Více vitaminů než citron má…


S citronečníkem trojlistým se na zahradě potkáte spíš výjimečně. Patří k méně pěstovaným ovocným druhům. Pokud už si ho někdo vysadí, považuje ho spíš za okrasný keř. Přitom jeho plody jsou doslova plné vitaminů a mohou nahradit i citrony.

Citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata, syn. Citrus trifoliata) patří mezi subtropické rostliny, které lze pěstovat i v tuzemských podmínkách. Na rozdíl od ostatních citrusů nepochází ze Středomoří, ale ze střední či severní Číny, odkud se už v osmém století začal šířit do dalších zemí světa. V tuzemsku se nejčastěji využívá jen jako spolehlivá podnož, na niž se roubují některé známé druhy kulturních citroníků. Má totiž schopnost srůstat s téměř všemi druhy, které se díky tomu – ve srovnání s jiným podnožím – stávají výrazně odolnějšími vůči nižším teplotám.

Pěstování pro užitek

Daleko méně je citronečník známý jako druh, jehož plody jsou určené k jídlu a dalšímu zpracování. Možná proto, že zhruba dvoumetrové opadavé keře mají větve plné dlouhých a ostrých trnů. I když se na trhu můžete setkat také s beztrnnou formou, stále je zájem o tuto dřevinu mnohem menší, než by si zasloužila.

Keře jsou velmi husté, proto se s dalšími trnitými druhy využívají také pro výsadbu prakticky neprostupných živých plotů. Citronečník se ale daleko častěji pěstuje jako solitéra, neboť zaujme svým trochu exotickým a velmi zajímavým vzhledem, ale také na jaře překrásnými květy a na podzim pěkně vybarvenými plody. Kromě trnů najdete na keřích trojčetné listy, podle kterých rostlina dostala i svůj druhový název.

Bílé květy krásně voní

Bílé květy citronečníku krásně voní, mají v průměru tři až pět centimetrů a skládají se z pěti okvětních lístků stejně jako u ostatních citrusů. Nejprve z nich vzniknou kulovité plody zelené barvy, ta se po dozrání mění na zářivě žlutou. Jejich velikost se pohybuje kolem pěti centimetrů, povrch je plstnatý a hrbolatý. Sklízejí se postupně, na keři drží i v době, kdy už opadá listí. Pak je můžete snadno setřást, čímž se vyhnete popíchání trny, které hrozí při trhání. Dužnina příjemně voní, sama o sobě je však za syrova nejedlá, neboť má hořkokyselou chuť, obsahuje veliké množství silic a plod je i plný drobných semen.

Citronečník se tedy přidává do nejrůznějších ovocných směsí pro přípravu marmelád. Můžete z něj vymačkat čerstvou šťávu, díky množství hořčin a olejů dodává nápoji zajímavou chuť, na kterou si bez problémů zvyknete. Používá se proto na dochucení čajů, vody i koktejlů. Plody se docela dobře skladují, dlouho vydrží, a tak je lze dlouho využívat čerstvé. V kuchyni se dají využít i listy, které se po usušení a pomletí používají jako koření v asijské kuchyni.

Mrazy ho nezničí

Citronečník se snadno pěstuje i rozmnožuje, a to jak semeny, tak se dá i úspěšně řízkovat. Rostlinám vyhovují vzdušné, dostatečně výživné substráty s mírně kyselou půdní reakcí, ideální je pH 5,5 až 6. Bez problémů ale snesou i těžší zeminy, dokonce vám porostou v jílovité půdě. Přivítají světlé a slunné místo, nevadí jim ani přímé slunce. Lépe jim vyhovují místa spíš sušší než trvale vlhká. Díky jejich vysoké mrazuvzdornosti je nezničí ani mrazy hluboko pod minus dvaceti stupni, jde o jediného zástupce ze skupiny citrusů, jehož lze u nás pěstovat bez ochrany i venku ve volné půdě. Citronečník sice roste přirozeně jako keř, ale snadno z něj vytvarujete i nízké stromky. Tvoří velké množství postranních výhonů, proto je potřeba pravidelně provádět prosvětlovací řez – tak udržíte dřevinu vzdušnou a zároveň si zjednodušíte sklizeň plodů na podzim.

Citronečník je také vděčným druhem pro křížení s nejrůznějšími druhy citrusů, a to právě díky jeho výborné mrazuvzdornosti. Během desetiletí, kdy se toto křížení provádí, vznikla spousta jeho hybridů a mezidruhových kříženců různých vlastností i odolnosti proti mrazům. Mezi nejznámější a nejrozšířenější patří citranž (Poncirus trifoliata x Citrus sinensis), citrumelo (Poncirus trifoliata x Citrus paradisi) nebo citrumkvat (Poncirus trifoliata x Fortunela japonica).

 

Marián Komžík, foto archiv autora

 

Více informací se nachází v červencovém vydání z roku 2017.


Komentáře

Napsat komentář