tato půdní úklidová četa pozřela. Zárodky bakterie se tak rozšíří dál. Chvostoskoci geosmin cítí stále, zatímco nás do nosu udeří pouze ve chvíli, když ho do vzduchu uvolní kapky deště dopadající na půdu.


3. Ohmatejte si svou zahradu

Hmat bývá mezi pěticí smyslů poněkud opomíjený, lidská kůže však neplní jen ochrannou funkci – zprostředkovává nám mnoho podnětů z vnějšího světa. Citlivým hmatem jsou obdařeny především ruce a chodidla, i další části těla však cítí. Jen si vzpomeňte na příjemné poležení na vyhřátém dřevěném molu, hladkém kameni nebo v chladivé trávě, když slunce hřeje až příliš…

foto Shutterstock

Naboso pětkrát jinak
Bosá chůze se v posledních letech stává přímo hitem, a není divu. V chodidlech, osvobozených z pevných bot, se rozproudí krev, vrací se do nich citlivost a život. Stále větší oblibě se těší boty s tenkou podrážkou, která chodci umožňuje vnímat povrch – na tento typ obuvi si však potřebuje tělo přivykat postupně. Okamžité a intenzivnější potěšení vám může přinést chození dočista naboso – a kde jinde si ho užít než v bezpečí vlastí zahrady? Brouzdání orosenou trávou osvěží jako živá voda, chůze po polštářích mateřídoušky chodila dokonce provoní (jen alergici na včelí bodnutí by se jí měli raději vyhnout). Svůj živý travnatý koberec byste ovšem neměli ošetřovat herbicidy – bez nich aspoň rozkvete sedmikráskami, obohatí ho jetelové lístky a bude vypadat ještě krásněji. Ostatně – tu nejpříjemnější bosou chůzi zažijete ve vyšším přírodním trávníku. Vaše chodidla ocení i hebké a chladivé polštáře mechu. Kromě nových vjemů vám chůze naboso přinese i zdravotní benefity – slouží totiž jako přirozená masáž chodidel. Na zahradě si pro tyto účely můžete vytvořit i speciální chodníček, který možná znáte z Kneippových lázních pod širým nebem: střídají se na něm oblázky, šišky, dřevo, písek… Tuto zdraví prospěšnou zábavu jistě ocení i děti.

foto Shutterstock

Chodidla v hlíně?
Zahradu přirozeně můžete poznávat i rukama. Pohlaďte třeba plyšové listy půvabné suchomilné trvalky čistce, nebo hedvábné vlásky traviny kavylu. Celou paletu vjemů nabízejí kůry rozmanitých stromů. A co zkusit zahradničit bosí? Pokud se zrovna nechystáte plít kopřivy nebo bodláky, může být velmi osvěžující pocítit vlahost hlíny chodidly i rukama.

Živé osvěžení
Výjimečný požitek pro celé tělo nabízí voda. Pokud si místo bazénu dopřejete přírodní koupací jezírko, voda zůstane i bez chemie lákavě čistá a atraktivní na pohled. Vyčistí ji totiž vodní a bahenní rostliny kořenící v kačírku na mělčině. Zde se mohou bezpečně napít ptáci, ježci, včely… A třeba živá voda přiláká i stále vzácnější žáby. Skokani vám mohou na oplátku přichystat i soukromý večerní koncert.

foto Shutterstock


Viola Martinková vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Posledních 16 let nadšeně experimentuje na vlastní zahradě s flórou i s faunou.


foto Shutterstock

 

text Viola Martínková, foto Shutterstock a Profimedia

 

 

Zahradní lázně pro vaše smysly

Zajímavé