Kdo vám nejlépe naplánuje chodník?
Chodníky, cesty a další zpevněné plochy patří na každou zahradu. Pokud se i vy chystáte k jejich plánování, začněte s tím právě teď. Máte ideální podmínky jak pro jejich plánování, tak stavbu.
Dřevoplast v sobě kombinuje krásu dřeva a bezúdržbovost plastu.
K plánování chodníků a cest kolem domu není třeba volat architekta. Odkud kam mají vést, zjistíte právě nyní, po zimě, sami. Stačí se podívat, kde máte vyšlapané cestičky kolem domu, a tam vybudovat chodník.
Na velikosti záleží
Velikost, přesněji šířku cesty stejně jako vrchní pochozí materiál byste měli zvolit podle toho, k čemu bude pěšina sloužit. Je zbytečné dělat metrovou cestu ke kompostu, když ji využijete dvakrát za týden. A chybu uděláte i tehdy, když na chodník do zahrady vyberete zatravňovací dlaždice, po nichž se špatně chodí a na nerovném terénu se snadno podvrtne noha.
Cesty a chodníky by měly vést ke každé stavbě v zahradě a také třeba ke kompostu nebo sušáku na prádlo.
Zde jsou pravidla, která při plánování dodržujte:
Nejširší by měl být chodník spojující vstup na pozemek a dveře do domu, aby se zde dokázali vyhnout dva lidé, měl by jim nabízet šíři minimálně jeden metr.
Ostatní cestičky mohou být užší, doporučuje se padesát až osmdesát centimetrů.
Rozvrhněte je na pozemku tak, aby spojovaly všechna místa v zahradě, k nimž chodíte, tedy i bazén, skleník, kompost, sušák na prádlo a podobně.
Pokud je cesta blízko domu, vytvořte mírný příčný sklon směrem od obydlí – dešťová voda tak bude snadněji odtékat a nepoteče do domu.
Mezi požadavky na materiál je na prvním místě krása a odolnost, ovšem v místech, kde chodíte bosi, tedy například kolem bazénu či altánu, pozor na dřevo, které tvoří třísky; vhodné nejsou ani tmavé dlaždice, které slunce rozpálí tak, že po nich bez obuvi nelze udělat ani krok.
Kámen se nejčastěji štípe, čímž získává originální a nenapodobitelný přírodní povrch.
Nejčastěji používané materiály
Cesty a zpevněné plochy jsou výrazným prvkem, který ovlivní vzhled zahrady i domu. Při volbě materiálu byste se měli řídit nejen tím, co se vám líbí, ale co už na pozemku máte. Jestliže chodník navazuje na žulové schody, zvolte opět kámen. Pokud máte u domu terasu z dřevoplastu, položte ho i kolem bazénu a postavte z něj přilehlé cesty. Pamatujte, že každý z materiálů má své výhody i nevýhody, které byste měli dobře zvážit.
BETON
Jste odpůrci betonu a máte pocit, že ho nemůžete ani vidět? Možná se s ním setkáváte denně, a nevíte o tom. Právě z něj se zpevněné plochy staví nejčastěji. Dokáže totiž velmi dobře imitovat jiné materiály, a to nejen kámen, ale například i dřevo. Navíc se vyrábí ve stovkách velikostí, povrchů a barev, které dovolují libovolně kombinovat a vytvářet originální zahradní prvky. Vysoká odolnost a nízká cena potom dovolují majiteli vše sjednotit a ve stejném stylu si nechat postavit nejen terasu, ale i přístupový chodník či vjezd ke garáži. Každý u betonu ocení nízkou cenu, stovky barevných odstínů, snadnou pokládku a dlouhou životnost.
KÁMEN
Nezničitelnost a krása – to jsou dvě vlastnosti, proč mnozí preferují z přírodních materiálů kámen. K nejpoužívanějším patří hlavně žula, mramor, břidlice, pískovec nebo vápenec z domácích kamenolomů, ovšem i tento materiál lze dovážet. Kámen se nejčastěji štípe, čímž získává originální a nenapodobitelný přírodní povrch. Ten, který nelze štípat, je nutné řezat. Podle přání lze povrch kamene i upravovat, a to pískováním, opalováním nebo způsobem antiko, což je kombinace chemického leptání a kartáčování.
Na terasách a kolem bazénu, kde chodíte bosi, dejte pozor na materiály tvořící třísky a tmavé barvy, které se v létě snadno rozpálí.
KERAMICKÁ DLAŽBA
Mezi přírodní materiály lze počítat i keramickou dlažbu. K jejím přednostem patří především široká škála barev, velikostí, povrchů a dlouhá životnost. Tedy pokud si správně vyberete exteriérové dlaždice. Ale jak je poznat? Sledujete na obalech jejich nasákavost a mrazuvzdornost, odolnost proti opotřebení či protiskluznost.
Nasákavost (udává se v procentech) a mrazuvzdornost jsou dvě vlastnosti na sobě závislé. Pokud bude mít dlažba vysokou nasákavost, dostane se do ní voda, která v zimě venku zmrzne a podlaha popraská. Na zahradní chodníky se hodí typ s nasákavostí do půl procenta. Venkovní dlažby mívají i vysoký stupeň protiskluznosti, což oceníte hlavně po dešti. Pokud dobře koupíte, nepromění se vám terasa v kluziště. Protiskluznost se udává písmenem R a číslicí, přičemž platí, že čím je číslo vyšší, tím lépe. Na terasy a jiné venkovní prostory vybírejte dlažbu z kategorie R9 nebo R10. Odolnost vůči opotřebení neboli otěruvzdornost zase ukazuje, jak dlouho vám chodníky a cesty vydrží pěkné. Tyto vlastnosti se značí písmeny PEI. Pro místa více namáhaná chůzí, kam terasy patří, se opět doporučuje volit nejvyšší čísla – tedy z kategorie PEI 4 nebo 5.
DŘEVO
Dříve se do exteriéru využívaly čistě domácí dřeviny, a to hlavě dub, buk, bříza, smrk či modřín. V posledních letech ale mnozí raději sáhnout po těch exotičtějších. Kromě už známého teaku lze vyjmenovat i dřeviny jako ipe, merbau, bukit, cumaru a podobně, které pocházejí hlavně z jihovýchodní Asie či Jižní Ameriky. Důvod? Vyznačují se jinými vlastnostmi než domácí dřeva, mají mnohem lepší tvarovou stálost, jsou tvrdší a odolávají povětrnostním vlivům i dřevokaznému hmyzu. A to všechno bez toho, že byste je museli každý rok či dva impregnovat a natírat. Ale určitá péče o dřevo se přece jen doporučuje. Jinak totiž jeho původní barva časem dostane šedou patinu, která je v některých případech vítána, někomu ale vadí. Patříte-li do té druhé skupiny, je dobré dřevo bez ohledu na jeho původ čas od času napustit oleji či naimpregnovat.
Hlavní cesta k domu má mít šířku alespoň metr, aby se zde pohodlně vyhnuly dvě osoby.
DŘEVOPLAST
Zachovává si krásu dřeva, přitom je bezúdržbový jako plast – právě tyto vlastnosti dělají z dřevoplastu stále oblíbenější a rozšířenější materiál. Vyrábí se ze směsi borovicových pilin a plastu. Poměr se může u jednotlivých výrobků lišit, někdy je to půl na půl, jindy činí poměr 60 procent dřeva a 40 procent plastu. Vybírat si lze z několika barevných odstínů. Spojením dřeva a polymeru PVC dostaly terasové desky unikátní vlastnosti jako pevnost, odolnost, dlouhou životnost, nenapadají je dřevokazní škůdci, nekroutí se ani neštěpí.
Kolem bazénu volte dlaždice s protiskluzným povrchem, na vlhkém hladkém povrchu byste snadno uklouzli.
ZATRAVŇOVACÍ DLAŽDICE
Na trhu najdete tři základní varianty zatravňovacích dlaždic – klasické betonové, plastové tenkostěnné a plastové silnostěnné, které se tvarem podobají těm betonovým. Všechny tři typy dokážou zpevnit povrch, po usazení se zasypávají substrátem a osévají vhodným travním osivem. Jsou proto vhodné na velké plochy, například parkovací stání, neboť dokážou místo zároveň zpevnit a zazelenit zároveň.
Nezapomínejte na obrubníky
Nedílnou součástí cestiček a chodníků jsou i obrubníky. Jejich výběr by měl jednak ovlivnit váš vkus a jednak materiály, které jste už v zahradě používali. A také tvar plochy, kterou chcete ohraničovat.
Pokud jste zvolili na stavbu chodníku betonovou dlažbu, je dobré i obrubník vytvořit z tohoto materiálu.
Klasické rovné obrubníky se hodí například kolem cestiček či příjezdové cesty.
Má-li se stát obrubník součástí okrasné zahrady a bude tvořit hranici kolem různě zaoblených záhonů, jsou lepší jednotlivé tvarovky, které lze skládat do různých tvarů a ohraničit tak i asymetrické plochy. Totéž platí pro palisády – vyrábějí se jak z plastu, tak z betonu či dřeva.
Betonová dlažba patří k nejprodávanějším a to díky své vysoké odolnosti i stovkám variant, v nichž se vyrábí.
Obrubu můžete skládat buď z jednotlivých kolíků, nebo zvolit palisády spojené do řetězu. Výhodou druhé varianty je jednoduchá a poměrně rychlá pokládka.
Lemy lze samozřejmě vytvořit i z dřevěné kulatiny nebo přírodního kamene. Ideální na ohraničení trávníku jsou pak pojezdové obrubníky, jejichž součástí je několik centimetrů široká plocha, po níž krásně projedete sekačkou a nikde vám nezbude vysoká neposečená tráva.
Uznáváte všechny výhody obrubníků pro rostliny, ale přesto je odmítáte, protože chcete zahradě dopřát maximálně přírodní charakter? Řešení nabízejí takzvané neviditelné obrubníky. Koupíte je v několika délkách, které lze k sobě spojovat a různě tvarovat, ohýbat a vytvořit tak nekonečné hranice. Dokonce lze do nich uložit i jednoduché instalace. Obrubníky jsou vyrobené z polypropylenu stejně jako hřeby, jimiž se do půdy připevňují. Obrubník je na závěr zasypán zeminou, štěrkem nebo schován pod drny, a tak není vůbec vidět. Přitom plní dokonale svou funkci, a navíc ho lze kdykoli rozebrat a umístit jinam.
Různé varianty stavby chodníku
Stavba chodníku a cesty má svá pravidla, která rozhodují o tom, jak dobře vám budou sloužit a kolik let či desetiletí vydrží stále pěkné a nepopraskají. Způsob pokládky závisí na materiálu, který jste si vybrali, i na tom, k čemu cesta slouží.
1. Pochozí cesty stačí dát do pískového lože o hloubce čtyři až pět centimetrů, do něhož pokládáte dlažbu. Ke kontrole rovného povrchu používejte libelu, a pokud je třeba, poklepávejte na dlažbu lehce přes dřevěný hranol kladivem. Při tomto způsobu však hrozí nebezpečí pohybu dlažby nebo sedání.
2. Chcete-li se pohybu dlažby vyhnout, nechte dlažbu osadit na podkladní maltu. Vytvoří se z jednoho dílu cementu ke čtyřem dílům ostrého nebo betonářského písku a s minimem vody. Pod každou dlaždici se pokládá pět kopečků malty – do každého rohu a doprostřed, a pak se s mírným poklepem jako u pískového lože je usazuje do roviny.
2. Na vjezdy do garáže či parkovací plochy je třeba dlažbu pevnější, doporučuje se proto volit její uložení do maltového lože. K vyplnění všech mezer ve štěrku se používá slabá vrstvu písku. Vytvoří se směs malty, která se klade v celistvé vrstvě silné zhruba tři centimetry. Do ní se dlaždice pokládají a opět se mírným poklepem usazují do roviny.
Magdaléna Krajmerová, foto Shutterstock a profimedia.cz
Více informací se nachází v březnovém vydání z roku 2017.
Kdo vám nejlépe naplánuje chodník?
