Opravdu ty stromy tak potřebujeme?

Vypadají obyčejně, ale nenechte se zmást. Dávné kultury stromy uctívaly a běžní lidé k nim vzhlíželi s posvátným respektem. Dlouho nebylo větších „věcí“, které by lidem vstupovaly do životů. Už od dávných dob dávaly hodně z toho, co člověk potřeboval k přežití. A jak je vnímáme dnes?

Foto: Pavel Chlouba

O stromech se poslední dobou hodně mluví. V krátkých článcích, reportážích, i ve volebních prohlášeních. Stalo se módou politických stran a hnutí slibovat, kolik desítek, stovek či tisícovek stromů přibude ve veřejném prostoru. Chválit stromy a mluvit o nich hezky ale není klišé. K emocím a proslovům o „něžných společnících lidských duší“ nemám co dodat, nakonec se v tom všem ukrývá kus pravdy. Musíme k nim ale také přidat fakta, která vysvětlují užitečnost stromů.

Proč dochází ke klimatickým změnám?

Velmi zjednodušeně – a moc se za to omlouvám – se dá říct, že klimatickou změnu z velké části způsobuje nadprodukce některých skleníkových plynů. Do této kategorie patří i oxid uhličitý (CO₂), který se přirozeně nachází i v atmosféře – a je pro život na Zemi v určitém množství absolutně nezbytný. Jeho přítomnost ve vzduchu (podobně jako u jiných skleníkových plynů) způsobuje, že teplo ze Slunce zůstane na Zemi a že „neuteče“ do vesmíru. Od dob průmyslové revoluce se obsah oxidu uhličitého v atmosféře výrazně zvyšuje a v posledních desetiletích zažíváme enormní nárůst.

Může za to rostoucí populace lidí a vysoká spotřeba energií. Podstatná část energií, které lidstvo využívá, patří do skupiny fosilních paliv (ropa, plyn, uhlí). Součástí fosilních paliv je uhlík, ten v nich ale zůstává „uvězněný“ v jiných formách, a to navíc často hluboko v podzemí, kde nemá na atmosféru planety žádný dopad. Vytěžením uhlí, ropy a plynu (a následnou proměnou na palivo) se uhlík převede do formy oxidu zažívá uhličitého, čímž se z bezpečně uvězněné látky stane plyn, jehož koncentrace v atmosféře planety neustále roste. Z dobrého sluhy se stává zlý pán.

Foto: Pavel Chlouba

Jak z toho ven?

Psát o klimatické změně je mnohem snadnější, než ji řešit. Cesty k prosazení nových pravidel mají velmi dramatický průběh. Souvisí s tím, co poslední dobou tak často slýcháváme pod pojmem Green Deal (Zelená dohoda). Tyto aktivity si mimo jiné kladou za cíl snížit úroveň emisí a podporovat biodiverzitu. To by ovšem vydalo na delší, samostatnou úvahu. Nás bude zajímat spíše druhá možnost, jak dosáhnout alespoň částečného zlepšení klimatické krize: naprostá podpora stromů a velkých keřů. Proč? Za všechno může fotosyntéza.

Foto: Pavel Chlouba

Nejdůležitější chemická reakce na světě

O fotosyntéze se učili všichni, ale ne každý ji rozumí. Ve skutečnosti se jedná o mimořádně komplikovaný děj, který se naštěstí dá celkem snadno pochopit, a to i bez chemické rovnice. Fotosyntézu můžeme vysvětlit jako proces, při kterém za působení vody, slunečních paprsků a oxidu uhličitého dochází v zelené rostlině ke vzniku cukrů a dalších energetických látek, přičemž jako vedlejší produkt této reakce vzniká kyslík. Kam se tedy poděje uhlík z oxidu uhličitého? Dostane se do pletiv rostlin. Pokud se jedná o dřevinu, uloží se jeho podstatná část do dřeva.

Jinými slovy – oxid uhličitý ze vzduchu se díky fotosyntéze „uvězní“ do dřeva, kde může setrvávat mimořádně dlouhou dobu. Tímto účinkem se může pochlubit i drobný rybíz nebo bonsaj pěstovaná na balkóně, ale jediný silný efekt mohou nabídnout pouze stromy a velké keře. Čím většího vzrůstu dosáhnou, tím důležitější roli hrají pro transformaci oxidu uhličitého na dřevo. Tato schopnost stromů je nenahraditelná. Ve dřevě může zůstat uhlík zakonzervovaný i mnoho desítek let. Nesmí se ale použít na topení, to by se hořením zase změnil na oxid uhličitý a dostal by se tam, kde ho příliš nechce nechceme vidět. Každý už si snadno domyslí, že největší cenu mají velké, živé a zdravé stromy.

Foto: Pavel Chlouba

Klimatizují a zvlhčují

Stromy umí zásadním způsobem ochlazovat a zvlhčovat vzduch ve svém okolí. Zvláště ty zdravé a dobře zásobené vodou fungují tak, že prostřednictvím drobných průduchů (otvorů na rubové straně listů) uvolňují nadbytečnou vodu ze svého organismu. I když z malých průduchů odcházejí do vzduchu jenom jednotlivé molekuly vody, v součtu může jít o desítky, někdy až stovky litrů vody z jednoho stromu za jeden den. V blízkosti stromu můžeme naměřit nejen vyšší vlhkost vzduchu, ale i nižší teplotu. Víme, že chladnější vzduch je těžší než teplý. Studený vzduch tedy klesá k zemi – tam, kde žijí lidé a zvířata – a ten teplý stoupá nahoru.

Znatelný rozdíl pocítíme i při odpočinku pod samostatně stojícím stromem, u velkého městského parku už ale můžeme hovořit o významném klimatickém efektu. Zdravé stromy takto spouštějí biologickou klimatizaci, která funguje tiše a spolehlivě. Na rozdíl od té technické nezávisí na elektrické energii, pohání ji totiž energie přicházející ze slunce. Strom tuto sluneční energii spotřebuje právě na to, aby uživil svůj klimatizační systém, stejně jako člověk potřebuje jídlo, aby dal energii svému organismu. Slunečník vrhá pouze pasivní stín, strom jako bonus přináší i opravdový chladící efekt. Přirovnání stromů k plícím města tedy neberme jako pouhou frázi. Je to realita.

Foto: Pavel Chlouba

Chránit staré, nebo sázet nové?

Jestli chceme přírodě pomáhat, aby co nejlépe zvládala nástrahy, které jí přinášejí klimatické změny, měli bychom obě aktivity spojit. Více než kdy jindy bychom měli soustředit energii na důslednou ochranu starých stromů, ale také na péči o ně. Není to apel na zákaz kácení – jak v zahradách, tak ve veřejné zeleni musíme dbát na to, aby se stromy nestaly hrozbou pro člověka. Provozně nebezpečné či jednoznačně neperspektivní stromy by měly uvolnit místo novým jedincům. Případné kácení, ale i sázení nových stromů by však nikdy nemělo probíhat živelně.

Foto: Pavel Chlouba

Pokud to jen trochu jde, vyplatí se ho provádět na etapy. Za ideální stav se považuje, když na stanovišti rostou stromy různého věku. Věková pestrost porostů na zahradách i ve veřejné zeleni totiž dává naději, že se přirozené umírání stromů rozloží v čase, a nenastane tak situace, kdy najednou z prostoru zmizí většina dřevin. Při výběru stromu proto vnímejte všechno v souvislostech. Estetiku byste – přes veškerou její důležitost – neměli brát v úvahu jako jediné kritérium. Zvažujte nároky jednotlivých druhů, cílovou velikost, rychlost růstu, užitečnost z hlediska ptáků, opylovačů, hustotu stínu či případnou potřebu pravidelných zásahů do koruny stromu. Hodí se mít na paměti i přísloví, které říká: Nejvhodnější doba pro výsadbu stromu byla před dvaceti lety, druhá nejvhodnější nastává právě teď.

Foto a text: Pavel Chlouba

Opravdu ty stromy tak potřebujeme?