Jedlý les jako ekologická mozaika


Trochu jiný pohled na pěstování ovoce přinášejí přírodně vedené zahrady. Můžeme si něco z nich osvojit i pro zahrady projektované v klasickém duchu?

V přírodně vedené zahradě si budete moci pochutnat i na čerstvých borůvkách.

Jedlý les je termín, který se v problematice přírodních zahrad objevuje již řadu let. Zkušenosti z přirozeně rostoucího lesa se „přírodní“ zahradníci snaží převést i na záměrně pěstované ovocné plodiny. Výhoda, kterou takto založené zahrady mají, je kromě velké úspory práce také lepší využití prostoru, půdy a slunce. Co je jiné Rozdíl mezi běžným sadem a přírodním lesem je na první pohled jasný. V sadě se ovocné stromky pěstují jako monokultura, jsou sestříhané do daného pěstebního tvaru, pod nimi je tráva, černý úhor nebo – na zahradě tak časté – pečlivě udržované kořenové mísy bez plevelů. I v malých zahradách, kde se stromky pěstují třeba jen po dvou od každého druhu, je každý z nich sestříhán a pravidelným řezem udržován v určeném tvaru. Přírodní pojetí zahrad ale razí nový trend – snaží se zahradu zakládat z takových ovocných druhů, které není třeba složitě tvarovat. Jejich vhodnou kombinací tak lze vytvořit společenství dřevin, které využije lépe prostor a ovoce bude možné sklízet v několika úrovních. Připomeňte si, jak vypadá řada vysazených meruněk nebo vinohrad, kde se ovoce sklízí prakticky v jediné úrovni, a srovnejte je s lesem, kde rostou u země borůvky, o kousek výš třeba maliny a nad nimi jeřabiny. Jedlý les od náhodné vegetace odlišuje jen zahrádkářův výběr druhů. A právě to je princip přírodně založeného jedlého lesa – člověk je sice tvůrcem při výsadbě, ale potom už ovocné plodiny rostou prakticky samy a v průběhu vegetace nepotřebují téměř žádnou péči. Není je třeba ani plít, protože přírodní cestou se pod stromy drží jen takové rostliny, které jim prospívají a pomáhají se zadržováním vody. Tvorba lesa

Příroda je obdivuhodná svou ekologickou provázaností, z které plyne její přizpůsobivost a odolnost vůči nepříznivým vlivům.

  • Příprava je nejdůležitější fází projektu. Plánování by mělo vycházet i z možností, které dřeviny jsou dostupné a kdy a kde je lze získat. Některé druhy se hůř shánějí, a proto je třeba si vytvořit plán i s náhradními variantami.
  • Dostatečný prostor – větší prostor poskytuje vždy více možností a lépe se zde vytvoří potřebné ekologické vazby. Nemusíte mít celý „les“, dobrých výsledků dosáhnete i na prostoru 6 x 4 metry.
  • Odpovídající vzdálenost – je třeba si pečlivě proměřit místo a vysázet dřeviny s ohledem na jejich budoucí velikost. Nenechte se svést k zahuštění výsadby a trávu v okolí stromků koste do doby, než se dřeviny rozrostou.
  • Čas – doba, kdy začnou vysazené ovocné dřeviny poprvé plodit, bývá minimálně tři až čtyři roky, bohatší úrodu sklidíte až po pěti šesti letech.
Po výsadbě Do založeného jedlého lesa po výsadbě už nezasahujte a na stromy a dřeviny neaplikujte insekticidy a fungicidy. Jediná péče spočívá v sečení vysoké trávy těsně po výsadbě a v mulčování okolí keřů a stromů. Postupem času se zde vytvoří přírodní rovnováha – užitkové dřeviny na sebe navážou půdní mikroorganismy, houby a hmyz, hmyzí druhy zase přilákají ptactvo, které bude zasahovat proti přemnožení škodlivých housenek. Během doby se v okolí dřevin ustálí i druhová skladba bylin. Napomoci můžete přírodě výsadbou léčivek a bylinek. Na slunném místě může růst například tymián, mateřídouška nebo heřmánek, v polostínu máta či meduňka, ve stínu mařinka, medvědí česnek nebo jitrocel. Jak šťastnou ruku jste při výběru měli, prověří jen čas. Malý slovníček
  • Extenzivní pěstování – pěstování s minimálními náklady a zásahy během sezony, hodí se pro velké pozemky; úroda bývá menší, ale stabilní.
  • Intenzivní pěstování – vysazeným rostlinám se co nejvíce vyhovuje v nárocích (výživa, ochrana, zálivka) tak, aby maximálně využily svůj genetický potenciál; úroda bývá veliká, ale kolísavá.
FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Jedlý les jako ekologická mozaika

Komentáře

Napsat komentář