Dřevo na zimu bez zbytečné námahy
Kdo by neměl rád tu pohodu, když v krbu praskají polena? Díky palivovému dřevu se navíc zahřejete hned dvakrát – poprvé při jeho přípravě a podruhé při samotném topení. Abyste se ale zbytečně nemořili se sekerou a neriskovali úraz s takzvanou cirkulárkou, vyplatí se vsadit na modernější pomocníky. Jak si tedy vybrat optimální štípačku či řetězovou pilu?
Foto: Hornbach, Mountfield, VARI
Kutilské práce, kácení stromu, příprava dřeva na táborák, pořez polínek do kamen, zpracování velkého kmene… Činností, při kterých na zahradě oceníte pomoc řetězové pily, by se našla celá řada. Abyste však při výběru nesáhli vedle, vyplatí se znát přednosti i limity, jakými se jednotlivé kategorie vyznačují – na trhu totiž seženete řetězové pily elektrické, akumulátorové a benzínové.
Jaký příkon bude tak akorát?
„V první řadě je třeba si uvědomit, k jaké práci a kde budete pilu používat“, vysvětluje Lukáš Bejlovec, produktový manažer společnosti Mountfield. Pokud vám stačí, když čas od času prořežete stromky na zahradě nebo připravíte dřevo do krbu, pohodlně si vystačíte s pilou elektrickou. Ta se vám může hodit i pro kutilské nebo stavební účely – najde totiž uplatnění i při řezání v uzavřených či hůře odvětrávaných prostorách. Elektrická pila vás nezatíží nijak náročnou údržbou, budete mít pouze dva úkoly: hlídat množství oleje a kontrolovat, že máte řetěz správně ostrý. Oproti benzinové pile má ta elektrická hned několik výhod (nižší cena, hmotnost i hlučnost, snadné startování), musíte ale dosáhnout šňůrou do zásuvky. A jaký příkon by elektrická pila měla mít? Pokud si ji pořizujete hlavně kvůli přípravě dřeva, chtějte model o příkonu 1800 či 2000, nebo i 2400 Wattů (to už se bavíme o silné elektrické pile). Jestli vám naopak stačí prořezat stromky a občas zpracovat klády menších průměrů, s klidem vybírejte mezi pilami o výkonu 1400 W.
Foto: Hornbach, Mountfield, VARI
Když elektrická pila nestačí…
„Pokud potřebujete zpracovat větší množství dřeva, případně používáte pilu v lese či pravidelně na zahradě, vyplatí se sáhnout po pile benzinové. Z hlediska výkonu a efektivity řezání nemá konkurenci,“ hodnotí Lukáš Bejlovec z Mountfieldu. Zde už může výběr komplikovat více parametrů: benzinové pily se liší objemem a výkonem motoru, délkou řezné lišty, ale také výbavou a kvalitou použitých materiálů. V zásadě se dělí na tři kategorie: hobby pily, farmářské pily a profesionální stroje na těžbu. Pokud si chcete nařezat menší objemy dřeva čistě pro osobní potřebu, bude vám stačit hobby pila o výkonu 1,5 kW s objemem motoru kolem 40 cm3 (která se používá i na prořezávání stromů nebo pro truhlářské a tesařské práce). Pakliže zpracováváte větší množství palivového dřeva, nebo dokonce vlastníte malý soukromý les, poohlédněte se spíše po farmářském modelu. Tady už se bavíme o strojích s motory o výkonu 3 a více kW, které dokonale uspokojí i ty nejnáročnější uživatele. Nejste-li dřevorubec, farmářská pila by měla bohatě stačit všem vašim potřebám.
Přejete si ekologičtější stroj?
I přes svůj nedostižný výkon benzinové pily ne každému vyhovují: jsou náročné na údržbu a jejich provoz se neobejde bez hluku a bez produkce zplodin. Čím dál větší oblibě se tedy těší akumulátorové neboli AKU pily. „Spojují v sobě pohybovou nezávislost benzinových strojů ve spojení s čistou a ekologickou energií. S AKU pilou nemusíte sledovat každý krok, abyste náhodou nezakopli o prodlužovací kabel, případně ho nepřeřízli. Nemusíte řešit palivo a hlídat, jestli je nádrž plná. AKU pily pracují na lithium- -iontovou baterii, kterou navíc můžete použít i pro všechny další stroje dané výkonové AKU řady: například sekačku, plostřih, strunovku nebo fukar,“ vysvětluje Pavel Těšínský, produktový manažer společnosti Mountfield. AKU pily si snadno oblíbíte pro jejich tichý chod, spolehlivost a snadné ovládání. Absence elektrického kabelu a benzinových výparů vás navíc může těšit tím spíš, že nesnižuje řezný výkon stroje. „Například AKU pila for_q má výkon srovnatelný s benzínovými pilami, ale nevydává žádné zplodiny,“ navazuje doporučením David Benda, odborník z oddělení zahrady v projektových marketech Hornbach.
Foto: Hornbach, Mountfield, VARI
Štípač šetří váš čas i peněženku
Pokud práce se sekerou nepatří mezi vaše oblíbené fitness aktivity, můžete šetřit svá záda i svaly, a pomoct si štípačem (štípačkou) dřeva. Poradí si se dřevem suchým, vlhkým i mokrým. Obsluhuje se snadno, bez velké fyzické námahy, a současně i minimalizuje riziko, že se zraníte. Pokud ale se strojovým štípáním nemáte zkušenosti, můžete v široké nabídce trochu tápat: jednotlivé modely se liší výkonem, druhem pohonu, silou kmenů, jaké dokážou naštípat, i velikostí hotových polen. Jak nám vysvětlil Tomáš Belinger z české firmy VARI, nejzákladnější dělení rozlišuje štípače podle toho, v jaké poloze pracují, tedy na vertikální a horizontální modely. Pokud se řadíte mezi majitele krbových kamen, kteří občas spálí pár polínek pro hezčí atmosféru, budete ideálním adeptem na pořízení vertikálního štípače.
Velcí pomocníci na kolečkách
Jak napovídá název „vertikální“, dřevo štípe klín, který jezdí ve štípacím kanálu shora dolů. Polena zůstávají po naštípání blízko, nebo dokonce ve štípacím kanálu, což výrazně usnadňuje „porcování“ dřeva na několik kusů. Jedná se o relativně velké stroje, které si poradí i s objemnými poleny, do kterých byste se obyčejnou sekerou prakticky ani nemohli pustit. Díky nové vyhlášce EU o bezpečnosti práce se vertikální štípačky dřeva dělí na dvě skupiny: první mají pístnici umístěnou v těle, druhé nad tělem štípačky. První skupina musí mít pracovní desku pro štípání pevně uloženou bez možnosti přestavění, čímž lze štípat polena o délce až 55 centimetrů. Štípačky, které spadají do druhé skupiny, mají dvourychlostní štípací klíny a nízkou základnu, díky níž nemusíte polena zvedat, stačí je „nakulit”. Velmi těžké poleno navíc můžete položit na boční rameno spojené s pístem štípačky, které vám ho pomůže postavit. Hmotnost těchto strojů sahá hodně přes 100 kg, proto v jejich výbavě nechybí ani robustní kolečka, která zajišťují lehkou, stabilní a bezpečnou manipulaci.
Topíte v kamnech dnes a denně?
Horizontální štípač se vyplatí spíše majitelům kamen, kteří chtějí topit dřevem po celou zimu. „U těchto štípaček se posouvá dřevo tlakovou deskou proti ostří a rozděluje se. Poté se vysouvá ze štípacího kanálu. Tím lze produkovat již hotové dřevo do kamen,“ vysvětluje David Benda z Hornbachu. Horizontální štípače mají jednu velkou výhodu: bez velké námahy do nich můžete nasunout těžká polena přímo ze země. Horizontální štípačky jsou velmi skladné a kompaktní. Váží kolem 50 kg a hodí se k dělení menších kusů palivového dřeva do průměru 25 cm a délky půl metru. Když navíc zvolíte vhodný podklad, třeba pracovní lavici, můžete si přístroj zvýšit do komfortní pracovní výšky.
Foto: Hornbach, Mountfield, VARI
Smrk, borovice, nebo buk?
Zmiňovaná štípací délka – spolu se štípací silou – představuje dva důležité výkonnostní parametry. „Délka udává rozměr, který je štípačka schopna zpracovat. U standardních přístrojů se tento rozměr pohybuje mezi 55 a 110 cm,“ vysvětluje odborník z Hornbachu. Štípací síla (neboli síla stroje) se běžně uvádí v tunách. Výkonnostní stupně se liší od 4 tun pro přípravu krbového dřeva až po profesionální štípače o síle 40 tun. Kolik síly potřebuje přístroj, záleží na druhu, délce, vysušení dřeva a průměru kmenů. „Pro soukromé uživatele obecně platí, že pro zpracování měkkého smrkového a borovicového dřeva stačí štípače o síle pěti až šesti tun. Kdo musí štípat bukové a smrkové dřevo, měl by si raději vybrat přístroj s vyšším výkonnostním stupněm – 7,5 až 9 tun,“ radí David Benda z Hornbachu. Ať si palivové dřevo naštípete kterýkoli strojem, nezapomeňte ho uložit v suchu a pod střechou.
Text: Veronika Košťálková, foto: Hornbach, Mountfield, VARI
Dřevo na zimu bez zbytečné námahy
