Jedle se hodí do každé zahrady

Rubrika: Inspirace, rss-feed

Víte, že šišky jedlí nikdy nenajdete pod stromem? Rostou totiž na větvích kolmo vzhůru, po dozrání se šupiny rozpadnou a zůstanou jen nahoru trčící vřetena. A není to jediná zajímavost těchto oblíbených stromů.

Kultivar ‘Kohout’s Icebreaker’ se roubuje na kmínek, aby vynikl.

Jedlové jehličí – na rozdíl třeba od smrkového – nikdy nepíchá a ze spodní strany má dva typické podélné proužky. Pravidlo, že je naplocho umístěné na větvičce ve dvou pravidelných řadách, už platí jen pro lesní jedli bělokorou. Nové kultivary, zvlášť ty určené do zahrad, mají jehličí umístěné dokola.

 

Jedle bělokorá

Jedle bělokorá (Abies alba) má hladký dlouhý kmen se světlou šedavou kůrou. Její dřevo výborně odolává vodě, proto se z něj stavěly čluny, lodě, ale i jezy, piloty či stavidla. Spolu s buky u nás tvořila původní les. V posledních letech se sem opět vrací. Na rozdíl od smrku, který ji v minulých desetiletích vytlačoval, sice roste pomaleji, ale kořeny prorůstají do větší hloubky, proto strom lépe odolává větru a udrží se i ve svažitém terénu. Potřebuje ale čisté ovzduší a hlubokou vlhkou půdu v polostínu. Na suchých místech a slunci se s ní v přírodě nikdy nesetkáte. V zahradách se tento původní evropský druh nepěstuje, a to především kvůli velké výšce.

ýraznou barvu si udržují šišky jedle korejské několik týdnů, než dozrají.

 

Jedle ojíněná

Název ojíněná (Abies concolor) dostala tato jedle podle sivého zabarvení modrozeleného jehličí. To může být dlouhé až osm centimetrů a také mírně srpovitě zahnuté. Strom roste pomalu a tvoří pěkný pravidelný kužel. Zahradní kultivary často nekvetou vůbec nebo jen velmi nenápadně – samčí rostliny červeně, samičí žlutozeleně. Hnědé šišky jsou vysoké kolem patnácti centimetrů, ale brzy se rozpadají. Jako jediný druh snáší jedle bělokorá po zakořenění sucho i přímé slunce, toleruje všechny typy půdy. Nejlépe roste v mírně vlhké půdě, nikoli ale mokré. Je mrazuvzdorná. Na zahradách se pěstuje odrůda ´Compacta´ s výškou jen do dvou metrů či ´Violacea´ se stříbrným vybarvením. Podobně vypadá i kultivar jedle španělské (Abies pinsapo) ´Glauca´, má však kratší a hustší jehličí a sytější barvu.

Jedli bělokorou poznáte podle dvou proužků na spodní straně jehlic.

 

Jedle kavkazská

Dalším často pěstovaným druhem je jedle kavkazská (Abies nordmanniana). Tvoří užší pyramidu s hustě postavenými větvemi. Má krásné lesklé sytě zelené jehličí, dlouhé až čtyři centimetry. Drobné samičí květy jsou nenápadně zelené, samčí červené. Červenohnědé šišky získávají po dozrání šedozelený odstín. Strom lépe roste na mírně přistíněných místech s dodatečnou vláhou, na pěstování je nenáročný. Nejen proto se řadí jedle kavkazská mezi oblíbené vánoční stromky i jako dřevina vhodná do zahrady.

Postupně se rozpadávající šišky jsou typické pro všechny jedle.

 

Jedle korejská

Květy nejsou tím, proč se jehličnany do zahrad vysazují. Ale existuje výjimka a tou je jedle korejská (Abies koreana). V květnu se na ní objevují světle fialové samičí šištice. Odstín si udrží po určitý čas i mladé šišky. Mívají výšku kolem sedmi centimetrů a na starších stromech jich najdete velké množství. Tmavě zelené kratší tupé jehlice větvičky obtáčejí. Menší strom roste do tvaru pyramidy. Odrůda ´Hoertmann´s Silberlocke´ se liší jehlicemi, které jsou na rubu stříbřité a otočené vzhůru. Roubované typy určené pro malé prostory rostou slaběji, ale dříve dospívají, tedy i kvetou. Naopak řada zakrslých kultivarů nekvete nikdy. Odrůda ´Molli´ vypadá jako miniatura vánočního stromku, velmi pomalu roste, za deset let nepřesáhne její výška metr. ´Oberon´ i ´Brilliant´ se pěstují jako nízké keříky bez hlavního kmene, s výškou 40 až 60 centimetrů se hodí do skalek, nádob a předzahrádek. Potřebují slunné až polostinné místo s mírně kyselou a vlhkou propustnou půdou. Velmi pomalu rostou, mají krátké tmavě zelené jehlice s tupou špičkou. Půdopokryvná ´Tundra´ tvoří jen asi čtvrtmetrové husté neprostupné keříky. Miniaturní odrůda ´Kohout´s Icebreaker´ zase zaujme krátkým jehličím se stříbrnou spodní stranou. Často se pěstuje roubovaná na kmínek nebo jako keř. I když jsou všechny tyto odrůdy šlechtěny, aby zůstaly malé, někdy začnou růst rychle do výšky, pak je třeba hlavní výhon – terminál – hned odstranit.

Jedle vznešená (Abies procera, syn. A. nobilis)

 

Jedle vznešená

Jedle vznešená se někdy lidově nazývá i stříbrná (Abies procera , syn. A. nobilis). Má vodorovné větve s hustým nahoru zahnutým šedozeleným jehličím. Na zahradách se nejčastěji pěstuje kultivar ´Glauca´ se stříbřitě modrým vybarvením a nepravidelným tvarem. Dorůstá do dvou metrů a díky své neprostupnosti se může stát součástí různých předělů nebo volných živých plotů. Samčí šištice jsou větší, nápadně červené, zralé šišky pak nachově hnědé, vysoké až dvacet centimetrů. Tento druh potřebuje humózní kyselou půdu s dostatkem vody a slunné místo.

Jedle kavkazská (Abies nordmanniana)

Jedle korejská (Abies koreana)

Jedle ojíněná (Abies concolor)

 

Dagmar Cvrčková

Foto CONCO
Jedle ojíněná (Abies concolor)
Foto KAVKAZ
Jedle kavkazská (Abies nordmanniana)
Foto KORE
Jedle korejská (Abies koreana)
Foto PROCERA
Jedle vznešená (Abies procera , syn. A. nobilis)

Jedle se hodí do každé zahrady