Kerblík patří nejen do francouzských pokrmů

Gurmáni ho považují za delikatesu. Kerblík třebule nechyběl ve staročeských receptech a do kuchyně se vrátil s rostoucí oblibou francouzských pokrmů, kde je spolu s petrželí a rozmarýnem tradiční součástí směsi čerstvých bylinek do omelet, na masa a ryby. Navíc jde o léčivku, která pomáhá při nejrůznějších potížích.

foto Shutterstock

Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium), setkáte se i s názvem kerblík setý či třebule pravá, patří do čeledi miříkovitých, je tedy příbuzný mrkve, celeru, anděliky, anýzu či kopru. S ním má společné i to, že jde o jednoletou rostlinu vysokou přes půl metru, která po vytvoření semen rychle zasychá. Drobné bílé květy se objevují od dubna do června. Listy se podobají drobnému celeru, vždyť také druhé latinské jméno kerblíku je cerefolium, tedy celerolistý. Po rozemnutí v prstech příjemně voní po anýzu nebo i petrželi. Dutá načervenalá lodyha má jemné rýhovaní.

Do pokrmů se kerblík přidává až před samotným dokončením, tepelnou úpravou aroma vyprchá. Proto se bylina také jen málokdy suší a více se zamrazuje. Anebo se dá pěstovat téměř celoročně v truhlíku za oknem. Je nenáročná na půdu i prostor.

foto Shutterstock

Léčivé účinky

Součástí jídelníčku je kerblík už dva tisíce let, jako léčivka se ale využívá jen asi sto padesát roků. Jak nať, tak semena obsahují éterické oleje, silice a především hořčiny, které pomáhají při trávicích potížích. Umí povzbudit a zlepšit chuť k jídlu u rekonvalescentů, dobře působí na játra a ledviny. Správné fungování těchto orgánů se projeví také u kožních chronických onemocnění, jako jsou těžké ekzémy a alergické kopřivky, anebo dokáže ulevit od revmatických potíží. Diuretický účinek navíc zmírňuje otoky způsobené špatným odváděním vody z tkání. Kerblík se používá i při léčbě dýchacích cest, obsahuje antioxidanty, které výrazně pozvednou celkovou imunitu organismu. Umí také snížit krevní tlak, protože má antispastické, tedy protikřečové a uvolňující schopnosti.

 

Pěstovat, nebo sbírat?

Kerblík najdete ve stinných lesních zákoutích, nesnáší vyprahlá místa. Hodně rostlin na jednom místě bývá jen v teplých oblastech, jinak se musí hledat. I proto je vhodnější si jej pěstovat na zahradě ze semen. Tady potřebuje stejné podmínky jako v přírodě, tedy vlhkou a na živiny bohatou půdu. Dlouhá tmavá hladká semena se vysévají přímo na záhon hned na přelomu března a dubna. Po vzejití se vyjednotí na vzdálenost asi deset až patnáct centimetrů. První listy lze trhat již po sedmi týdnech. Protože kerblík poměrně rychle vykvétá a zasychá, zvolte postupný výsev po třech týdnech, abyste si prodloužili sklizeň. Anebo důsledně odstraňujte založené květní stvoly, tím také prodloužíte životnost rostliny, tedy i sklizeň.

Po celou dobu pěstování udržujte půdu kyprou, s dostatkem organické hmoty a mírně zastíněnou, celodenní slunce kerblíku nesvědčí. Před ním ho mohou chránit i vysoké druhy jako libeček, křen nebo rebarbora.

Bylinu je dobré na zahradě pěstovat i proto, že mnohé miříkovité rostliny si jsou navzájem velmi podobné a snadno se dají zaměnit. A to i za jedovaté druhy, mezi něž patří tetlucha kozí pysk, krabilice mámivá a další.

 

V ekozahradě

Kerblík pomáhá při ochraně listové zeleniny, a proto by se měl pěstovat na okraji záhonu se salátem, rukolou, polníčkem, bazalkou a podobnými druhy. Nejenže odpuzuje škůdce, jako jsou mšice, slimáci a mravenci, ale působí i proti padlí. Navíc ekozahradníci tvrdí, že hlavně salát, který roste v jeho sousedství, má daleko lepší chuť, je křupavý a jemný.

 


Některé kerblíky neléčí

Kromě aromatického kerblíku třebule můžete najít na vlhkých místech kerblík obecný (Anthriscus caucalis). Ten ale postrádá výrazné aroma, není léčivý, vůbec se nesbírá a je lepší se mu vyhnout, patří totiž k takzvaným fotosenzibilizujícím druhům. Obsahuje látky, které způsobují, že rostlinnou šťávou potřísněná pokožka na slunci reaguje bolestivou vyrážkou. Ta se projeví nejen u lidí, ale i u býložravých zvířat, jako jsou koně či skot.


Léčivé přípravky

Odvar pro povzbuzení trávení
Jednu polévkovou lžíci nasekané čerstvé nati přelijte 150 mililitry vroucí vody či horkého mléka a nechte alespoň deset minut pod pokličkou vylouhovat. Poté slijte. Užívá se třikrát denně jeden šálek, který se vždy připravuje čerstvý. Pokud odvar připravíte nikoli z mléka, ale z vody, můžete ho nechat zchladnout a použít jako obklad pro ošetření ran a těžko se hojících kožních problémů, například opruzenin nebo spálenin po slunci. Pomůže i oteklým kloubům, zlepší vstřebání vody z poškozené tkáně. Působení ale musí být dostatečně dlouhé, tedy alespoň dvacet až třicet minut dva- až třikrát denně.

Tinktura pro správnou funkci jater
Vyrábí se z čerstvé nati a mladých stonků. Tři hrsti nadrobno nasekaného materiálu přelijte litrem čisté vodky nebo slivovice s obsahem 45% alkoholu. Nechte stát při pokojové teplotě a průběžně protřepávejte. Po měsíci přeceďte a slijte do menších lékovek a nechte ještě dva měsíce zrát. Poté je tinktura hotová a užívá se dvacet až třicet kapek třikrát denně před jídlem.


 

 

Dagmar Cvrčková

Kerblík patří nejen do francouzských pokrmů

Zajímavé