Bylinky do kuchyně


Bylinky do naší gastronomie úspěšně pronikají už dlouhá léta. Může za to nejen móda lehčích jídel, ale také častější cesty do zahraničí a příležitosti k ochutnávce tamní kuchyně.
Bylinky do naší gastronomie úspěšně pronikají už dlouhá léta.

Bylinky do naší gastronomie úspěšně pronikají už dlouhá léta.

Zvláště cesty na jih bývají pro Čechy inspirující. Lidé se pak často vracejí domů s odhodláním připravovat si dovolenkové dobroty i v českých podmínkách. Nezřídka však narazí na nutnost pravidelného nákupu bylinek na trhu, který je v tuzemsku přece jen méně zásoben. Majitelé zahrad nebo alespoň balkonů si ale mohou vlastní voňavé bylinky vypěstovat sami. Které si vybrat, vám poradíme v následujícím přehledu. Volit můžete mezi letničkami i trvalkami. Užitkové i okrasné Kromě uvedených rostlin můžete ale pěstovat také další druhy, které kromě užitkovosti spojuje i okrasná hodnota. Jde třeba o oblíbenou levanduli, smil italský, šalvěj lékařskou, pelyněk brotan nebo brutnák lékařský. Jejich používáním se přiblížíte tradičním zahradám našich babiček, v nichž se téměř každá rostlina k něčemu hodila – do kuchyně, jako léčivka i do domácnosti, třeba jen k prokládání prádla voňavými snítkami. Sortiment pěstovaných bylinek přitom nebyl nijak chudý a od současných zahrad se rostliny lišily jen praktickým využitím. Vyzkoušejte je.

Vytrvalé bylynky

Rozmarýn lékařský

Rozmarýn lékařský

Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis) Rozmarýn je jedna z mála středomořských bylin, které není možné pěstovat celoročně venku. V teplých oblastech Moravy dobře přikrytý mírnou zimou přežije, jinde je však nutné ho přenést dovnitř. Jde o stálezelený keř, který na zimu neopadává. Jeho listy se používají nejen jako koření k masitým jídlům, ale jsou i lékem na depresi a migrénu, léčí i oděrky a ekzémy. Používat rozmarýnové listy je ale třeba s mírou, při nadměrném a častém užívání hrozí otrava. Rostlinu je možné množit hřížením, řízkováním i jarním výsevem semen.
Pelyněk kozalec, estragon

Pelyněk kozalec, estragon

Pelyněk kozalec, estragon (Artemisia dracunculus) Pelyňky dodávají jídlům hořkou chuť, která u nás není běžná. V jižních státech ale v souvislosti s horkým počasím pomáhají se stravitelností jídel, povzbuzují chuť k jídlu a některé druhy (pelyněk černobýl) se využívají i k dezinfekci prostor. Estragon je vytrvalý keř s hladkými listy, na místě s dobrými podmínkami k pěstování se šíří podzemními výhonky a může být i invazivní, podobně jako třeba máta. Nejlépe roste ve vlhké propracované půdě, množí se z kořenových oddělků nebo na jaře z řízků. Semeny se estragon nemnoží.
Tymián obecný

Tymián obecný

Tymián obecný (Thymus vulgaris) Nízkým voňavým polštářkům tymiánu se daří na výsluní, hodí se i na skalky a zídky. Časem ale keříky slábnou a odspodu vyholují, podobně jako třeba levandule. Často se však na místě samovolně vysemení a tymián se dobře množí také z řízků. Chuť této bylinky se výborně hodí zvláště k rybám a skopovému, její silný antiseptický účinek se odedávna využívá rovněž v kosmetice a farmacii. Z tymiánu se připravuje i účinný odvar pro odkašlávání a zažívací potíže. Rostlina se uplatní i ve štěrkových záhonech a na extenzivních střešních zahradách.
Máta peprná

Máta peprná

Máta peprná (Mentha x piperita) Z máty se připravuje převážně čaj, výborná je ale i do studených nápojů, koktejlů a dezertů. Na zahradě potřebuje vlhčí půdu v polostínu. Je však třeba si uvědomit, že se máta chová jako bezohledný kolonizátor a nekontrolovatelně a bez zábran se šíří podzemními kořeny do celého okolí. Pokud nechcete, aby ovládla vaše záhony, vysaďte ji do zapuštěného květináče, vědra bez dna nebo perforovaného pytle. Na trhu najdete celou řadu chuťově rozmanitých odrůd a druhů mát, jako třeba mátu citronovou, mátu polej či mátu klasnatou.
Libeček lékařský

Libeček lékařský

Libeček lékařský (Levisticum officinale) Libeček je statná bylina s lesklými listy velice intenzivní chutě. Jediná rostlina dokáže zásobovat hned několik domácností, je tedy ideální třeba do komunitních zahrad. Listy vypadají jako celerové a jejich typické aroma se využívá v málo výrazných zeleninových a bramborových pokrmech. Vonné nažky libečku připomínají zase fenykl a zralé se mohou přidávat do chleba. Bylina potřebuje hodně místa a na živiny bohatou půdu a během sezony je dobré ji občas seříznout, aby nasadila nové listy. Nejlépe se množí semeny, u silných rostlin je na jaře možné získat i oddělky z báze kořenů.
Dobromysl obecná

Dobromysl obecná

Dobromysl obecná (Origanum vulgare) Bez tradičního oregana si italskou pizzu nelze ani představit. Dobromysl je odolná zahradní trvalka, která vytváří bohaté polštáře a na růžové květy na vysokých dřevnatících lodyhách láká hmyz ze širokého okolí. Na stanoviště není nijak náročná, na suchých slunných místech má ale nať intenzivnější chuť. Roste i ve volné přírodě, najdete ji nejčastěji v krasových oblastech na sušších slunných loukách. Rostlina se pěstuje a využívá také jako léčivka, pomáhá proti kašli a při zažívacích potížích. Na zahradě se může pěstovat třeba na okrajích trvalkových záhonů společně s třapatkovkami, které rovněž přitahují hmyz.

Jednoleté bylinky

Saturejka zahradní

Saturejka zahradní

Saturejka zahradní (Satureja hortensis) Saturejka může být buď jako jednoletá, nebo vytrvalá. Jako trvalka se pěstuje odolná saturejka horská (S. montana), která připomíná tymián. Svou silnou chutí nahrazuje saturejka zahradní v pokrmech sůl či pepř, je tedy výbornou volbou pro kořenění dietních pokrmů. Nejčastěji se přidává do masitých jídel, dobře ale chutná i s luštěninami a usnadňuje jejich stravitelnost. Proto se přidává také do žaludečních likérů. Saturejka potřebuje výsluní a roste i na skalnatých chudých místech. Úzké lístky se sklízejí těsně před květem, kdy obsahují nejvíce aromatických látek.
Majoránka zahradní

Majoránka zahradní

Majoránka zahradní (Origanum hortensis) V české kuchyni se používá daleko častěji sušená majoránka, ale není důvod nevyzkoušet i čerstvou nať. Zahradní majoránka se stejně jako bazalka pěstuje v teplé a úrodné zahradní půdě. Vysévá se na jaře pod sklo. Mladé droboučké rostlinky se potom přesazují do květináčků a ven se vysazují až v polovině května. Nať určená k sušení se stříhá těsně před květem, poté je dobré majoránku okopat a pořádně zalít. Polodřevnaté keříky naši zimu nevydrží, je ale možné je přesadit do květináčů a dopěstovat je na okně.
Kopr vonný

Kopr vonný

Kopr vonný (Anethum graveolens) Lístky kopru máme spojené s jarem, kvetoucí rostliny zase s letním zavařování okurek. Do salátů si však koprové lístky můžete přidávat celou sezonu, je ale třeba ho vysévat průběžně. Vývoj rostlin totiž nejde zastavit zaštipováním, jako třeba u bazalky. Kopr vzchází dva až tři týdny, dobře se mu daří pod velkými listy, jako mají okurky nebo dýně. Na záhonu klíčí spontánně i z loňských semen. Na počátku podzimu ho vysejte ještě znovu do pařeniště nebo do skleníku, v teplé půdě bez problémů vzejde. Lepší než sušení či nakládání nati je však mražení čerstvého kopru.
Kerblík třebule

Kerblík třebule

Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium) Listy kerblíku se v české kuchyni používaly už za Magdaleny Dobromily Rettigové, a to do nejrůznějších nádivek. Potom se na něj ale pozapomnělo a dnes se k nám vrací oklikou přes Itálii, kde se přidává do salátů, polévek i ochucených octů. Kerblík patří do společné čeledi s petrželí, koprem a mrkví, jeho semena tedy vzcházejí poměrně dlouho. Rostliny se nepřesazují, podobně jako kopr ale rychle vykvétají, a proto byste měli kerblík vysévat několikrát za sezonu. Můžete ho také nechat vykvést a spontánně vysemenit. Potřebuje slunné místo a půdu s dostatkem vláhy.
Bazalka pravá

Bazalka pravá

Bazalka pravá (Ocimum basilicum) Stálice italské kuchyně – bazalka – patří k teplomilným jednoletkám. Vysévá se na jaře pod sklo a ven se vysazuje v polovině května. Na trhu jsou desítky odrůd, které se liší nejen barvou listů, ale i obsahem siličných látek. Třebaže se pěstuje jako bylinka do kuchyně, bazalkový olej se používá také v parfumerii, jako lék proti závratím či přírodní insekticid k odhánění hmyzu. Keříky se zaštipují, aby rostliny nevykvetly a zůstaly pěkně košaté. Další možností, jak si zajistit dostatek mladých listů, je průběžný výsev až do poloviny prázdnin.
Roketa setá, rukola

Roketa setá, rukola

Roketa setá, rukola (Eruca sativa) Roketa náleží do čeledi brukvovitých, je pro ni tedy typické rychlé klíčení i další vývoj. Tmavě zelené listy podobné smetance jsou štiplavé chuti a ve Středomoří se používají do pikantních salátů. Rostliny se pěstují v teplé a vlhké půdě a daří se jim i v polostínu. Na suchých místech roketa rychle vybíhá do květu a její listy bývají příliš pálivé. U nás se vysévá po celou sezonu, pokud ji necháte vykvést, rozmnoží se i samovýsevem. Podobně se pěstuje také řeřicha, která se téměř výhradně využívá jen pro sklizeň klíčních rostlin.
FOTO: SHUTTERSTOCK

Bylinky do kuchyně


Komentáře

Napsat komentář