Čas na budky?
Když ptačí budky pověsíte (a vyrobíte) už v lednu, ptactvo si na ně zvykne a na jaře nová obydlí o to rychleji osídlí. Přes zimu navíc získají trochu patinu, což opeřencům také vyhovuje. Myslete i na používané staré budky, i ty po sezoně potřebují trochu vyčistit, případně opravit. Do hnízdění ptactva v přírodě i na zahradě máme samozřejmě ještě daleko, ale s chystáním budek na jaro čekat nemusíte. Klidně se do příprav můžete pustit už teď – podle doporučení ornitologů tento „náskok“ má dokonce i své výhody!
Co rozhoduje?
Věděli jste, že o tom, kdo se zabydlí na vaší zahradě, nerozhodují jen budky a krmítka? Ptáky totiž ornitologové dělí nejen podle čeledí nebo podle potravy, kterou se živí, ale i podle typu hnízdění. Právě to představuje nejdůležitější faktor, jenž řídí úspěšnost hnízdění i počet druhů, jimž se na vašem pozemku zalíbí.
1. Skupina hnízdící v dutinách
Patří sem ptactvo osidlující dutiny ve stromech, případně hluboké škvíry. Platí to například pro sýkory – modřinka, koňadra, uhelníček, babka. Z větších druhů můžeme jmenovat špačka zahradního, velmi vzácného dudka chocholatého a holuba doupňáka. Těmto druhům výborně vyhovuje klasická uzavřená budka s kruhovým vletovým otvorem. O tom, kdo se nastěhuje do nově pověšených modelů, rozhoduje především jeho průměr. Ty nejmenší sýkorky (modřinka nebo babka) se vejdou od 3 centimetrů, větší druhy potřebují o trochu širší, koňadry kolem 3,5 centimetru. Špačci a další velké druhy naopak prolezou až vstupem velkým kolem 5–6 centimetrů.
I vhodně zvolenou velikostí vstupu tedy můžete budoucí nájemníky „filtrovat“, a nabídnout tak obydlí těm nejužitečnějším druhům, za které považujeme právě sýkorky. Budky se doporučuje zhotovit z nehoblovaných prkének. Hrany otvoru zabruste pilníkem, neměly by být ostré. Pozor, nedávejte před otvor bidýlko, zvlášť sýkorkám a špačkům brání v bezpečném přistání. Přístup po kmeni ze země chraňte drátěným límcem proti kočkám – ten umístěte i na sousední stromy. Tyto šelmy vynikají pověstnou obratností, a pokud mají místo k odrazu, k ptáčatům se dostanou i ze sousední dřeviny nebo ze střechy.
Foto: Shutterstock
2. Skupina hnízdící v polodutinách
Nejčastějším zástupcem této skupiny je patrně nejznámější rehek domácí, ale rovněž nenápadný lejsek šedý a konipas bílý. Těm vyhovují takzvané rehkovníky, tedy pravoúhlé nízké bedýnky s podélným vletovým otvorem (velikost asi 6 × 15 cm). Doporučuje se, abyste stříšku (25 × 25 cm) shora opatřili nepromokavou lepenkou, která by měla budku přesahovat asi o 5 centimetrů. Dno by se mělo dát vysouvat zespodu (velikost asi 14 × 6 cm), celá budka (i s vletovým otvorem) by na výšku měla měřit asi 16 centimetrů. Dno ideálně vystelte hoblinami, pilinami nebo rašelinou – na rozdíl od předchozí skupiny si ptáci budku moc nevystýlají, neboť přirozené dutiny obsahují dřevitou drť. Po sezoně ale vyměňte stelivo za nové, v tom starém bývá spousta parazitů.
Foto: Shutterstock
3. Skupina volně hnízdící
Z největší skupiny opeřenců hnízdící ve volné krajině se vyjímají druhy hnízdící na zemi (skřivan, čejka, linduška) – ty se na zahradě nikdy neobjeví. Ale z ostatních, hnízdících v dřevinách, se tady můžete setkat s hojným kosem černým, pak drozdem zpěvným, pěnicí křovištní, zvonkem zahradním, pěnkavou zahradní, stehlíkem obecným, střízlíkem obecným, sedmihláskem šedým nebo ťuhýkem obecným. Ze vzácnějších druhů může volně zahnízdit také slavík obecný, konopka obecná nebo dlask tlustozobý.
Ti si staví svá hnízda v živých plotech, křovinách, okrasných keřích a samozřejmě v korunách stromů. Potěšíte je, pokud máte na zahradě vysazené husté a trnité dřeviny, kde se cítí bezpečně – třeba hloh, šípkovou růži, ale i angreštové keře, ostružiník, také hustý habr, hlohyni, kdoulovec, smrk, dřín, tavolník či pámelník. Zastřižením větví uvnitř porostu ve výšce asi 150 až 200 centimetrů podpoříte jejich rozvětvení, což opeřence láká k umístění hnízd. Tyto houštiny samozřejmě neprosvětlujeme ani nestříháme, a to ani mimo dobu krmení či vyvádění mláďat. Na osvědčená místa se ptáci pravidelně vracejí.
Foto: Shutterstock
Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock
Čas na budky?
