Skleník, zahradníkova radost

Rubrika: rss-feed, Skleníky a pařeniště, Zahradní stavby

Baví-li vás pěstování, dopřejte si skleník. Prodlužuje sezonu o několik měsíců, poskytuje ideální prostor pro předpěstování sazenic a vysadit sem můžete na teplo náročné rostliny.

Nevytápěné skleníky jsou jednorázovou investicí a poté budou sloužit bez dalších nároků několik let. Temperované nabízejí ještě širší možnosti, ovšem jejich provoz stojí peníze. Před pořízením se proto vyplatí rozmyslet si, který bude pro vás lepší. A také jakému materiálu dáváte přednost, kam ho umístíte i jak by měl být velký.

 

Výběr materiálu

Pokud rádi pěstujete zeleninu a předpěstováváte si sami sazenice plodin i květin, postačí vám ten nevytápěný. Teplomilné druhy, které nesnesou mráz, do něj můžete vysadit o měsíc i dva dříve než ven, daří se zde i skleníkové révě. Saláty se sem dají sít i sázet dokonce již v únoru. Při mírných zimách posledních let, kdy teploty klesají v noci jen mírně pod nulu, tady stačí večer zapálit pár svíček a rostliny nenamrznou. Do skleníku můžete za časného jara přesunout i sazenice, které vzešly v teple domova – nižší teplota a dostatek světla většině jen prospěje. Anebo je později předpěstovávat rovnou tam. Právě u nevytápěných skleníků máte nejširší možnosti ve volbě materiálu – může být skleněný i polykarbonátový, s jakoukoli konstrukcí.

Když pěstujete středomořské a subtropické přenosné rostliny, které je třeba zazimovat na světlém, chladném, ale bezmrazém místě, potřebujete skleník, který budete temperovat, aby zde bylo stále nad nulou. Pak je lepší volit materiály, které lépe izolují a drží teplo, snížíte si tak náklady na provoz. Teplo drží lépe polykarbonát – a čím je silnější a obsahuje více komůrek, tím lépe. Z konstrukcí je lepší zvolit dřevo a plast nežli kov.

V tropickém skleníku, který je vytápěn na vysokou teplotu po celou zimu, můžete bez omezení pěstovat cokoli. Ovšem náklady na provoz bývají zpravidla vysoké a důkladná izolace zásadní. Pak se vám vyplatí spíš než skleník zvolit zimní zahradu s dvojitými či trojitými skly.

Sklo versus polykarbonát

U vytápěných skleníků je vhodnější polykarbonát, který lépe izoluje. Navíc je lehký, velice odolný, desky lze ohýbat, takže je možné z nich postavit obloukové skleníky. Díky dutinkám má polykarbonát i dobré tepelně izolační vlastnosti. U těch obyčejných ho můžete zvolit také (co kdybyste se ho časem rozhodli přece jen temperovat?), ale klidně se rozhodněte i pro tvrzené sklo. Není zastaralým přežitkem a má svoje výhody. Patří mezi ně nejen to, že lépe vypadá a v zahradě bude spíše ozdobou. Také dokonaleji propouští světlo, což může být výhodou zvláště u skleníků, jejichž jednu stěnu tvoří zeď, a jsou tudíž o část paprsků ochuzeny. Nedostatek světla vede mimo jiné k hromadění dusičnanů v zelenině, zvláště listové a košťálové, proto je jarní pěstování pod skly ideální. V létě však slunce opírající se do tabulí skleníku může rostliny uvnitř popálit nebo je přímo upéci. Může, ale nemusí, pokud stěny a střechu ochráníte stínicími rohožemi či klasickým vápenným nátěrem.

Řešením je i umístění skleníku – a to platí pro všechny materiály – v dosahu listnatého stromu, který na jaře propustí téměř všechno světlo a v létě budě stínit. Skla je dále nutno opatřit nálepkami varujícími ptáky, že tudy proletět nemohou. Nemusí být černé, ostatně siluety dravců samy o sobě příliš účinné nejsou – nehýbou se, a ptáci se jich tudíž nebojí. Pomůže jakýkoli optický signál, oblíbené jsou například pro nás téměř neviditelné, pro ptáky však v UV spektru jasně modré nálepky. Důležité je umístit jich dostatečný počet, několik na metr čtvereční podle návodu.

Skleník si můžete pořídit i s rozptylovým sklem, které láme sluneční paprsky a není potřeba ho zastiňovat. Ale už tak dobře neuvidíte dovnitř ani z něj ven do zahrady, sklo se stane do jisté míry neprůhledným.

Jaký vybrat tvar?

Skleník se svislými bočními stěnami umožní dokonalé využití prostoru, je pro obsluhu velmi komfortní. Přesto často najdete v nabídce i výrobky se skosenými stěnami. Proč se vůbec staví? Šikminy odrážejí méně světla a rostlinám se ho tak dostane více. Zvláště pokud je prosklená plocha obrácena k jihu, využívá dokonale zimní nízké sluneční paprsky. Tyto tvary jsou proto ideální, pokud ve skleníku hodláte zimovat přenosné rostliny. Ovšem rovné stěny zase nabízejí více prostoru pro pěstování a také místo pro poličky, na kterých můžete v pohodlí sít, přesazovat a ukládat sazenice.

Stále oblíbenější jsou i ty z polykarbonátu ve tvaru tunelu, které dovedou světlo dobře využít po celý den.

Skleník může být oboustranný, pultový, ke zdi přiléhající, do nějž světlo proudí jen ze tří stran, což je nevýhoda. Ovšem stěna zase akumuluje teplo a v noci ho uvolňuje zpět, což přispívá k tepelné pohodě rostlin a mnohdy zabrání promrznutí, i když venku mrzne. Pultový nutně vyžaduje betonové základy, aby se spolu s půdou nehýbal, neboť je těsně ukotven ke zdi.

Kam s ním

Místo pro skleník vyberte na slunci a dobře přístupné. Jde o nápadnou stavbu, která ovlivní podobu celé zahrady. Pokud podélné stěny směřují k jihu, přivedou dovnitř maximum světla a tepla. To je výhodou především na jaře a na podzim. V létě však přispívají ke snadnému přehřívání (o to více je nutno stínit a větrat) a také k velkým teplotním výkyvům mezi dnem a nocí. Dlouhé stěny orientované po ose východ-západ jsou pro léto vhodnější, ale zase neumějí tak dokonale využít jarní a podzimní slunce. Záleží tedy na tom, co je pro vás důležitější, jak moc budete skleník využívat v jednotlivých obdobích. Rozdíly se projeví spíše u větších a dlouhých skleníků. Plochy, které budou vystaveny převládajícímu směru větru, by měly být každopádně co nejmenší, neboť rychle chladnou.


Co ještě oceníte u skleníku?

U všech skleníků jsou nezbytná větrací okna, dveře nestačí. Za horkého léta je třeba pustit do skleníku dostatek vzduchu, dokonce by se měl vyměnit nejméně jednou za hodinu, ale raději vícekrát a odvést přemíru vlhkosti i horko. Nejúčinněji vyvětráte střešním oknem v kombinaci s dveřmi či oknem bočním, kdy chladný vzduch přichází zboku a ohřátý vystoupá vzhůru a ven. Ke květům plodové zeleniny má díky otevřeným oknům přístup opylující hmyz. Praktické je automatické otvírání oken závislé na teplotě – pozor však, aby bylo dobře nastaveno.

Praktické jsou sklopné police, které můžete snadno odstranit, když už je nepotřebujete, a uvolnit tak místo vyšším rostlinám.

Do skleníku můžete rozvést automatické zavlažování, půdní topení regulované termostatem i solární či elektrické osvětlení.

Stínění mohou obstarat žaluzie vnitřní i vnější, které přehřívání brání efektivněji. Vnitřní mohou v chladných obdobích roku posloužit jako noční izolace.

Na celkový vzhled i to, jak skleník zapadne do zahrady, má vliv i barva konstrukce. U pozinkované oceli si obvykle můžete předem navolit odstín, kterým budou profily opatřeny již výrobcem – prášková barva je vypalována v peci. Tento postup je trvanlivější a jednodušší, než kdybyste konstrukci natírali sami. Omezenější výběr barev je u konstrukcí plastových. Dřevo je pak poměrně málo využívaným, ovšem krásně vyhlížejícím luxusem. Ochranný nátěr, který si můžete zvolit podle libosti, je třeba zvláště u levnějšího měkkého dřeva obnovovat. Nejtrvanlivější je ošetření dřeva vysokotlakou impregnací ještě před postavením konstrukce.

 

 

Viola Martinková, foto Shutterstock

Skleník, zahradníkova radost