Nejpodivnější liány světa

Rubrika: Okrasná zahrada

Popínavost rostlin vznikla nejspíš vlivem konkurenčního boje o místo a přístup ke slunečním paprskům. Ze stejného důvodu rostou popínavky hodně rychle a využívají všechny dostupné opory, aby zabraly co nejvíce místa. Zejména u mohutnějších druhů bývají tyto rostliny označovány jako liány.

Patrně největšími květy ze všech
existujících lián se může pyšnit
podražec (Aristolochia gigantea).

Určité druhy zvláštních lián můžete pěstovat i v podmínkách mírného pásma, ale více pozoruhodných druhů roste v tropických a subtropických oblastech celého světa. Některé z nich jsou tak extravagantní, že by byla škoda, kdyby zůstaly v utajení. Jsou to totiž rostliny, které často provází i neobvyklý životní příběh.

Příběh z obýváku

Neuvěřitelné příběhy často nabízejí i zdánlivě obyčejné rostliny, které pěstujete v obývacím pokoji, aniž byste tušili, jaká zajímavost vám roste u okna. To je i případ běžné monstery, která patří ke klasickým pokojovým rostlinám. Ve své domovině vytváří Monstera deliciosa poměrně velké, válcovité plody zelené barvy. Jak napovídá druhový název deliciosa, jedná se o jedlé a chutné plody, které často končí na tropických tržištích. Z neposbíraných plodů se do tropického lesa uvolní velké množství rychle klíčících semen. V první fázi života semenáčky tvoří jen nepříliš vzhledné zelené šlahounky, které rychle rostou a trochu nelogicky směřují k nejstinnějšímu místu, které je v dosahu. Hledají však oporu, po které by mohly šplhat a zahájit život tropické liány. Jakmile svou celoživotní oporu najdou, dojde u rostlin k obratu – začnou toužit po sluníčku a dělat vše pro to, aby z přítmí deštného lesa získaly co nejvíce světla.

Pro příjemnější život

Thunbergie mysorská (Thunbergia
mysorensis) je blízce příbuzná známé
thunbergii křídlaté (T. alata).

Ve světě lián najdete také mnoho zajímavých druhů, které někdy více či méně potřebujeme k životu. Typickou liánou je třeba chmel, bez kterého bychom nikdy nepoznali tradiční chuť dobrého piva. Kdo před pivem upřednostní vanilkový pudink či zmrzlinu, je odkázaný na další liánu. Vanilka je totiž produktem tropické popínavé orchideje Vanilla planifolia. Tradiční vůni poskytuje dlouhý plod této orchideje, který se podobá lusku. Pro báječnou vanilkovou vůni nestačí ale plody jen sesbírat, musejí projít důkladnou fermentací, díky které vůně vznikne.

Promyšlené strategie

Liány využívají různé finty, které jim umožňují uspět v tvrdé konkurenci ostatních rostlin. Některé pomocí terčíků zcela přilnou k povrchu svého hostitele, jiné se kroutí jako had, aby svou oporu ovinuly ze všech stran. Další druhy vysílají do svého okolí úponky, které nekompromisně vyhledávají pevnou oporu. Jakmile ji najdou, vytvoří silnou a pevnou spirálu, která se kolem opěrného bodu obtočí. Takto postupuje rostlina dál, až se vyšplhá na místo, kde bude mít dostatek slunce a životního prostoru. Abyste mohli tyto projevy lián pozorovat, nemusíte jezdit až do nejvzdálenějších koutů světa – podobné chování některých rostlin můžete spatřit i na vlastní zahradě. Jako příklad poslouží třeba „obyčejná“ popínavá růže vytvářející dlouhé výhony. V jejím případě hrají důležitou roli trny, které výhony jistí a pomáhají jim, aby nespadly z dosaženého místa dolů.

Především v tropických lesích západní Afriky roste krutikvět (Strophanthus) – liána podivná ve všech ohledech. Už když rozkvete, je na první pohled jasné, že není žádnou tuctovou rostlinou. Její „vousaté“ květy ale zdaleka nejsou jediným neobvyklým projevem. Zatímco ve dne květy krutikvětu vypadají trochu zlověstně, v noci některé druhy vydávají příjemnou pronikavou vůni. Některé z asi 50 druhů krutikvětů obsahují různé druhy glykosidů, které pomáhají lékařům například při akutní léčbě vážných srdečních potíží. Na objevení krutikvětu pro lékařské účely má velké zásluhy anglický objevitel a cestovatel David Livingstone, který u afrických domorodců pozoroval použití krutikvětu při výrobě šípového jedu. Ten se vyráběl z prudce jedovatých semen krutikvětu a dalších rostlin. Domorodí lidé ale používali výtažky různých druhů krutikvětů i při léčbě řady nemocí nebo jako protijed při kousnutí jedovatými hady.

Z východní Asie pochází bujně rostoucí
liána aktinidie kolomikta, která je blízce
příbuznou aktinidie čínské plodící známé kiwi.

Z východní Asie pochází bujně rostoucí liána aktinidie kolomikta, která je blízce příbuznou aktinidie čínské plodící známé kiwi. Aktinidie jsou většinou dvoudomé rostliny, takže pokud vedle sebe rostou jedinci obou pohlaví, můžete se na samičích rostlinách dočkat bohaté úrody. Plody aktinidie kolomikta jsou ve srovnání s kiwi mnohem menší, ale jsou rovněž jedlé a chutné. Rostlina je odolná a může dobře růst i v našem klimatickém pásmu, vyberte jí však chráněné stanoviště s jižní expozicí. Kromě plodů poslouží tato aktinidie i jako dekorativní ozdoba zahrad. Její okrasná hodnota spočívá v barevnosti listů. Tento efekt však není stálý a stejně silný u všech jedinců, je typický pro rostliny samčího pohlaví.

Patrně největšími květy ze všech existujících lián se může pyšnit podražec (Aristolochia gigantea), který pochází z Brazílie. Jde o mohutnou liánu, která vytváří tenké listy srdčitého tvaru. Květy tohoto podražce mohou dorůstat až velikosti 30 centimetrů. Už pohled na květ může vzbuzovat oprávněný údiv, protože se trochu podobá kusu syrového masa. V ranních či podvečerních hodinách se z květu navíc začne šířit hnilobný zápach, který působí jako lákadlo pro tropický hmyz, který podražec opyluje. Hmyz vstoupí do květu úzkým otvorem opatřeným drobnými kartáčkovými útvary směřujícími dovnitř. V nitru ale zjistí, že cesta zpátky neexistuje. Zůstane v květu uvězněný, dokud nedozraje pyl a průchod ven se opět neuvolní. Na těle si však hmyz odnese pylová zrnka a opět se vydá za povědomým zápachem, neodolá a navštíví jiný květ podražce. Situace se opakuje, zároveň ale dojde k opylení květu.

Thunbergie mysorská (Thunbergia mysorensis) je blízce příbuzná známé thunbergii křídlaté (T. alata), kterou mnozí znají pod zlidovělým označením černooká Zuzana. Správné české jméno pro thunbergii je ale smatavka, používá se však zřídka. Thunbergie mysorská pochází z jižní Indie, kde roste v pohoří Nilgiri až do nadmořské výšky tisíc metrů. Dorůstá do velikosti šesti metrů a nejpřitažlivější je v době kvetení. Volně visící květenství může dosáhnout až délky 80 centimetrů a jednotlivé květy připomínají tvarem dámský střevíček. Tato podoba se promítá i do lidových názvů rostliny – Angličané ji někdy nazývají Dolls‘ Shoes, tedy bačkůrky pro panenku. Biologicky jsou květy přizpůsobeny zejména některým drobným druhům ptáků, kteří k nim přilétají pro nektar a zároveň se podílejí na opylení. Jméno dostala rostlina na počest švédského přírodovědce Carla Petra Thunberga.

Bugenvilea je trnitá
liána, která dorůstá až do velikosti
12 metrů.

Bugenvilea pochází z Jižní Ameriky, ale od svého objevení na sklonku 18. století si už stihla podmanit skoro celý subtropický a tropický svět. Její krásu můžete obdivovat při cestách za jižním sluncem i v nejteplejších částech Evropy. Za těžké a obtížně vyslovitelné jméno rostliny může Louis Antoine de Bougainville, francouzský admirál a objevitel, jehož výprava tuto liánu objevila při své památné plavbě kolem světa. Bugenvilea je trnitá liána, která dorůstá až do velikosti 12 metrů. Nejkrásnější je v období kvetení, ale květy samotné jsou celkem nezajímavé či dokonce nudné. Krása bugenviley totiž spočívá v listenech, které se s nástupem kvetení vybarvují do výrazných teplých odstínů, nejčastěji do reflexní fialově růžové. Existuje však řada odrůd, jejichž listeny jsou žluté, oranžové či červené nebo v přechodových odstínech těchto barev.

Jméno Passiflora či mučenka zní trochu tajemně. Obchodně se některé druhy označují také jako maracuja. Jejich plody obsahují sladkou a chutnou šťávu, která se využívá pro výrobu marmelád, sirupů a zmrzlin. Mučenky tvoří bohatý rod především jihoamerických druhů. Jsou to rychle rostoucí liány, které vytvářejí prostorově i barevně velice nápadné květy, které v říši rostlin patrně nemají obdoby. Mohou být titěrné, ale i obří a až dvacet centimetrů široké. Některé druhy mučenek mají hezké také listy, které garantují pěkný 5 vzhled rostlin i v době, kdy zrovna nekvetou. Na zadní straně těchto listů se u některých druhů vyskytují drobné vystouplé tečky, které připomínají vajíčka hmyzu. Slouží však rostlinám jako ochrana. Mučenky totiž občas poškozují housenky jistého druhu motýla, který na listy klade vajíčka, aby se housenky vylíhly přímo na zdroji své potravy. Pokud ale motýl zaregistruje na listech tyto tečky podobné vlastním vajíčkům, rozhodne se vyhledat jinou rostlinu. Vnímá je totiž jako vajíčka jiného hmyzu, který by mohl konkurovat jeho vlastnímu potomstvu.

Zcela neobvyklými květy i poměrně obtížným jménem se může pochlubit liána Strongylodon macrobotrys, která roste v deštných lesích Filipín. Je to bujně rostoucí rostlina, která dorůstá až do 13 metrů. Její květy jsou neobvyklé hned z několika důvodů. Samy o sobě jsou dost velké, ale nikdy nerostou samostatně. Vykvétají ve visících soukvětích velkých 50 až 90 centimetrů. Navíc, když už se rostlina odhodlá ke kvetení, je to opravdu masová záležitost. Soukvětí se objevují ve velkém množství a poskytují jedinečnou přírodní podívanou. Podíl na ní má i tyrkysová barva květů, která je mezi rostlinami neobvyklá. O opylování květů se ve volné přírodě starají netopýři, kteří jako jediní tento komplikovaný proces zvládnou. Přirozený výskyt této liány ohrožuje zejména intenzivní těžba dřeva, při níž dochází ke značnému úbytku původních lokalit výskytu.

FOTO: AUTOR