Dřevo do krbu a kamen

Rubrika: rss-feed, Technika

Topení dřevem je ekologické a levné, zvlášť když máte na zahradě stromy, které můžete zpracovat na palivo. Není to až tak náročné a namáhavé, jak se tvrdí.

Základem pro přípravu palivového dřeva jsou řetězové pily. Na výběr máte elektrické, mezi něž se řadí stále oblíbenější akumulátorové, či benzinové. Ty první jsou praktické, málo hlučné a ekologické. Snadno se ovládají, proto se hodí zejména pro zahradníky a kutily. Benzinové využijte i pro práci v lese, mají vyšší výkon, nevyžadují elektrické napájení ani dobíjení baterií. Jsou ovšem hlučnější a náročnější na údržbu.

Připravené dřevo složte tak, aby kolem proudil vzduch, a nechte prosychat.

Sekeru vybírejte i podle materiálu

Pokud máte kmen poražený a nařezaný na kulatinu, je třeba z něj nadělat polena. I proto, že čím menší kusy, tím lépe vysychá. Pokud potřebujete připravit jen několik polen do krbu, je zbytečné kupovat za několik tisíc korun štípačku, vystačíte si s obyčejnou sekerou. Tu vybírejte nejen podle toho, jak dobře se vám drží v ruce, ale i podle materiálu. Topůrko může být jak z tvrzeného plastu, mnohdy vyztuženého skelnými vlákny, tak ze dřeva, například jasanu, buku, akátu či habru. Mnoho profesionálů se sice shoduje, že dřevěné topůrko je lepší, protože lépe absorbuje případné vibrace a otřesy, ovšem po čase nebo při špatné trefě se dovede zlomit či jinak poškodit. A sehnat vhodnou náhradu je někdy těžký úkol.

Seker najdete na trhu hned několik typů. Jinou potřebujete na zpracování měkkého dřeva, jinou na tvrdé špalky. V prvním případě vám zcela jistě postačí klasická sekera s klínem s úhlem od 12 do 35 stupňů, v druhém se lépe hodí typ s klínem, který je na konci rozšířen pod větším úhlem než běžná sekera. Dobře si poradí i se suky. Na opravdu těžkou práci při štípání dřeva dobře poslouží takzvaný kalač. Jde o kombinaci klasického klínu a ocelové palice. Jejich hmotnost je dvoj- až trojnásobně větší než u obvyklých seker.

Jestliže potřebujete jen několik polen do krbu, vystačíte si se sekerou.

Pro celoroční topení

Jestliže chcete dřevem topit v krbu či kamnech celou zimu, je určitě dobré k sekání použít štípačky. V obchodech najdete širokou nabídku hydraulických – existují i zastaralé a méně bezpečné kuželové, těm se raději vyhněte –, které pracují na principu Pascalova zákona. Při použití hydraulického oleje vytváří motor tlak, který je přenesen olejem na štípací klín a ten dělí dřevo na menší kusy. Existují dva typy štípaček – horizontální a vertikální. První mají menší výkon a dovolují štípat pouze krátké špalky o malém průměru. Za plusy těch vertikálních lze označit mnohem větší výkon a možnost zpracovat delší špalky o větších průměrech. Před samotným výběrem štípačky si ujasněte, jaké palivo hodláte zpracovávat.
Jestliže rádi topíte tvrdým dřevem, které je výhřevnější a déle hoří, musíte investovat více peněz do vertikálních štípaček. I malé špalky tvrdého dřeva mohou být tak sukovaté, že si s nimi horizontální štípačka nedokáže poradit. Při topení měkkým dřevem, jako je třeba smrk, si při malé délce a průměru vystačíte s horizontální štípačkou. Také si ujasněte, kolikrát do roka budete dřevo zpracovávat. Na výběr také máte stroje s elektromotorem, pak k němu potřebujete třífázovou zásuvku, a tím benzinovým. Mívají vyšší výkon a předejdete tak problémům jako je nedoštípnuté dřevo či poškození nějaké součásti stroje.
Aby se vám se štípačkou pohodlně pracovalo a nebolela vás při tom záda, nabízejí výrobci mnoho prvků, které minimalizují ohýbání s těžkým polenem, ale zpříjemňují také váš postoj u stroje. U horizontálních štípaček se můžete například setkat s pomocným stojanovým rámem, u vertikálních je například dobrá možnost zvyšování či snižování základny.

Nařezané špalky co nejrychleji naštípejte, u mokrého dřeva to jde jednodušeji.

Kam s ním?

Naštípané dřevo je nutné nechat minimálně dva roky schnout, ideálně vyskládané takovým způsobem, že jím bude proudit vzduch. Bude-li na něj alespoň pár hodin svítit slunce, tím lépe. Chraňte ho také před deštěm, ale ne igelitem. Sice na něj nenaprší, ale taková plachta zároveň brání vysychání. Vlhkost, která by normálně odešla, se pod ní bude jen zbytečně držet. Čerstvé dřevo na vysychání můžete klidně nechat venku. Když náhodou zmokne, tak zase uschne.

Při skládání dodržujte zásadu, že polena nikdy nesmějí ležet přímo na zemi, ale minimálně dvacet centimetr nad ní, aby nedocházelo ke vzlínání vlhkosti z půdy. Dejte je třeba na paletu anebo položte dvě polena napříč. Při skládání dbejte na to, že rozštípnuté a kůrou dolů, protože částečně uzavírá cestu vlhkosti ven. Palivo tak proschne lépe.

Topíte-li dřevem celou sezonu, vyplatí se vám koupit hydraulickou štípačku.

Tvrdé dřevo není vždy nejlepší

Sháníte tvrdé dřevo, protože je lepší než to měkké? U topení to neplatí vždycky. Na zapalování ohně nebo v situacích, kdy se vrátíte promrzlí domů nebo na chalupu a potřebujete rychlý a také stálý žár, se doporučuje zvolit měkké dřevo. Nejčastěji se pak topí smrkem, borovicí, modřínem, jedlí, lípou a podobně. Tvrdá dřeva jako dub či buk poskytují stabilní a intenzivní plamen a stejnoměrný žár, mají delší výdrž, a proto nemusíte tak často přikládat a spotřebujete méně paliva. Všeobecně platí, že:

Pro topení v krbových kamnech je vhodné použít především tvrdé dřevo, jako je habr, buk, dub, jasan nebo dřevo z ovocných stromů. Hoří pomaleji a zachovávají velké množství žhavých uhlíků, které zaručí teplo po dlouhé hodiny.

Dřevo z listnatých stromů – břízy, lípy, kaštanu, topolu, vrby, akátu trnovníku či akácie – hoří poměrně rychle, proto je vhodné spíše na zátop nebo rozhoření.

K topení lze použít i jehličnany – borovici a smrk, spalují se však velmi rychle, produkují více odpadu, a pryskyřice v nich obsažená způsobuje vystřelování uhlíků a zanáší komíny.

Nikdy do kamen a krbů nedávejte chemicky ošetřované dřevo, železniční pražce či lisované dřevotřískové desky a jakýkoli odpad. Znečišťují topeniště i komín, a navíc spalováním vznikají nebezpečné toxické exhaláty a výpary.

 

 

Magdaléna Krajmerová, foto Shutterstock

Dřevo do krbu a kamen