Kouzelný svět sukulentů

Rubrika: Okrasná zahrada, rss-feed

Nemusíte je často zalévat, přečkají vaši týdenní nepřítomnost a nevadí jim suchý vzduch v bytě jako jiným pokojovkám. Ale to neznamená, že vydrží všechno, i když mnohé sukulenty patří mezi opravdu odolné rostliny.

Suché oblasti, které rozkvetou jen při jarních deštích, se nacházejí na všech kontinentech. A každá z nich si vytvořila své vlastní sukulenty patřící do různých rostlinných čeledí. Souhrnné pojmenování sukulent vzniklo ze succulento, tedy šťavnatý. Jde o rostliny přizpůsobené nehostinným suchým oblastem, které musí umět schraňovat velké množství vody. Třeba v dužnatém stonku, listech a kořenech. Mezi nejznámější sukulenty patří kaktusy, rostliny náležející do čeledi kaktusovitých (Cactaceae).

Pravé kaktusy, z Ameriky pocházející rostliny pouště, se pěstují už celá staletí a postupně se dostaly i na ostatní kontinenty. Chrání je ostny a chlupy, které dotvářejí jejich neobvyklý vzhled. Jak ochlupení, tak třeba vosková vrstvička je chrání před slunečním žárem. A trny, kromě odrazování nenechavců, slouží i jako kondenzátory, na nichž se sráží vláha. Kaktusy jsou zajímavé a krásné, i když nekvetou. Na okenních parapetech můžete pečovat jen o drobnější exempláře, ovšem ve své domovině mohou některé druhy vážit i tuny. Prastaré druhy kaktusů mají dřevnaté stonky a listy, většina jich však tělo proměnila na zásobárny vody.

Pěstování

Základní pravidla pro pěstování všech sukulentů jsou podobná. Rostlinám uzpůsobeným k šetření vodou jí dopřejte jen omezené množství i v květináči. Dopřejte jim především propustný substrát a dostatečně velké odtokové otvory ve dně květináče. Pokud poté nenecháte stát vodu v podmisce, nehrozí ani přelití, ani nedostatek vláhy. Můžete buď zakoupit speciální substrát pro kaktusy a sukulenty, nebo jim namíchat vlastní. Každý zahradník má svůj osvědčený recept, základem je křemičitý písek nebo jemný štěrk, ke kterému lze přidat menší díl listovky nebo rašeliny a dokonale vyzrálého kompostu. Rostliny pak již nemusíte hnojit. Výbornou provzdušňující složkou je i drobné dřevěné uhlí a pufované horniny, jako např. perlit a vermikulit.

Nejvíce vláhy vyžadují rostliny na jaře a v první půli léta, kdy rostou. Poté se spotřeba vody snižuje a v zimě, kdy naprostá většina sukulentů vyžaduje odpočinek při nižší teplotě, se nezalévají vůbec nebo minimálně. Ovšem některé kaktusy přestávají růst, tedy nepotřebují ani zalévat i při vysokých letních teplotách. Odhadnout správný okamžik však není snadné. O to důležitější je dokonale propustný substrát.

Faucaria tigrina

Nároky na pěstování se u různých druhů mohou lišit, jako vodítko poslouží třeba i tvar jejich kořenů. Jsou-li slabší a větvené, ocení menší a rovnoměrné množství vody. Rostlinám s tlustými kořeny nechte substrát mezi jednotlivými zálivkami proschnout. Více vláhy vyžadují také mladé a rostoucí sukulenty. A čím zalévat? Nikdy neuděláte chybu s odstátou dešťovkou, tvrdá voda může při dlouhodobém používání škodit.

Sukulenty jsou v přírodě obvykle vystaveny plnému slunci a dostatek světla je i podmínkou úspěšného pěstování doma. Dopřejte jim parapet nejlépe jižně či východně orientovaného okna, vyhovuje i zimní zahrada, prosklená lodžie nebo skleník. V teplém období jim dopřejte pobyt na slunci a čerstvém vzduchu.

Astrophytum myriostigma

Crassula ovata

Zimní odpočinek

Většina sukulentů vyžaduje zimní odpočinek při nižší teplotě, obvykle mezi pěti až patnácti stupni, a minimální zálivce. Sukulenty potřebují světlé zimoviště, některé pravé kaktusy snesou i pobyt na méně osvětleném místě a nezalévají se vůbec. Řada druhů bez zimování při nižší teplotě přežije, ale nepokvete – a to by byla velká škoda.

 


Kaktusy

Kaktusy při správném pěstování obvykle kvetou na jaře a počátkem léta. Ale i bez květů budou krásnou a neobvyklou rostlinou.

Astrophytum capricorne, takzvaný kozorohý kaktus, pochází ze severního Mexika. Pokroucené trny mohou být až sedm centimetrů dlouhé a chrání celý kaktus. Dorůstá do výšky 25 centimetrů a jeho voňavé květy jsou až sedm centimetrů široké.

Lithops schwantesii

 

Astrophytum myriostigma si můžete i pohladit, nepokrývají ho trny. Zato je posetý tisíci (myrio) drobounkými tečkami (stigma). Odtud pochází i jeho jméno. Květy jsou až šesticentimetrové, letité exempláře mohou dorůst do půlmetrové výšky. Druh pochází z hor severního Mexika a vytváří řadu forem, což vybízí k dalšímu šlechtění a křížení. Můžete proto pěstovat i variety panašované. Rychleji rostou roubované semenáčky, i to lze s kaktusy dělat.

Aztekium ritteri je miniaturní druh, který má výšku jen tři a šířku pouze pět centimetrů. Byl pojmenován po původních obyvatelích Mexika. Oproti jiným kvete již po pár letech života.

Cephalocereus senilis je celý schovaný pod jemným dlouhým bílým ochlupením. Senilis znamená stařecký, ovšem porost chrání i mladé kaktusy, přes den před slunečním žárem, v noci před chladem pouště. Ve své mexické domovině dorůstají až patnáctimetrové výšky a kvetou, teprve když mají šestimetrovou výšku. Doma se jich tedy nedočkáte.

Echinocereus pectinatus dorůstá nejvýše patnácti centimetrů, osmicentimetrové květy (oproti jiným druhům, u nichž rychle vadnou) vydrží i přes týden.

Kalanchoe tomentosa

Echinocereus pectinatus

Echinopsis eyriesii má květy nejen veliké až deset centimetrů a na dlouhé stopce rostoucí, ale také sladce vonící. Stejně jako u ostatních kaktusů posléze dozrají semena, ze kterých lze vypěstovat nové rostliny.

Krainzia guelzowiana – ačkoli dorůstá do výšky jen kolem deseti centimetrů, při správném pěstování se můžete dočkat osmicentimetrových květů. Je velmi hospodárný, co se vláhy týče, a stejně jako ostatní, především chlupaté kaktusy nemá rád prašné prostředí.

Lobivia jajoiana – tento vysokohorský kaktus pochází z And. Kulaté tělo je jen osmicentimetrové, koncem jara ho zdobí i opakovaně ohromné květy. Musíte mu ale dopřát zimování nejlépe při šesti až osmi stupních na světlém místě a v suchu.

Lophophora williamsii patří do rodu odolných kaktusů, které v létě snesou více vláhy a v zimě se jim nejlépe daří při deseti stupních. Aztékové je nazývali pejotl a využívali halucinogenní účinky těchto osmicentimetrových rostlin.

Mammillaria hahniana, jeden z nejpůvabnějších kaktusů roste ve středním Mexiku v mnoha varietách. Dále se šlechtí. Trny jsou schovány pod až čtyřcentimetrovými vlasy, pro které bývá přezdíván Old lady.

Notocactus ottonis je relativně nenáročný kaktus, u kterého se květů dočkáte pravidelně. Rod Notocactus pochází z jihoamerických prérií. Má rád substrát propustný, ale humózní, proto mu přidejte kompost a v sezoně více vláhy.

Haworthia cooperi var. obtusa

Aztekium ritteri


Sukulenty

Mezi nejznámější sukulenty vhodné i pro domácí pěstování se řadí tyto rostliny.

Tlustice (Crassula) – jde o odolnou a atraktivní rostlinu, kterou můžete pěstovat ve více druzích a v řadě forem a variet. Nejběžnější tlustice vejčitá může dorůst až metrové výšky, ovšem dobře snáší i tvarovací řez a oblíbená je i jako jakási bonsaj. Pokud jí dopřejete zimní odpočinek, může i kvést. Pěstovat lze i formy s načervenalými listy, které se vybarví při dostatku slunečního záření. Variety s listy tvarovanými jako uši, skupina takzvaných tolkienovských tlustic, mají jména oblíbených postav – například Glum nebo Hobbit. Druh Crassula perforata můžete pěstovat i v panašované formě, hodí se i do závěsných košíků.
Lithops zvaný kvetoucí kámen pochází z afrických pouští, kde se po celé dny schovává v písku. Jen vršek dužnatých listů, které vypadají jako kamínky, vystavuje větru a slunci. Druhy a formy jsou si velmi podobné a mají shodné nároky. V létě miluje čerstvý vzduch a slunce, v zimě si nejlépe odpočine při teplotě kolem deseti stupňů. Zjara pak uprostřed starých listů vyraší nové, jasně barevné a staré odumřou. Zanedlouho poté kámen rozkvete.

Faukárie tygří (Faucaria tigrina) má dužnaté listy lemované trny, které připomínají rozevřené čelisti, a tak se jí přezdívá tygří tlamička. Druhové jméno však nemá s tygry nic společného, faukárie pochází z Afriky. Vzniklo překladem latinského tigrina, tedy skvrnitá, proužkovaná, zkrátka tygrovaná.

Kalanchoe tomentosa, příbuzná barevně kvetoucí kolopejky Blossfeldovy je mimořádná svými plyšovými listy, pro které se jí přezdívá pandí rostlina. Díky jejich tvaru a povrchu umí skvěle šetřit vodou. Stejně jako ostatní kolopejky pochází z Madagaskaru.

Haworthia pumila

Lophophora williamsii

Kalanchoe thyrsiflora má rovněž dužnaté a zajímavě zbarvené listy. Pokud rostlina vykvete, k čemuž vyžaduje zimování v chladu, obvykle časem odumře. Pokud jí chcete v tom chcete zabránit, můžete zárodek stvolu vylomit.

Havortie (Haworthia) – jde o rod nízkých, drobných sukulentů pocházejících z Afriky. Kvetou nevýrazně, ovšem pěstují se v mnoha druzích a kultivarech pro atraktivní dužnaté listy, uspořádané ve tvaru růžic. Mezi nejkrásnější patří Haworthia pumila a fasciata s tmavozelenými bíle zdobenými listy či tvarem výjimečná H. cymbiformis. Mnohé havortie se podobně jako Lithops schovávají do země. A stejně jako on mají navrchu listů průsvitná místa, která umožňují světlu přístup do nitra rostliny. U kvetoucích kamenů jsou nenápadná, u mnohých havortií, například u H. cooperi, je průsvitný vzhled mimořádný. Na rozdíl od ostatních sukulentů nemají havortie rády přímé slunce, v přírodě se schovávají pod většími rostlinami. Jinak se její pěstování od ostatních sukulentů neliší, dokonce ocení pauzu v zálivce v nejteplejším letním období, podobně jako kaktusy.

Cephalocereus senilis

Krainzia guelzowiana

 

Viola Martinková

Kouzelný svět sukulentů