Jak to chodí ve školce?

Rubrika: Inspirace, rss-feed, Zajímavosti

Inspirovala vás někdy návštěva zahradnictví k zamyšlení, odkud se vzaly rostliny, které třeba skončí ve vašem nákupním košíku? Kdo a kde je vypěstoval? Jaké nástrahy musel zdolat? A kolik času mu to zabralo? Nahlédněte s námi pod pokličku školkařství, které se zdaleka netýká jen stromů.

V souvislosti s rostlinami má mnoho lidí tendenci říkat, že práce s nimi musí být romantická. Tak něžná, jemná a krásná! Kytičky musí přece přinášet jenom samou radost. Ne že by na tom nebyl alespoň kousek pravdy, ale i v tomto případě platí, že každá mince má dvě strany…

Kam až sahá historie oboru?

Ve školkařství se prolíná zemědělství, lesnictví i zahradnictví, posláním oboru je pěstování rostlin pro další použití – buď pro prodej, nebo pro přímé výsadby. Týká se pěstování trvalek, keřů a stromů, včetně lesních dřevin. V začátku rozvoje školkařství se jednalo zejména o pěstování ovocných stromů a keřů, později se školkařství rozšířilo na pěstování rostlin pro lesnické a okrasné účely. Dopátrat se opravdových začátků školkařství není úplně jednoduché. Nejstarší stopa, kterou jsem objevil, vede do nizozemského města Boskoop, a to až do 15. století. Z roku 1455 totiž pochází dochovaná „faktura“ za prodej deseti jabloňových a hrušňových roubů, což dokazuje komerční záměr pěstování mladých ovocných dřevin. Začátky českého školkařství sahají do poloviny 19. století. V roce 1919, čerstvě po vzniku republiky, se svého založení dočkala první profesní organizace svého typu, Československý svaz školkařů.

Foto: Pavel Chlouba

Školky kdysi a dnes

Ještě v nedávné minulosti byly školkařské podniky velmi univerzálními institucemi. Na to, aby mohly plnohodnotně fungovat, musely zastat velmi široký záběr činností. Od polní výroby (kvůli střídání pěstování jednotlivých kultur), přes matečnice, množárny, laboratoře, skleníky (někdy také pařeniště), až po rozsáhlé plochy pro finální dopěstování rostlin. Ještě v 70. letech minulého století stálo těžiště školkařské produkce na pěstování dřevin ve volné půdě, termín expedice tím pádem připadal na druhou polovinu podzimu a první polovinu jara – tedy během období vegetačního klidu. S rozvojem technologií expandovaly i možnosti pěstování rostlin v kontejnerech.

Školky se širokým spektrem činností stále existují, mnoho firem ale zužuje svoji činnost jenom na některá odvětví. Proto můžeme sledovat specializaci například na množení, na dopěstování pouze mladých rostlin, nebo na pěstování rostlin už určených pro maloobchod či zahradnické služby. V zemích s vyspělým školkařstvím tak můžeme často pozorovat přísnou specializaci, která vede k pěstování jediného rostlinného rodu, někdy dokonce jenom jednoho druhu. Proto existují firmy, které všechny karty vsadily jenom na jedinou kulturu – například na hortenzie, javory či levandule.

Foto: Pavel Chlouba

Samo to nejde…

Část zákazníků zahradnických prodejen má zakořeněnou zcela scestnou představu, že rostliny „přece rostou samy“. Při komentování ceny finálního produktu často vnímám velmi kritické poznámky na téma, co je na té „kytce“ tak drahé? Dobrým příkladem pro pochopení může být proces vypěstování ovocného stromku. Kdybychom si představili ten nejzákladnější tvar stromku se zapěstovanou korunou, který se prodává jako prostokořenný, měli bychom si uvědomit, že do prodeje se dostává minimálně po třech, ale často až po čtyřech letech pěstování. Do tohoto času se započítává i pěstování podnože. U ovocných dřevin, snad s výjimkou keřových bobulovin, se musí všechny druhy roubovat, nebo očkovat. Veškeré formy štěpování kladou vysoké nároky na ruční práci. Mohou ji vykonávat pouze zruční lidé s vynikající fyzickou kondicí.

Foto: Pavel Chlouba

3000 naočkovaných stromků denně

Očkuje se během léta, pro práci se musí využít všechny dny, kdy to počasí dovolí. Často se na poli pracuje i za extrémního horka, bez možností odpočinout si ve stínu. Práce probíhá v neustálém ohybu, obvykle se očkuje na výkon. Dá se předpokládat, že různé školky využívají různorodé postupy, náročnost však zůstává. Sám jsem jednu z velkých školek navštívil a pozoroval, jak celý proces funguje: pracovalo se tam ve dvojicích, vždy muž se ženou. Jeden z dvojice očkoval, druhý po něm vázal očka plastovou páskou, aby se pevně uchytila k podnoži. Denní výkon se běžně pohyboval nad hranicí třech tisíců naočkovaných stromků na dvojici a den.

Každý si pak už snadno vypočítá hodinový výkon i počet rostlin, který musí dvojice zaočkovat za minutu. Když se k tomu připočítají další okolnosti, jako jsou výkyvy počasí, nemoci, škůdci a další vlivy, včetně měnící se nálady spotřebitelů, dá se každý dopěstovaný (a prodaný) stromek považovat za malé vítězství. V každém prodaném kusu se vedle ruční práce zrcadlí i materiálové náklady, rizika, dlouhý čas „výroby“ i další, předem nepředvídatelné okolnosti…

Foto: Pavel Chlouba

Školky trvalek a okrasných dřevin

Pěstování okrasných rostlin přináší školkařům celou řadu velkých výzev. V menších velikostech sice obvykle mohou využít výhodu kratšího „výrobního“ cyklu, zato čelí jiným rizikům. Jak odhadnout, kolik kusů nasázet od jednotlivých partií? I tento krok staví pěstitele před obtížné rozhodování. Pokud se netrefí přesně, vždy to dopadá zle. Když vypěstují rostlin méně, než by trh byl schopen spotřebovat, mrzí to.

Pokud jich naopak vyprodukují více, často se nadbytek změní v problém, ba až ekonomickou ztrátu. Rostliny v malých kontejnerech (do velikosti 2,5 až 3 litry) by totiž neměly ve školce zůstávat do dalšího roku – v ideálním případě se mají prodat, nebo vysázet. Pokud se to nepovede, vzniká potřeba další manipulace, často však taková situace vede k likvidacím celých partií. Teoreticky se dají přesadit do větších nádob a pěstovat další rok, jejich cena ale přesazením do větší nádoby roste, a možnosti prodeje se tak snižují.

Foto: Pavel Chlouba

Školky alejových stromů a solitérních dřevin

Pěstování vzrostlých stromů se ve srovnání s ostatními obory školkařství vyznačuje řadou specifik. Vyžaduje jiné podmínky i přístup, nehledě na technologie. Pěstitelské cykly – od výsadby mladé rostliny po prodej a expedici – zaberou mnohem více času než pěstování rostlin v malých velikostech. Alejové stromy expedované z těchto školek dosahují stáří pět a více let, v případě opravdu velkých stromů, které se pěstují v Evropě jenom na několika místech, mohou být expedované stromy i několik desítek let staré. V této souvislosti se často spekuluje o tom, jestli tak letité stromy mají vůbec na novém stanovišti naději na ujmutí. Kdyby taková reálná šance neexistovala, dávno by toto odvětví školkařství zaniklo. Velké stromy se ve školkách pěstují tak, že se pravidelně přesazují. Neustálé pohybování se stromem způsobuje vznik velmi kompaktní kořenové soustavy, která zmírňuje šok z přesazení stromu.

Neznamená to ovšem, že by tyto stromy na novém stanovišti už nepotřebovaly žádnou péči. Opak je pravdou. Dlouhá doba pěstování přináší ještě jednu velmi komplikovanou okolnost. Stejně jako životní styl, tak i zahradničení podléhá různým trendům a výstřelkům. Mění se požadavky zákazníků, některé stromy přicházejí do módy, u jiných jejich popularita nečekaně končí. Při plánování výsadby se velmi těžko předvídá, jak bude poptávka vypadat za deset, patnáct, dvacet let. Stejně tak nejde dobře odhadnout, jestli se neobjeví nové nemoci a škůdci, a pakliže ano, budeme mít na ně lék? V poslední době do hry vstupují klimatické změny a s nimi další otázky. Když se podíváme na druhy stromů, které pěstujeme dnes – půjdou vysazovat i v příštích letech, nebo budeme hledat nové, méně známé stromy? Otázek by se zřejmě našlo víc než jasných odpovědí. Jedna věc ale zůstává jistá – školkaře budeme nutně potřebovat i nadále, abychom prostřednictvím trvalek, keřů a stromů udrželi naši planetu při životě.

Text a foto: Pavel Chlouba