Jak na pěstování vlastní zeleniny

Výsevu zeleniny či výsadbě ovoce vždy předchází příprava půdy. Jak postupovat? O tom rozhoduje její kvalita a vlastnosti.

Lehká, střední, těžká – to jsou tři základní typy půdy. Liší se od sebe množstvím velmi jemných jílovitých částic, nejvíce jich najdete v těžké zemině. Jaký druh máte na pozemku poznáte snadno sami: naberte ji do dlaně a stiskněte. Lehká půda obsahuje více písku a nedrží pohromadě, z té těžké snadno vytvarujete kuličku. Nejčastější bývá na zahradách půda střední kvality – v dlani vám zůstává několik hrudek – pro pěstování je nejlepší, na záhony můžete vysadit velmi široký sortiment plodin.

Lehká půda je vhodná pro ranou zeleninu, jahodníky, saláty, hrášek, bylinky nebo cibuloviny. Rychle se zahřívá, dobře v ní rostou kořeny, snadno se připravuje k výsevu. Ovšem neudrží velkou zásobu vody a podléhá větrné i vodní erozi.

Na záhony s těžkou zeminou bohatou na živiny, která dovoluje pěstování náročných a hluboce kořenících plodin, vysaďte brambory, košťáloviny, řepu, pozdní mrkev nebo pastinák. Ovšem pozor, těžko se připravuje k výsevu, dlouho je studená, hůř uvolňuje vodu a má málo vzduchu.

Úprava půdy

Základní parametry zeminy se nedají trvale změnit. U lehkých a naopak těžkých půd pomůže přídavek organické hmoty – v prvním případě se zvýší schopnost zadržovat vodu a vázat živiny, v druhém pomáhá s provzdušněním a lepším prohřátím. Jako zdroj organické hmoty v zahradě poslouží nejčastěji zelené hnojení, kompost, částečně i mulčování.
Před výsevem nebo výsadbou je třeba přichystat čisté záhony, bez plevele, do hloubky provzdušněné. Ve vrchní vrstvě, kam se sází nebo seje, má být půda trochu slehlá.

Kdy rýt

Rytí se provádí hlavně na podzim, jarní termín není moc vhodný. Příprava půdy tak teprve začíná, poté je potřeba jí ponechat ještě týden dva, aby se slehla. V nakypřené zemině zasychají kořeny, protože je zde příliš vzduchu, který brání vzlínání vlhkosti. Hluboké rytí, při němž se zemina překlápí a obrací, není potřeba vždy, často stačí použít jen rycí vidle, kterými ji nadzvednete. Vynechává se také na záhonech, kde jste pěstovali brambory, pozdní košťálovinách nebo mrkev. Naopak vždy rýt musíte, pokud do půdy přidáváte hnůj, zelené hnojení, ku zaplevelených nebo utužených záhonů.

Bez hrábí to nejde

Následuje srovnání povrchu záhonů a rozbíjení velkých hroud, k čemuž potřebujete těžké železné hrábě, kterým se také říká stavební. Upravíte s nimi i kraje záhonů. Vějířové hrábě na listí vám v zeleninové zahradě moc nepomohou. Pracujete-li na zahradě dva, k srovnání záhonu do rovna můžete využít i hranu dlouhého prkna. Nezapomeňte také zpevnit kraje tak, že půdu na bocích přimáčknete otočenými zuby hrábí pod úhlem čtyřicet pět stupňů. Hlídejte, aby byly záhony opravdu rovné, jinak bude déšť nebo závlahová voda stékat a půdu odplaví mimo.

K pěstování zeleniny budete potřebovat i motyčku na dlouhé násadě, nejlépe s kombinovanou pracovní částí, která má jak kovové ostří, tak i zuby. Na velmi sochou a tvrdou půdou použijte lehký rotační kypřič. Pokud máte větší pozemek, kde je hodně cestiček, hodí se vám i rámečková plečka, který udrží tato místa čistá a bez plevele.

Jak velké záhony?

Pro pěstování na zahradě je výhodnější vytvořit užší a kratší záhony – lépe se osazují i obdělávají. Měli byste na ně pohodlně dosáhnou z cestičky, a to i bez nářadí. Pokud k záhonu můžete z obou stran, maximální šířka by měla být metr, jinak se doporučuje šedesát centimetrů. Větší potřebují dýně, melouny nebo nakládačky, které se ale neokopávají.

Jak často hnojit

Pokud máte kvalitní půdu, stačí ji pravidelně obohacovat kompostem a po několik letech vápnit. Další zdroj živin potřebovat nebude. Na pěstování vlastní zeleniny nepoužívejte umělá hnojiva, nejčastěji prodávaná jako NPK. Jsou určena pro hnojení před výsadbou stromů, zakládání vinohradů nebo hospodářských pozemků, od nichž se očekává velký a pravidelný výnos.

Dejte přednost hnojivům přírodního původu, prodávají se pod nejrůznějšími značkami jako třeba sušený neb granulovaný hnůj, rohovina, kompost, sušené i tekuté slepičince a podobně. Pozor, i jimi lze rostliny přehnojit! Nepřekračujte tedy doporučené dávky a nikdy nekombinujte více druhů. Některé druhy zeleniny nepotřebují hnojit vůbec. Patří mezi ně lusková zelenina – zelené fazolky, zahradní bob, hrášek, dále aromatická listová zelenina – roketa, hořčice, řeřicha, kopr a také bylinky jako saturejka, tymián či rozmarýn.
Přihnojování užitkových rostlin pomůže jen tehdy, pokud je pěstujete opravdu dlouho, a tak vyčerpají živiny v okolí svých kořenů. Taková je plodová zelenina, zvláště papriky a rajčata pěstované v květináčích. Ty opravdu potřebují od poloviny prázdnin hnojivo, nejpohodlnější je tekuté, které přidáváte do zálivky. Na záhonu zůstávají až do pozdního podzimu i pozdní košťáloviny, ale ty se na menších zahrádkách obvykle příliš často nepěstují.

Naopak je zbytečné hnojit rychle rostoucí listovou zeleninu – saláty, mangold, špenát, dále ředkvičky, ředkve, kedlubny, pažitku, kopr, karotku i salátovou řepu.

Někteří zahradníci však hnojiva – přírodní i ta umělá – opouštějí a nahrazují je mykorhizními houbami. Některé druhy vytváří symbiotický vztah s vyššími rostlinami, kdy jim houba dodává vodu a živiny z půdy výměnou za cukry z fotosyntézy. Některé z hub se pak dají využít i při pěstování zeleniny a ovocných stromů. Komerčně se využívá několik univerzálních druhů, které se dobře naváží na kořeny většiny rostlin, výrazně ovlivňují jejich růst, odolnost a zlepšují úrodu. Tyto houby jsou na trhu běžně dostupné ve formě mykorhizních přípravků – obsahují živé spory, které se přimíchají do pěstebního substrátu, nebo se rozředí ve vodě a do vzniklého roztoku se kořeny rostlin namočí před výsadbou. Vždy je důležité, aby se houby dostaly do kontaktu s kořeny rostlin, případně byly v zemině už při výsadbě. Zůstávají tam po celou vegetační dobu.

Zalévání v užitkové zahradě

Pro zeleninu a další užitkové rostliny neplatí, že je lze dělit na skupiny podle toho, zda potřebují hodně vody, nebo se bez ní obejdou. Zalévat totiž potřebují všechny, a to poměrně hodně. V suché půdě se nic neurodí. Nejvíce vody vyžaduje zelenina plodová, o něco méně košťáloviny, zelenina kořenová, okopaniny, luskoviny a nejméně vláhy potřebuje zelenina listová a bylinky.

V první fázi, kdy sazenice zakořeňují, jim dopřejte menší množství vody, ale častěji. Jinak vláhu nevyužijí. V tomto období jsou sazenice náchylné k zaschnutí. Silnější rostliny se zalévají jen jednou za dva tři dny, velký podíl vody si obstarají z hlubších vrstev půdy a nejsou tolik závislé na zalévání.

Ideální je dešťovka

Mladé rostliny a vzcházející výsevy vždy zalévejte z konve, ideálně dešťovkou. Když se ujmou, práci si lze zjednodušit hadicí. Je dobré opět použít srážkovou vodu, která rostlinám nejlépe vyhovuje.

Proud by měl vždy směřovat ke kořenům, mokré listy mohou napadnout plísně a houbové choroby. Méně ohrožené bývají plodiny s voskovými či hladkými listy, například kedlubny nebo papriky. Listy rajčat či okurek s jemnými chloupky bývají postiženy mnohem dříve a častěji.

Jak na pěstování vlastní zeleniny