Skvostné lilie

Rubrika: Cibulnaté a hlíznaté, Okrasná zahrada, rss-feed

Všechny květiny jsou krásné, lilie jsou ovšem klenotem, oslnivým i elegantním. Zahradu ozdobí výjimečně – ne nadarmo jsou pro okrasu pěstovány již tisíce let.


Květy lilií se rozvíjejí od května až do října, nejčastěji pak od července do srpna – záleží na druhu, hybridu i kultivaru. Hybridní lilie jsou na zahradách častější nežli původní druhy, protože bývají odolnější a šlechtitelé v nich spojili výhody rodičů.

Lilie můžete zkombinovat s trvalkami, nebo je vysadit ve skupinkách mezi keři. Vzácnější suchomilné lilie zazáří ve výsadbách sluncemilných trvalek, stínomilné zkrášlí kypré záhony s kapradinami, bohyškami a dalšími rostlinami, kterým se daří po ochranou stromů. Nižší lilie lze pěstovat i v nádobách.

́Apricot Joy ́

Svět lilií

Šlechtění lilií se již stovky let věnují profesionálové i nadšení amatéři. Už na konci minulého století bylo kříženců a odrůd na tisíce – jejich registraci má na starosti Královská botanická společnost v Británii. Vytvořit v tomto liliovém vesmíru jistý řád nebylo nic snadného. Dodnes se používá členění na osm základních skupin kříženců, podle příbuznosti výchozích druhů, a do deváté skupiny se řadí botanické lilie a jejich variety, které křížením neprošly.

Lilium hansoni

I. hybridy asijských druhů (Lilium bulbiferum, amabile, concolor, davidii aj). Dorůstají až do výšky 150 cm. Květy jsou krásné, ale nevoní. Mohou být posety tečkami či jednou výraznou skvrnou, připomínající stopu štětce – odtud anglický název brushmark, tah štětce. Vyžadují mírně kyselou půdu a jsou plně mrazuvzdorné.

II. hybridy L. martagon x L. hansoni z dálného východu

III. hybridy L. candidum, chalcedonicum a lilií pocházejících z Kavkazu

IV. hybridy pocházející ze Severní Ameriky

V. hybridy L. longiflorum a L. formosanum.

́Bright Joy ́

VI. čínské hybridy, tzv aureliány, pocházející z asijských lilií (L. regale, henryii, sargentiae, leucanthum aj.) Dorůstají až do dvou metrů, velké květy příjemně voní. Daří se jim v běžné zemině, jsou nenáročné, jen pozdní mrazíky je mohou poničit.

VII. orientální hybridy pocházejí z lilií z dálného východu (L. speciosum, auratum, japonicum, rubellum aj). Patří k nejoslnivějším liliím, dorůstají až dvou metrů, avšak jsou choulostivé, vyžadují kyselou zeminu.

́Forever Susan ́

VIII. hybridy nezařazené do předchozích skupin. Zatímco dříve bylo křížení mezi jednotlivými skupinami nemožné, například lilie americké se s evropskými pro přílišnou odlišnost párovat nechtěly, dnes takoví kříženci genetickými manipulacemi vznikají. Tento „nepřirozený“ počátek však neznamená, že by byly neživotaschopné – cíleným křížením vznikají naopak rostliny velmi odolné. Například LA – hybridy pocházející z L. longiflorum x asijské hybridy dobře snášejí i tužší zimy, jsou však citlivé na virové choroby. OT – jsou hybridy pocházejí z orientálních a trubkovitých, čínských hybridů. Dorůstají do výše až 250 cm a obvykle krásně voňavé květenství může mít až 50 květů a kvést po celý měsíc. Díky předkovi v podobě lilie henryovy snášejí vápník v půdě a jsou odolné nejen vůči zimě, ale i virózám. Do této velmi oblíbené skupiny patří dnes již legendární odrůda ´Black Beauty´. Pod dvoupísmennými zkratkami najdete další křížence mezi různými skupinami.

IX botanické druhy a jejich variety

Lilie královská (Lilium regale) vyniká velkými, smetanově bílými a vonnými květy květy a dala vzniknout ohromnému počtu kulivarů.

Lilie Henryova (Lilium henryi), pocházející z Číny, je vyšlechtěna do stovek odrůd, které vynikají nejen krásou, ale i vysokým vzrůstem a odolností. Protože tato lilie pochází z oblastí s vápencovým podložím, vápník v půdě jí svědčí, na rozdíl od mnoha příbuzných.

́Cecil ́

Podobné nároky má i lilie bělostná (Lilium candidum), která velmi intenzivně voní.

Lilie zlatohlávek (Lilium martagon) je původní i u nás, dnes velmi vzácná. Je to otužilá lilie z horských lesů. Přirozeně roste i na dalších Evropských a Asijských pohořích, a i v přírodě se vyskytuje i ve varietách s bílými květy.

Další naše původní lilie je lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), která se množí pacibulkami.

Mezi další zajímavé druhy patří voňavá lilie kanadská (Lilium Canadense) ze Severní Ameriky s jemnými zvonkovitými květy. Svědčí jí světlejší místo, slunce či mírný stín, a propustná, ale humózní půda s dostatkem vláhy. Je velmi otužilá, podobně jako sluncemilná lilie pyrenejská, (Lilium pyrenaicum).

Lilie japonská ́Golden Ray ́

Pěstování

Nároky lilií se mohou zásadně lišit podle druhu, u hybridů pak podle druhů, ze kterých pocházejí. Hybridům odvozeným z původně lesní lilie zlatohlavé i mnohým asijským hybridům se daří ve toulavém stínu pod vyššími stromy a milují kyprou, neutrální či mírně kyselou, humózní půdu. Příliš těžké půdy vylehčete štěrkem, hrubým pískem a obohaťte listovkou. V kvalitní, hlinitopísčité, propustné ale na humus bohaté půdě se bude dařit téměř všem hybridním liliím. Nejraději mají dopolední slunce a ochranu před odpoledním žárem. A také mulčování vyzrálým kompostem, který jim zároveň dodá dostatek živin, a navrch listím, kůrou, štěpkou nebo hoblinami. Stín jim svědčí především u paty, květy mohou vystavovat slunci. To platí i při pěstování v nádobách – bude úspěšné, pokud zabráníte přehřívání kořenů a nádoby zastíníte.

Čínské hybridy a LA hybridy snesou i mírně alkalickou zeminu a více slunce, podobně jako většina OT hybridů.

́Lollypop ́

Lilie bělostná a Henryova se slunit přímo musí, jsou vápnomilné a odolné vůči suchu. Na slunci se daří i vysoké a atraktivní lilii tygrované, či časně kvetoucí lilii nízké, který vyžaduje vyloženě suché a velmi propustné půdy. Požadavky lilie na vláhu poznáme i podle velikosti jejích listů – pokud jsou tenké, jedná se patrně o rostlinu suchomilnou, sluncemilnou, která umí vláho šetřit.

Speciální nároky mají japonské lilie (Lilium japonicum, speciosum, auratum, rubellum aj) i jejich kříženci. Jedná se o skvostné květiny, přichystat jim však musíte půdu kyselou půdu obohacenou rašelinou nebo jehličnatou hrabankou a pískem. Tužší zimy nepřežijí ani pod ochranou, jistější je proto pěstování nižších kultivarů v nádobách, které zimují na chladném, ale bezmrazém místě.

́Centrefold ́

Žádné z lilií nesvědčí výsadba v mrazové kotlině, kde je ohrožují pozdní mrazíky (choulostivé jsou v tomto ohledu především čínské hybridy) nebo na velmi větrném místě, kde přijdou k úhoně především vysoké rostliny.

 

Výsadba cibulí

Cibule sázejte od září do listopadu, velké až do hloubky 10-20 cm. Obecné pravidlo zní, že cibule se sází tak hluboko, jako sahá trojnásobek až čtyřnásobek její výšky. Vrstva půdy a případně i mulče rostlinu chrání před letním vedrem i zimním mrazem. Ovšem cibule suchomilných lilií se zahrnují jen 1-3 cm zeminy, a časně kvetoucí druhy se sází už od července do září. V zimě, za holomrazů, jim prospěje ochrana.

Pěkně vypadají husté skupiny lilií, přesto mezi cibulemi zachovejte rozestupy nejméně 15 cm, u obřích lilií pak 30 cm. Příliš hustý porost je náchylnější ke vzniku houbových i bakteriálních onemocnění.

Před výsadbou z cibulí odstraňte poškozené kořínky nebo šupinky a ranky nechejte několik hodin zaschnout. Zdravé kořínky je třeba zachovat v co nejvyšší míře. Cibule lilií neupadají do tak hlubokého spánku, jako je tomu u řady jiných cibulovin. Proto se také na podzim nevyjímají a neskladují v lískách, kořeny nesmí zcela vyschnout a nejlépe přezimují právě v půdě. Ovšem po pár letech, kdy se porost příliš zahustí, jim rozsazení jen prospěje. Po zaschnutí natí je opatrně vyryjte a cibule co nejdříve znovu zasaďte. Při přesazování můžete oddělit dceřiné cibulky, které rostlina často vytváří nad hlavní cibulí a vysadit je zvlášť. Některé lilie tvoří v paždí listů pacibulky (např. lilie cibulkonosná a její kultivary). Na podzim je můžete odebrat, vysadit do lehkého substrátu, přes zimu uložit na bezmrazé, chladné místo a příští rok vysadit ven – dorostou po několika letech.

́Blackout ́

Zálivka a hnojení

Rašícím a rostoucím liliím dopřejte zálivku, zvláště pokud je delší sucho. Zalévejte nejlépe ráno, aby listy během dne oschly a nelákaly houbové choroby.

Kompostem hojně mulčované lilie většinou přihnojování nepotřebují. Avšak mohutné a bohatě kvetoucí rostliny může v kráse podpořit. Osvědčený je sušený a fermentovaný hnůj, který lze ve formě pelet zakoupit. Využít lze i hnůj domácí, ale musí být dokonale zkompostovaný. Pěstitelé s úspěchem používají i sušený a podrcený kravinec. Takto můžete přilepšit i suchomilným liliím nasazujícím na květ. Pro lilie milující humózní půdu je pak organické hnojení rozhodně lepší než minerální, protože právě tvorbu humusu podporuje.

Odkvetlé květy průběžně odstraňujte, aby rostlina do tvorby semen zbytečně nevkládala své síly.

Ochrana před malými záškodníky

Pokud na rostlinách objevíte kolem 0,5 cm velkého, jasně červeného brouka, ihned ho zlikvidujte. Jde o chřestovníčka liliového, který dovede rostliny potrápit. Není však nutné sahat ihned po chemii. Pod rostliny položte plachtu, na kterou chřestovníčci spadnou, jakmile rostlinou malinko zatřesete, a budou předstírat mrtvého brouka a snadno je sesbíráte. Pak rostliny důkladně prohlédněte a zničte i oválná, oranžovočervená vajíčka na spodní stranu listů. Pozor na záměnu s menšími vajíčky slunéček, která jsou žlutá a nalepená těsně k sobě, na rozdíl od vajíček chřestovníčka. Nejen dospělá slunéčka, ale i jejich dravé larvy ve velkém hubí mšice, které lilie rovněž často sužují. Pokud na ně nestačí, první volbou by měly být insekticidy na bázi olejů, které mšicím zalepí dýchací otvory, ale ostatní živočichy (včetně užitečných berušek) neohrožují. S likvidací mšic velmi účinně pomáhají také škvoři. Pokud jim v blízkosti lilií připravíte úkryt, nastěhují se do něj, ve dne v něm budou odpočívat a v noci se vydají na lov mšic. Postačí květináč naplněný slámou či senem, opatřený pletivem proti vypadávání a zavěšený dnem vzhůru. Výhodou je, že je ve dne můžete tento domeček přenášet z místa na místo a umístit (třeba s pomocí tyčky) těsně vedle napadených rostlin.

 

 

Viola Martinková
foto Shutterstock a profimedia.cz

Skvostné lilie