Skleník. Jaký pro vás bude ten nejlepší?


Je-li pěstování vaší vášní, zasloužíte si skleník. Levnější, ale také méně trvanlivou a estetickou variantou je fóliovník. Pro nízké druhy zeleniny a předpěstování sazenic poslouží i pařeniště. Vyberte si, co pro vás bude nejlepší.

sklo1

Investujete-li do skleníku, rozšíříte si tak nejen sortiment květin či zeleniny, které můžete pěstovat, ale také si prodloužíte sezónu od předjaří do pozdního podzimu. Nabízí i další výhody. Chrání rostliny před deštěm, který například u rajčat způsobuje houbové choroby, i před větrem. Teplomilné druhy v něm bují a plodí mnohem lépe – teplo skleníkového efektu je v tomto případě přínosem. Na jaře slouží k předpěstování sazenic zeleniny i květin a v zimě lze nevytápěný skleník využít – pro pěstování otužilé zeleniny a za příznivého počasí i pro přezimování středomořských a subtropických přenosných rostlin.

Japan, apsidu, pultový nebo klasiku?

Pokud si půjdete vybrat skleník, zjistíte, že existují desítky výrobků a firmy nabízejí mnoho tvarů. Některé mají boční stěny svislé, jiné šikmé, odrážející světlo méně než ty první. Proto se v tomto typu zvaném japan rostliny těší z velmi intenzivního slunečního záření. Ve skleníku s rovnými stěnami zase snáze využijete veškerý prostor, zvláště pokud pěstujete vysoké rostliny. Měl by být každopádně nejméně dva metry široký a dva a půl metru dlouhý, jinak se v něm ani neotočíte. Oblíbené jsou i pultové skleníky, které přiléhají ke zdi. Ta akumuluje teplo a v noci či za chladnějších dnů ho odevzdává zpět. Na rozdíl od těch v prostoru, které mohou stát volně na zapuštěných pilotech, skleník pultový vyžaduje vždy betonové základy, neboť je napevno spojený se zdí a nesmí se pohybovat.

Kdo si přeje zároveň originální doplněk zahrady, může si nechat postavit skleník s kruhovou nebo členitou základnou, zaoblenou kupolí… Vznešené oranžerie na zámcích i botanické zahrady jsou důkazem, že tyto stavby mohou být oslnivou součástí zahradní architektury. Pro většinu pěstitelů platí, že čím větší skleník, tím více radosti i užitku.

sklo2

Materiály pro konstrukci a výplň

Konstrukce skleníku může sestávat z pozinkované oceli, hliníku, plastu nebo dřeva. Ocel je pevná a trvanlivá, dražší hliník navíc lehký a s životností téměř nekonečnou. Levnější plast je méně odolný, ovšem v kvalitním provedení patří k materiálům poměrně trvanlivým a má dobré izolační vlastnosti. Kdo chce skleník s kouzlem starých dobrých časů, může zvolit konstrukci dřevěnou. Pokud bude vyrobena z levnějšího měkkého dřeva, vyžaduje pečlivé ošetřování a nátěry. Tvrdé dřevo, zvláště oblíbené cedrové, má životnost mnohem delší. Avšak důležitější je výplň.

Tvrzené, proti rozbití odolné sklo je klasikou, která propouští nejvíce světla, dobře vypadá a je velmi trvanlivá. Za plného letního slunce bývá nutné skla stínit rohožemi nebo vápenným nátěrem. Stále častěji se setkáte s okna z polykarbonátu, zpravidla se používá čtyř-nebo šestimilimetrový komůrkový polykarbonát, který oproti sklu lépe izoluje a je lehčí. K mání jsou i skleníky, kde jsou oba materiály zkombinované, stěny se vyrábějí z bezpečnostního třímilimetrového skla a střecha z dvakrát tak silného nerozbitného komůrkového polykarbonátu.

sklo3

Praktické police

Při výběru skleníku pamatujte na to, že police na bočních stěnách jsou praktické především pro předpěstovávání sazeniček, ale hodí se i pro nízkou zeleninu a bylinky v nádobách. Pokud jsou sklopné, v létě mohou uvolnit místo vysokým rostlinám. Další detail, na který se zaměřte, jsou okna. Skleník musí mít větrací, ovládané ručně nebo termostatem, protože v horkých dnech otevřít dveře nestačí. Rostliny potřebují čerstvý vzduch a často také opylovače. Pokud se rozhodnete pro pěstování na betonem oddělených záhonech, snadno se vám sice bude vyměňovat zemina, záhony však snáze vyschnou nebo se přemokří. A třeba vysoká rajčata dokáží hledat vláhu i pár metrů pod zemí, pokud jim to na volných, s okolní půdou propojených záhonech umožníte.

sklo5

Zapuštěný skleník

Pro pěstování nízké zeleniny, a to nejen salátu, ředkviček a košťálovin, ale třeba i nízkých keříčkových paprik, je šikovným vynálezem skleník zapuštěný do země. Lépe drží teplo, v létě je snadné ho zastínit. Zatímco stojíte na cestičce, zapuštěné 120 centimetrů pod terén, ošetřujete záhony v pohodlné výšce. Stabilní cihlové, kamenné nebo betonové stěny jsou zapuštěné a nad zemí je zastřešuje sedlová konstrukce. Stěny mohou vyčnívat přibližně dvacet centimetrů nad okolní krajinu. Záhony jsou díky tomu také mírně nad úrovní okolí a vstřebají více světla. Mezi nimi a sedlem střechy postačí metrová výška. Okna musí být odklápěcí, abyste dovnitř mohli pohodlně navozit zeminu a také větrat.

Fóliovník je levný a praktický

Levnou alternativou skleníku je fóliovník čili folník, který také mnohem snadněji postavíte svépomocí. Je velmi praktický, avšak méně pohledný. Jako konstrukce postačí ohnuté kovové tyče, kari sítě nebo dřevěné laťky, neboť fólie je lehká a snadno se s ní pracuje. Menší typy lze koupit i v celku.

Fólie propouští více UV paprsků než sklo, což rostlinám svědčí. Snadno vytvoří teplé a vlhké klima, které prospívá například paprikám. Obvykle však nevydrží déle než tři roky. Pokud si pořídíte fólii dvojitou či vyztuženou, můžete počítat s delší životností. Úpravy zvyšující odolnost proti UV záření trvanlivost také prodlužují. Fólie velmi málo izoluje, omývá se hůře nežli pevné sklo či polykarbonát a zaprášená či znečištěná pak propouští méně světla.

Fólie určená pro pěstování neuvolňuje nežádoucí látky, jinou raději nepoužívejte. Jednotlivé kusy lze spojovat lepidlem nebo žehličkou přes papír.

sklo6

Pařeniště pro každého

Pro pěstování a rychlení nízké a poléhavé zeleniny i pro předpěstování sazeniček poslouží pařeniště. Vejde se na každou zahrádku a vyrobíte ho snadno sami.

Rám pařeniště můžete postavit z cihel, ze silných prken či starých trámů, samozřejmě nebarvených ani chemicky neošetřovaných. Vykopejte nejméně půl metru hlubokou základnu, do ní konstrukci připevněte pomocí rohových kolíků, cihlový postavte na štěrkový základ. Rám by měl nad povrch země vyčnívat vpředu asi patnáct centimetrů, tato strana by měla být orientována k jihu, vzadu 25 centimetrů. Pařeništní okno lze zakoupit již hotové, nebo ho můžete vyrobit ze starého okna i z polykarbonátu, který si necháte na míru uříznout. Zakoupit můžete i kompletní pařeniště s automatickým zvedáním oken podle termostatu.

Jámu naplňte čerstvým hnojem, nejlépe koňským, kozím či ovčím – ty pařeniště vytápějí nejlépe. Můžete ho promíchat s trochou suchého listí a mírně udusat. Tvorbu tepla nastartuje prolití horkou vodou. V nouzi místo hnoje poslouží i kompost nebo vrstvy trávy, listí a slámy, ale budou topit o něco méně. Na přírodní kamínka nasypte dvacet centimetrů silnou vrstvu kvalitní prosáté zeminy nebo vyzrálého kompostu. Pařeniště zavřete a s osázením a osetím počkejte pár dní, zemina se zatím rovnoměrně prohřeje. Ve dne, zvláště pokud svítí slunce, teplo proudí i shora. V noci můžete pařeniště přikrýt rohoží, starou dekou nebo kupkou sena. Senem a slámou lze obložit i boční stěny.

 

Jana Bucharová, foto archiv firmy LanitPlast a Shutterstock

 

Více informací se nachází v březnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Flora titulka_03_16

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

.


Komentáře

Napsat komentář