Yewbarrow: Zahrada mnoha tváří

Cestování a navštěvování zahrad nepochybně patří k tomu nejcennějšímu, co můžeme udělat pro rozvoj vlastního zahradničení, rozhledu a znalostí. Zvláště v případech, kdy umíme být vnímaví, nám právě nahlížení do jiných výsadeb přinese velký užitek. Některé v sobě mají obrovskou energii, poučení a mnoho pozitivního. Nejde ale úplně zabránit tomu, že se do itineráře zahradnického cestovatele vetře občas místo, které se moc nepovedlo. Na pomyslné ose, někde mezi nádherou a kýčem, se občas objeví zahrada, která provokuje a rebelsky nectí všechna zaběhnutá pravidla.

Zahrada Yewbarrow

Foto: Pavel Chlouba

Zahrada, kterou vám tentokrát představím, se nachází v severní Anglii, v hrabství Cumbria, kousek od pobřeží na okraji městečka Grange-over-Sands. Je situovaná v poměrně prudkém svahu v těsné blízkosti lesa se starými, krásnými tisy. Ty zřejmě dříve rostly i uvnitř areálu, neboť manželé Margaret a Jonathan Denbyovi o své zahradě říkají, že v první fázi její tvorby museli nejdříve vyřídit povolení k odstranění dvaačtyřiceti stromů. Šlo však o pouhý začátek všeho důležitého, co následovalo potom.

Zahrady v zahradě

Terénní členitost pozemku sice „donutila“ tvůrce zahrady, aby vynaložili velké úsilí, zároveň jim ale umožnila vytvářet zcela samostatné celky rozličného vzhledu i poslání. Nejstarší ze všech je zapuštěná zahrada (založená v roce 2000), která vznikla z potřeby rychle vytvořit rovnou zatravněnou plochu jako bezpečné místo pro dětské hry v bezprostřední blízkosti domu. V centrální části zatravněné plochy se nachází impozantní jedinec dracény (Dracaena arborescens), o kousek dále řada tří vzrostlých palem. Pečlivě posečený trávník přizdobuje velká maketa papouška a o kus dále pár kachniček. Figurky a sošky se v této části zahrady ještě opakují, jedna z nich „odpočívá“ na lavičce, další zdobí osazený květináč. Z jedné strany k trávníku přiléhá typický anglický dům s břidlicovou střechou – a za ním v dálce a v oparu prosvítá hladina moře. Ze všech prvků zapuštěné zahrady mě nejvíce zaujala soustava původních vápencových balvanů, které tvoří patu svahu nad trávníkem.

Zahrada Yewbarrow

Foto: Pavel Chlouba

Asijská výsadba v neobvyklém podání

Přibližně v prostřední části svahu se nachází tzv. japonská zahrada, s typickým asijským altánkem a dřevěným platem. Centrem této zahrady se stal kruhový bazén, v jehož blízkosti rostou krásné azalky, asijské javory i přísně tvarovaný smrk. Náladu orientální zahrady podporují charakteristické svítilny i další kamenné prvky. Právě odsud se návštěvníkům naskytne impozantní výhled na členité mořské pobřeží. Ne, že bych si osoboval právo tyto věci odsuzovat, dle mého vnímání však japonské zahradě poněkud škodí výhledy do jiných částí areálu. Skupina palem s klidem orientální výsadby zkrátka nekoresponduje. Místo toho, aby uklidňovaly, spíše ruší…

Zahrada Yewbarrow

Foto: Pavel Chlouba

Globální oteplování přeje exotice

V rohu horní části zahrady majitelé nechali vybudovat malou vyhlídkovou věžičku, která umožňuje vidět ještě do větší dálky. Je sice vytvořena z betonových tvarovek, ale kamenný obklad má udělaný natolik precizně, že iluzi dokonalé stavby nic nenarušuje. Na věž vede kovové točité schodiště, vyhlídkovou terasu zdobí socha lukostřelce. Víc než na dívání se do dálek jsem svoji energii věnoval rozhlížení po zahradě: viděl jsem toho více, než jsem byl schopen pojmout, vstřebat a pochopit. Vnímal jsem množství různých tvarů, barev a struktur – nádherné výhledy do vzdálené krajiny i blízkého lesa.

Zahrada Yewbarrow

Foto: Pavel Chlouba

V bohatosti rostlinných druhů jsem z dálky poznal jinan, červené i zelené listy japonských javorů, struktury dracén, listy palem, bohaté trsy bambusů, živé plůtky z buxusů, stěny z tvarovaných jabloní, špičky cypřišů z Toskánska, listy mrazuvzdorných banánovníků i několik druhů kvetoucích exotických dřevin, které vůbec neumím nikam zařadit. Klid vyhlídkové terasy mě přiměl ke krátkému zamyšlení: Říkal jsem si, jestli je vůbec dobře, že měnící se klima umožňuje neustálé rozšiřování sortimentu o čím dál exotičtější druhy rostlin. Nemám na to jednoznačnou odpověď, ale jsem si skoro jistý v tom, že práce s těmito rostlinami vyžaduje velkou míru citu a sebekontroly.

To nejlepší na konec: Kapradinová harmonie

Stále to ale není všechno, členitá zahrada se může chlubit ještě celou řadou zákoutí i větších celků. Některá se dají popsat jako malá a skromná, jiná velkorysá. Vnímání některých míst jsme nestihli zvládnout celkem na sto procent, část zahrady totiž dospěje do plné krásy, až od naší návštěvy uplyne pár měsíců. Poté, co rozkvetou jiřiny na terasách inspirované italským vkusem a plně se otevřou listy exotických banánovníků, bude zahrada úplně jiná. I tak jsem ale v ní mohl obdivovat nejenom krásné, ale i velmi zajímavé rostliny či neživé architektonické prvky. Stinná zahrada kapradin v blízkosti domu na mě dýchala pokojným klidem i harmonií, tam jsem se cítil asi úplně nejlépe.

Zahrada Yewbarrow

Foto: Pavel Chlouba

Živý návod, co raději nezkoušet

Dům a zahradu Yewbarrow hodnotím jako velmi poučné místo, zejména pro vnímavé návštěvníky. Dala mi více, než jsem očekával – nejenom prostou krásu a radost z rostlin, ale i hodně podnětných vlivů. Dá se tak trochu „číst“ jako návod, co dělat pro úspěch zahradničení – ale i čemu se radši vyhnout. I v tomto oboru, stejně jako v mnoha dalších oblastech lidského snažení, platí stará známá pravda: méně někdy může být více.

Text a foto: Pavel Chlouba

Yewbarrow: Zahrada mnoha tváří

Zajímavé