Zelenina vhodná do pařeniště
Kdysi byla pařeniště součástí každé zahrady, dnes již téměř vymizela. Mají ještě opodstatnění, nebo jsou již přežitkem dob dávno minulých? A opravdu je ještě využijete?
V nabídce mnoha firem sice stále najdete pařeniště, ovšem většinou jde spíš o nízké a přenosné miniskleníky z nerezového plechu pokryté polykarbonátem nebo standardním sklem. Ty ale s pařeništěm, jak bylo známo z příměstských zahradnictví devatenáctého a dvacátého století, moc společného nemají. Ta klasická tvořila dřevěná nebo betonová konstrukce zakrytá unifikovanými okny o rozměru metr krát metr a půl. Rozlišovaly se typy jednoduché nebo sedlové, s okny vždy umístěnými šikmo tak, aby co nejlépe využívala sluneční záření časného jara.
Méně peněz, více práce
Základem pro založení byl chlévský hnůj, optimálně koňský. Ten se v zimě, při zakládání, našlapal do vyvezeného pařeniště a zakryl zhruba dvaceticentimetrovou vrstvou zeminy. Když se začal pařit, vznikalo teplo, které zajistilo komfort pro pěstované rostliny. Nejen slunce samo, ale především výška hnoje rozhodovala o tom, zda budete mít pařeniště teplé, poloteplé nebo studené.
Oproti skleníkům byla výstavba pařenišť podstatně levnější. Za nevýhodu lze označit vyšší náročnost při zakládání i následné péči o rostliny. Vždy se muselo pracovat z vnějšku, často se při tom leželo na speciálních deskách zavěšených v sedle konstrukce. Pařeniště byla a jsou náročná také na každodenní péči – vzhledem k malému množství vzduchu se musejí během slunečných dnů otevřít, aby se rostliny nepřehřály. Hrozí-li mrazíky, je třeba je naopak zakrýt rohožemi. Navíc stále méně je k mání základní součást pařeniště – chlévská mrva.
Na salát i okurky
Pařeniště se používala na předpěstování sadby a rychlení prvních zelenin – salátů, kedlubnů a ředkviček. V tom teplém jste mohli získat všechny sazenice pro jaro, rajčata a papriky nevyjímaje. Ty z pařeniště bývají dokonce kompaktnější a pevnější než z parapetu oken, a to díky dostatku světla. V průběhu léta se prostor využíval na pěstování melounů nebo salátových okurek, odtud tedy pochází i termín pařeništní okurka.
Dnešní mobilní pařeniště a minipařeniště většinou slouží jako malé a nízké skleníky. Jsou výborné pro pěstování rané jarní zeleniny – salátů, kedluben nebo ředkviček. Většinou jim ale chybí to, podle čeho dostala pařeniště název – pařící se chlévská mrva.
TIP REDAKCE
Pařeniště ze slámy
Jestli máte přístup ke klasickým hranatým balíkům slámy, můžete si z nich na jaře poskládat mobilní pařeniště, zakryté standardními pařeništními okny. Je výborné na předpěstování sazenic. Balíky slámy fungují jako výborná tepelná izolace, na začátku léta je pak můžete použít jako mulč pod jahody nebo zeleninu.
Odrůdy vhodné pro pěstování v pařeništi
Jestliže klasické pařeniště na zahradě stále máte, vyzkoušejte v něm pěstování této jarní zeleniny:
Kedlubny
KREF F1
KREF F1 ─ jde o velmi raný hybridní kedluben pro rychlení i celoroční polní pěstování. Bulva bývá ploše kulovitá, s jemnou a lahodnou dužninou a odolná proti praskání, dřevnatění i přerůstání. Vegetační doba od výsevu je 75 až 80 dnů. Dále můžete zkusit i odrůdy DVORANA či LUNA.
Ředkvičky
ESTER
ESTER je raná ředkvička, určená pro rychlení i celoroční polní pěstování. Bulvičku má větší, kulovitou, jasně šarlatově červenou a s tenkým kořínkem. Odrůda se vyznačuje vysokou odolností proti vybíhání do květu, praskání bulviček i houbovatění. Olistění bývá spíš jemnější. Vegetační doba výsevu se pohybuje do 31 do 34 dní. Vhodné jsou i odrůdy FARAON, PRIMA, PRIMARA F1, RIA, TEKO.
Saláty
SAFÍR je oblíbený salát určený pro rychlení ve fóliovnících a studených pařeništích. Tvoří větší hlávky se světle zelenými, mírně bublinatými listy o hmotnosti 100 až 140 gramů. Vyniká odolností proti spále okrajů listů a plísni salátové. Vegetační doba se pohybuje mezi 90 až 95 dny od výsevu a třicet až čtyřicet dnů od výsadby. Vyzkoušet můžete i odrůdy DĚVÍN, NEFERIN či SMARAGD „S“.
Peter Gajdoštín, foto archiv autora
Více informací se nachází v březnovém vydání z roku 2017.
Zelenina vhodná do pařeniště
