Zahrada pro… milovníky umění

Rubrika: Doporučujeme, Záhony a výsadby, Zahradní architektura

Prostor, který obýváte, odpovídá vašemu založení více, než si myslíte. Pokud je pro vás umění důležitou součástí života, nestačí vám jen návštěvy galerií a výstav – určitou formu umění potřebujete obvykle i ve svém blízkém okolí. Může jí být třeba malá galerie ve vaší zahradě.

Plastiky zvířat jsou na zahradě vděčným tématem.

Jak to však udělat, aby vás zahrada těšila a byla opravdu nezapomenutelným zážitkem pro vás i vaše přátele a návštěvy? Vyzkoušejte naše rady.

Vybavení zahrady

Pohled z domu – výhled z oken je pro umělecky zaměřené lidi hodně důležitý, musí lahodit jejich oku, a v dohledu by proto neměl být žádný nepořádek. Věci a vybavení, které je pro provoz zahrady a její běžný chod nezbytné, je tedy lepší schovat třeba do pěkného zahradního domku, za plotový dílec vhodné barvy nebo živý plot. I obyčejné zahradní věci mohou být ale krásné na pohled – hydrant na zdi je možné doplnit historickou litinovou výlevkou, pořídit lze i zdobenou konev nebo parádní květináče.

Průhledy a překvapení – tyto prvky jsou na první pohled jednoduché, ale není tak snadné je realizovat. Průhledy jsou náročnější na prostor a představivost, díky nim ale můžete pro své návštěvy připravit i drobná překvapení. Mohou jimi být třeba sklenění ptáčci v keři nebo anděl ve větvích, kterého vidíte jen z jediného úhlu. Půvabné jsou i zvonkohry zavěšené poblíž lavičky.

Sezona i v zimě – umělecké plastiky nemají nikdy po sezoně. I to je důvod, proč si je na zahradu nebo alespoň do jedné její části pořídit. Zimnímu efektu podřiďte také okolí. Zaměřte se na strukturálně výrazné rostliny a traviny, aby byl kout zajímavý i mimo hlavní sezonu, tedy od listopadu do března. Vyzkoušejte ostřici, kavyl, anděliku nebo máčku, vděčný je i červenými bobulkami ozdobený skalník nebo mahonie s listy, které vyniknou právě v zimní ojíněné podobě.

Co se osvědčilo

Opakování je jednoduchý, ale účinný
prostředek k zesílení estetického efektu.

Dobré umístění – pokud není vaše profese umělecky zaměřená, budete muset umístění plastiky či sochy věnovat více času. Klidně si pozvěte přátele nebo šikovnou sousedku, v tomto případě opravdu platí, že více očí více vidí. Další pravidlo zní: zkoušet a do zahrady nedávat nic „na první dobrou“.
Sjednotit a opakovat – i umělecká díla se musejí umět vybírat. Jinak vypadají samorosty, jinak kovové plastiky. Do zahrady se hodí i plastiky kamenné a za umělecká a cenově dostupná díla se považují i větší keramické objekty. Nejlépe vypadá, když zahradu zdobí práce jen z jednoho, maximálně dvou materiálů. Více různých surovin totiž posiluje dojem náhodnosti a nesouladu. Výborně vypadají i skupiny kamenů, drobnějších sošek nebo keramických výrobků od jednoho autora v jednom stylu. Sdružování více kousků je vhodné především do malých zahrad, které nenabízejí mnoho vhodných zákoutí.
Logika především – některé plastiky (zvláště ty abstraktní) potřebují zvláštní zacházení, u ostatních si vystačíte se selským rozumem. Pokud například umístíte sošky zvířat do trávy, měly by být dobře vidět, a potřebují tedy nízký a udržovaný trávník. Rusalka nebo jiná ženská figura bude nejlépe vypadat u vody nebo třeba v záhonu květin, hladké krásné valouny si říkají o pestré pozadí květin a zdobené glazované keramice to bude slušet před plůtkem z klidně působícího zimostrázu.
Domácí tvořivost – často je vysmívaná, ale není k tomu důvod. Jde o autentický projev osobnosti, ať už dospělého nebo dětí. Povedené věci naopak dodají rodinné zahradě punc opravdovosti a uvěřitelnosti. Stokrát lepší je zelená kočička od dítěte ze školního kurzu keramiky než neosobní zahradní dekorace, kterých chrlí továrny desetitisíce.

Co raději vynechat

Užitková část – pokud se jí nechcete vzdát, měla by být před přímými pohledy buď trochu schovaná (živý plot, nižší plůtek, optický předěl vytvořený vyššími keři), nebo být dokonalá, tedy krásně vypletá, s přesnými okraji, kvalitní lavičkou, pěknými kovanými oporami pro pnoucí fazole atd. Zahrada 2 v 1, tedy užitková a okrasná dohromady, je v tomto případě možná jen na větším a vhodně členěném pozemku, na omezeném plácku docílíte jen přeplněného a stísněného dojmu.
Společné pěstování – v umělecky založené zahradě se vzdejte možnosti kombinovat různé rostliny tak, jak je to typické třeba pro ekologicky zaměřené zahrady – tedy společného pěstování užitkových a okrasných rostlin. Nemáte-li vysloveně talent zahradniho architekta, vysledek nebude dobry.
Přírodní styl – extenzivně rozevlátá zahrada, kdy všechno roste a bují bez velkého zásahu zahradníka, se pro aranžmá uměleckých děl rovněž moc nehodí. Máteli však takovou zahradu, vytvořte si jen pro sebe malý upravený koutek, do kterého umístíte jedinou krásnou věc.
Dominantní rostliny – umělecká díla umístěná v zahradě, jako jsou plastiky nebo i krásné kameny, jsou samy dominantami, tedy sólisty, zahrada jim tvoří rámec a rostliny v jejich sousedství jsou jen doprovod, orchestr, druhé housle. Mějte to na paměti i při výběru rostlin. Pokud máte rádi například zářivé mečíky, klidně si je na zahradu vysaďte, ale ne do blízkosti umělecké plastiky. Vyberte jim místo, kde vyniknou a nebudou muset soutěžit o pozornost.
Méně je více – samozřejmě není nutné mít v každém pohledu nějakou uměleckou plastiku, naopak – příliš mnoho věcí diváka unaví a zpočátku výjimečný dojem se časem rozplyne. Zahrada by neměla být galerie, ve které přecházíte od jednoho objektu ke druhému a to, co je kolem, vlastně nevnímáte. Rostliny a dřeviny by měly vytvořit intimitu a ojedinělost celého zážitku.

Vybrané druhy

Vybírejte hojně kvetoucí a zajímavé
letničky, jako je třeba černucha
damascénská s výraznými semeníky.

Dřeviny – do pozadí uměleckého díla se hodí jakékoli druhy s mnoha květy, mimo sezonu se výborně uplatní i jehličnany či stálezelené dřeviny. Ty jsou univerzální zejména pro abstraktní díla, postavám či zvířatům naopak velice sluší i kvetoucí „opona“. Méně vhodné jsou pestrolisté kultivary, výrazné popínavky i převislé formy dřevin, které na sebe strhávají příliš pozornosti.
Trvalky – vybírejte takové, které rostou ve velkých trsech a mají spoustu květů – potřebujete spíš plošnou výsadbu než několik dominant. Vhodná jsou třeba rdesna, kakosty, agastache, rozrazily, dračíky, mateřídoušky, svatolina, levandule, šater, rožec, dobré jsou i nízké polštářové skalničky. Špatným společníkem pro umělecká díla jsou růže, pivoňky, mečíky, jiřinky, tedy vše vysoké, nápadné a dominantní.
Traviny a kapradiny – tito osobití univerzálové hrají právě v zahradě s dekoracemi významnou úlohu. Nevtíravá textura a zejména u travin i půvabný zimní vzhled z nich dělá nepostradatelnou skupinu zahradních rostlin, ze které můžete bez obav vybírat.
Letničky – vhodné jsou druhy s jemnou strukturou a drobnějšími květy, které plastiky pěkně orámují, opatrní buďte jen na výrazné tvary a ostré barvy, jako mají například slunečnice. Použitelné jsou třeba lobelky, tařicovky, všelichy, bidens, pomněnky, černuchy nebo hledíkovky.

Asijské zahrady

Zájem o tzv. japonské zahrady trvá již
tři desetiletí.

Zájem o tzv. japonské zahrady trvá již tři desetiletí. To, co je činí přitažlivými, je střídmost, výrazová čistota a pocit klidu. Charakteristický je pro ně i omezený sortiment použitých rostlin a dřevin, pestré květinové záhony v nich vůbec nehledejte. S výjimkou typických červených mostků zde barvy nenajdete ani na doplňcích. Významnou úlohu tu naopak hrají kameny a plochy umně upraveného písku či štěrku. V originálních asijských zahradách se celý prostor vytváří podle složité filozofie, do které řadový zahrádkář nemá čas a asi ani chuť pronikat. V českých zahradách proto najdou uplatnění spíše menší japonské koutky, které nejsou tolik náročné na kompozici. Při jejich tvorbě byste měli vždy vycházet z toho, za jakým účelem vznikají – tedy jako prostor pro meditaci a usebrání.

FOTO: SHUTTERSTOCK A PROFIMEDIA.CZ