Cibuloviny neklasicky

Snědek okoličnatý

Snědek okoličnatý (Ornithogalum umbellatum)

Poznámka: podrost pod dřeviny

Snědek je jedním z méně známých, ale zcela bezproblémových druhů drobných cibulovin. Na trhu jsou k dostání i hrnkové oranžově kvetoucí druhy snědku (O. dubium), které jsou robustnější a prodávají se třeba jako hyacinty. Tyto druhy se ale k pěstování na záhonech nehodí, nepřežijí zimu. Vytrvalé snědky jsou nižší rostliny s bílými hvězdičkami květů, sestavenými ve volných okolících nebo hroznech. Třebaže pocházejí ze Středomoří, jsou u nás mrazuvzdorné. Rozkvétají v teplejší polovině jara – v květnu. Je zajímavé, že v Malé Asii a severní Africe se jejich cibule využívají jako chutná zelenina. Přezimující druhy snědků pocházející z Balkánu (O. nutans, O. narbonense, O. umbellatum) se vysazují pod stromy do hloubky deseti centimetrů.

Křivatec žlutý

Křivatec žlutý (Gagea lutea)

Poznámka: tuzemský druh

Jde o tuzemskou cibulovinu, která nemá zvláštní požadavky na stanoviště. Proto křivatec najdete v lužních lesích i na sušších suťovištích na krajích řídkých hájů. Poznáte ho podle jasně žlutých hvězdicovitých kvítků, které rozkvétají v březnu a dubnu. Listy má úzké, jasně zelené a obloukovitě skloněné. Celá rostlinka je vysoká asi 15 centimetrů. Pěstuje se v přírodních zahradách a daří se jí zejména v podrostu opadavých keřů, na vlhčích polostinných stanovištích, kde se rychle samovolně rozrůstá. Křivatec není chráněný, do zahrady si ho tedy můžete vysadit. Má jednu zajímavou vlastnost – květy i s lodyhami se každé odpoledne skloní a opět se napřímí až následující den. Tento „kousek“ se opakuje po celou dobu kvetení.

Ladoňka sibiřská

Ladoňka sibiřská (Scilla sibirica)

Poznámka: snadno zplaňuje

Ladoňky jsou drobné, modře kvetoucí cibuloviny, které rychle zplaňují, a hodí se proto tam, kde to nebude nikomu vadit. S modrými koberci květů se často setkáte například v městských parcích pod listnatými stromy. Daří se jim tam, protože je zjara pod stromy dost světla. Jakmile se stromy olistí a světla je pod nimi méně, jsou ladoňky už po odkvětu a zatahují se. Tento životní cyklus může být vodítkem pro toho, kdo ladoňky ještě nepěstuje. Jde o nenáročné rostlinky, které na zahradě vystřídají talovíny a sněženky a kvetou v podobném termínu jako bledule. Mohou růst na okrajích záhonů, pod stromy i v extenzivních trávnících; intenzivně opečovávané a hnojené travnaté plochy pro ně ale nejsou – nesnášejí vertikutaci.

Česnek zlatožlutý

Česnek zlatožlutý (Allium moly)

Poznámka: zářivá barva květů

Netypický nízký druh česneku dorůstá jen do výšky 20 centimetrů a rozkvétá v květnu až červnu. Na rozdíl od klasických zahradních česneků nemá květy nahloučené do hustého okolíku na jediném vysokém stonku – zlaté kvítky jsou sdružené do složených okolíků, přičemž na jediné rostlině jich najdete hned několik. Česnek zlatožlutý snadno zplaňuje, proto se hodí i do přírodních, volně rostoucích zahrad. Oproti jiným česnekům, které vyžadují spíš sušší místo, vyhovuje tomuto druhu vlhčí hlinitá půda. Dobré stanoviště pro něj bude třeba v podrostu pod keři. Nepotřebuje zimní ochranu a není ani příliš náchylný k napadení chorobami nebo škůdci.

Ocún jesenní

Ocún jesenní (Colchicum autumnale)

Poznámka: pro podzimní efekt

Zatímco podobný šafrán neboli krokus nechybí prakticky v žádné jarní zahradě, na tento podzimní zázrak tak často nenarazíte. Ocúny rostou ve vzpřímených trsech, nejlépe se jim daří v místech s vlhčí půdou na slunci. Můžete je vysadit do skalek nebo jako lem záhonů, dobré místo je i na okrajích nepříliš často sekaného trávníku. Pozor, ocúny vedou dvojí život – vykvetou sice na podzim, v říjnu, ale jejich poměrně nápadné listy se objeví až na jaře. Dodávají hlízám živiny, vodu a sílu pro podzimní kvetení, nesmíte je proto v trávníku posekat. Semeník je v době květu uložen hluboko pod úrovní půdy a objeví se až na jaře, kdy dozrávají semena a rostoucí lodyha s listy ho vynese nahoru. Ocún se proto řadí ke květinám s nejdelším kvetením v Evropě.

Puškinie ladoňkovitá

Puškinie ladoňkovitá (Puschkinia scilloides)

Poznámka: pěkné trvanlivé květy

Blízká příbuzná hyacintů sice nemá jejich velkolepost, její květy ale přesto působí hezky. Není tak drobná jako ladoňka, dorůstá do 20 centimetrů a rozkvétá v březnu. Kvítky jsou po přibližně deseti sestaveny v hroznech. Zpravidla jsou bílé nebo světlounce modré a skoro vždy na nich najdete podélné, tmavěji modré proužky, které zdobí každý okvětní lístek. Základní barva kvítků však může být i sytě modrá. Květy jsou úhledné a vydrží dlouho ve váze. Puškinie pocházejí z Kavkazu, proto jim nevadí naše zimy. Potřebují na jaře vlhčí půdu, nároky se tedy neliší od většiny zahradních cibulovin. Patří k druhům, které se díky samovýsevu a dceřiným cibulkám na zahradě udrží dlouhé roky.

Česnek karatavský

Česnek karatavský (Allium karataviense)

Poznámka: dekorativní výrazné listy

Jestliže vám květenství česneku ozdobného (A. christophii) nebo česneku obrovského (A. giganteum) připadají na záhonech příliš nápadné a těžké, vysaďte si česnek karatavský. Kvete v dubnu až květnu a na rozdíl od řady jiných cibulovin u něj hrají významnou roli i listy, které se na každé rostlině od jediného a nízko posazeného květu výrazně klenou a obloukovitě odklánějí. Některé odrůdy mají listy i s nápadnými nafialovělými pruhy. Na záhonu zůstávají listy poměrně dlouho, asi do července. Stanoviště potřebuje tento česnek slunné s dobře propustnou půdou, vápnitou až neutrální, spíše sušší. Množí se oddělením dceřiných cibulí na podzim a hodí se na skalku nebo jako pozadí trvalkového záhonu.

Řebčík kostkovaný

Řebčík kostkovaný (Frittilaria meleagris)

Poznámka: pro vlhká místa

Klasický řebčík královský je dominantní květina, která se ale nehodí na každou zahradu. Daleko univerzálnější je také pěkný řebčík kostkovaný. Tomu se daří i na vlhčích, ale plně osluněných skalkách, povede se mu také u vody nebo pod dřevinami. Dorůstá do výšky asi 30 centimetrů, má čárkovité listy a kvete v dubnu a květnu. Původní barva květů je fialová, ale pěstují se i bíle (‘Aphrodite‘) a červenofialově (‘Orion‘) kvetoucí odrůdy. Celá rostlina zatahuje dost brzy po odkvětu. S řebčíkem kostkovaným se můžete setkat i ve volné přírodě, kde je ale chráněný. Najdete ho třeba v lužních lesích nebo na loukách s vysokou hladinou spodní vody. V Čechách už volně neroste, k nalezení je ale třeba na středním a východním Slovensku.

Bělozářka liliovitá

Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago)

Poznámka: hodí se i k řezu

Tato něžná cibulovina se pěstuje málo. Možná vás překvapí, že jde o domácí evropský druh a v cizině se mu říká také lilie sv. Bernarda. Z evropského původu bělozářky lze usuzovat na její snadné pěstování a bezproblémové přezimování. Patří k vyšším druhům, protože dorůstá do půlmetrové výšky. Listy má úzké, čárkovité, podobné třeba denivkám. Bělozářka potřebuje sušší podmínky a zásadité půdy, hodí se překvapivě třeba na suťoviště nebo střešní zahrady. Květy lákají včely a vydrží dlouho i ve váze. Rozkvétá na přelomu jara a léta, nejčastěji v červnu, společně s pivoňkami nebo tamaryšky. Na rozdíl od barevně i tvarově výrazných lilií nebo mečíků se její jemné bílé květy hodí také do přírodně laděných zahrad.

Ladoník

Ladoník (Camassia sp.)

Poznámka: dominanta pro letní záhony

Všech šest známých druhů ladoníku pochází z amerických stepí a jejich veliké cibule sbírali indiáni jako zeleninu. Jménem připomínají ladoňku a třebaže jde o vyšší rostliny, květy mají s ladoňkami hodně podobné. Ladoníky tvoří bohaté trsy úzkých listů, ze kterých vyrůstají silné stvoly s modrými nebo bílými zvonečky. Všechny druhy, které se na zahradách pěstují, jsou krásné a nápadné rostliny vysoké až 80 centimetrů, které kvetou na počátku léta. Jelikož jde o stepní druhy, měli byste je vysadit do skupiny rostlin, které není nutné moc zalévat. Ladoníky snášejí jakoukoli zahradní půdu na plném slunci. Na jaře a v létě jim vyhovuje vlhko, po odkvětu na podzim sucho a na zimu je dobré je přikrýt.

Montbrécie

Montbrécie (Crocosmia sp.)

Poznámka: krásné zářivé květy

Montbrécie je šikovná varianta pro „líné zahradníky“. Zářivé květy montbrécií, které jsou krásné na záhonu i ve váze, připomínají hodně mečíky. Starostí s nimi je ale v porovnání s mečíky mnohem méně. Třebaže pocházejí z Afriky, v teplejších částech republiky se na zimu nemusejí vyrývat. Daleko méně je také ohrožují nepříjemné a úporné třásněnky i houbové choroby. Montbrécie nemají rády zimní vlhko, které je pro ně rizikovější než chladné počasí. V chladnějších oblastech se proto přikrývají lehkým krytem, který je ochrání před chladem i vlhkem. Cibulky můžete na podzim také samozřejmě vyrýt, podobně jako u mečíků. Montbrécie je ceněna také pro vůni připomínající šafrán a česky se správně jmenuje křešina.

Liliochvostec statný

Liliochvostec statný (Eremurus robustus)

Poznámka: potřebuje zimní ochranu

Liliochvostec je naprosto nepřehlédnutelný a není divu, že má mnoho obdivovatelů. Z pěstovaných cibulovin je patrně nejvyšší, jeho květní stvol dorůstá pravidelně až do 150 centimetrů. Zaujme nejen svou výškou, ale hlavně postupným rozkvétáním odspodu květenství. Ve srovnání s ostatními cibulovinami kvete později, zpravidla v červenci. Pro úspěšné pěstování potřebuje jediné – dobré odvodnění a důslednou ochranu před zimním vlhkem. Liliochvostec vyrůstá z podzemní hlízy, která připomíná mořskou hvězdici. Vysazuje se do dobře drenážované prostorné jamky na slunné sušší místo. Je ozdobou stepních partií, suťovišť nebo záhonů se suchomilnými (xerofytními) trvalkami.