Rozhovory o zahradě

Je-li zahrada vaše hobby, cítíte se v ní dobře a vaše srdce zaplesá, když se vám za práci odmění postupně rozkvétajícími květy, zkrátka jste-li zahradní nadšenec, jsou následující řádky určené právě vám.

v Holandsku ukazuje, že ji dokáže založit a zvládnout i úplný amatér. Tuto vytvořily dvě přítelkyně, které zahradnické vzdělání sice nemají, ale spojuje je životní láska k zahradničení.

Milí čtenáři, připravili jsme pro vás seriál, ve kterém se chceme věnovat různým tématům, která se týkají života na zahradě. Probereme užitečné rady i různé omyly, které občas provázejí běžnou zahradnickou práci. Na naše otázky bude odpovídat externí spolupracovník redakce Ing. Pavel Chlouba, který do časopisu pravidelně přispívá.

Pavel Chlouba: Děkuji vám za důvěru, budu se snažit odpovídat nejlépe, jak umím. Předem ale upozorňuji, že zahradničení je velice pružný obor. Zatímco při poruše technického zařízení obvykle stačí vyměnit poškozený díl a všechno bude fungovat jako dřív, v zahradničení mohou ke stejnému, respektive podobnému cíli vést různé cesty. Proto i moje rady, ač poskytnuté v nejlepším úmyslu, ponesou známky subjektivity. Vycházím z vlastních zkušeností, přičemž nevylučuji, že někdo může mít úplně jiné.

Na začátku si povězme něco o plánování zahrady. Častá otázka, která se objevuje i na různých diskusních fórech, se věnuje tomu, jestli k zakládání zahrady přizvat odborníka nebo raději jít svou cestou. Jak to vnímáte vy?

Otázka je jednoduchá, ale odpovědět musím trochu obšírněji. Viděl jsem už mnoho zahrad, které by snesly označení jako vynikající, a vytvářeli je amatéři bez jakéhokoli zahradnického vzdělání. Většinou to byli absolutně nadšení lidé, kteří kouzlu zahradničení zcela propadli. V minulosti u nás takto vzniklo mnoho skalničkových zahrad, které by mohly hrdě soupeřit s obdobnými zahradami jinde ve světě. Tyto zahrady ale obvykle nevznikly za týden či za sezonu, byly výsledkem dlouholetého snažení a cílevědomé práce. Před pár lety jsem v Holandsku navštívil jednu soukromou zahradu, kterou vytvořily společně dvě dámy, které zahořely pro zahradničení, i když jim odpovídající vzdělání chybělo. Před tím, než se ale pustily do vlastní práce, nechaly zahradu bez podstatných zásahů a dva roky se věnovaly hledání inspirací. Navštěvovaly výstavy, cestovaly za různými zahradnickými cíli, četly knihy a brouzdaly internetem. Setkávaly se s dalšími nadšenci, ptaly se a povídaly si o zahradničení. Po dvou letech osobního zrání se pustily do opravdové tvorby a za čas vytvořily zahradu, za kterou by se nemusel stydět žádný profesionál. Z mého pohledu jde o jednu z nejkrásnějších soukromých zahrad, jakou jsem navštívil. Každý ale nemá podobné možnosti a nedokáže si představit zahradní prostor v horizontu několika následujících let či rozpoznat nároky rostlin. Přispívá tomu i vytíženost, rychlý styl života a nedostatek času. Před definitivním rozhodnutím proto považuji za důležité, aby si majitel zahrady vyhodnotil vlastní možnosti a schopnosti, a teprve potom se rozhodl, jestli osloví odborníka nebo se do zahrady pustí sám.

Jaká jsou rizika jednotlivých variant? Existuje i nějaká střední cesta při tomto rozhodování?

Střední cesta existuje a může být pro mnoho lidí schůdná. Řada lidí si při zakládání zahrady umí vypomoci vlastní prací, ale nezvládnou se sami „nastartovat“ a dobře začít. Navíc potřebují zažít ten slastný a těžko popsatelný pocit z výsledku vlastního snažení. V podobném případě se jako nejlepší řešení zdá být konzultace s odborníkem, případně absolvování nějakého zahradnického kurzu či školení. Dobrá rada může posloužit jako enzym, který spustí bouřlivou pozitivní reakci. Co se první části otázky týká, rizika jsou v obou variantách poměrně velká. Pokud bude neznalý majitel dělat všechno svépomocí, může nastat více těžkostí. Cesta pokus-omyl je zdlouhavá a obvykle i drahá. Nejhorší je, když se chyby projeví až po letech, protože ztracené roky lidského snažení žádné finance nenahradí. Stejná rizika nelze ale zcela vyloučit ani v případě, že požádáte o spolupráci profesionála. Schválně v tomto případě nepoužívám slovo odborník, protože v našem odboru podniká i mnoho lidí, kteří se sem s vidinou rychlého zisku přesunuli z jiných profesí, ve kterých neuspěli. Dokonce ani zahradnické vzdělání nemusí být zárukou toho, že odvedená práce zákazníka uspokojí. Uznávám, že každá dobrá rada je tu drahá. Pro snížení rizika proto doporučuji pečlivý výběr firmy, které má být zahrada svěřena. Dejte na osobní reference, empatii a souznění. A vybírejte si dodavatele, jehož styl tvorby se přibližuje vašim představám.

Pokud se majitel zahrady obrátí na odborníka, bude nadále v jeho péči. Co však musí podstoupit člověk, který se rozhodne zahradu vytvořit vlastní silou?

Je toho více, co musí, respektive co by měl podstoupit. Předně je ale nutné říct, co dělat zatím nesmí. Přímo nebezpečné je vyrazit na bezhlavý nákup a po něm chaoticky, pokud možno ještě ten den, rostliny někam do zahrady vysadit. Nakupování se budeme věnovat v některém z dalších pokračování. Teď si řekněme, co všechno udělat musí. V první řadě by měl mít jasno v tom, k čemu zahradu vůbec potřebuje. Jestli k pěstování užitkových rostlin nebo jako rekreační prostor či snad od každého trochu. Po této volbě by si měl umět odpovědět na otázku, kdo bude zahradu užívat nejvíce. Zahrada bude vypadat jinak, pokud bude vznikat pro děti nebo pro seniory. Od začátku by měl majitel také vědět, jakou péči může zahradě nabídnout. V různých obměnách slýchávám názor, že většinu zahrady zabere trávník, protože na zahradu nezbývá moc času. Ačkoli je ale trávník půvabným prvkem, rozhodně o něm nelze říct, že by vyžadoval malou údržbu. Netvrdím, že je péče o trávník náročná, ale je to neustálá práce, kterou v sezoně nejde přerušit, odložit či zastavit. Kdo chce zahradu s menšími pracovními nároky, měl by na úkor trávníku vytvářet ucelené skupiny dřevin a plochu trávníku zmenšit na přijatelné minimum nebo ho zcela nahradit. Zásadní rozhodnutí by mělo naznačit, kde se budou na zahradě vyskytovat záhony, trávník, zpevněné plochy, užitková část zahrady, cestičky a chodníčky a kam se umístí kompost. Podobných otázek bude mnoho a na všechny je potřeba alespoň orientační odpověď, než se začne s prací. Souběžně s plánováním a přemýšlením o budoucí podobě zahrady může probíhat i vylepšování a příprava půdy pro příští výsadby. Zvláště u novostaveb bývá půda poškozená, utužená a zaplevelená. Je proto nutné ji zbavit zejména vytrvalých plevelů, případně vylepšit zeleným hnojením či pracným, ale účinným zapravením kompostu nebo kvalitnější zeminy do původního půdního profilu.

Má smysl si zahradu nakreslit a tvořit nejdříve na papíře, nebo se můžeme rovnou pustit do práce přímo na zahradě?

Čím menší zkušenosti majitel zahrady má, tím důležitějším pomocníkem mu může být papír. Pozemek by měl být zakreslen v určitém měřítku. Důležité je vyznačit světové strany, protože dráha slunce během dne zásadně ovlivňuje dění na zahradě. Jak se říká, papír zvládne všechno, proto je možné namalovat různé varianty zahrady a podchytit všechny nápady. V první fázi nemá smysl přemýšlet o jednotlivých rostlinách, je třeba uvažovat globálněji. Důležité je například zvážit umístnění nejdůležitějších zahradních prvků, jak a čím zakrýt rušivá místa nebo naopak zvýraznit ta, která stojí za pohled. Navrhování a plánování zahrad nabízí obrovské možnosti. Také při něm ale dochází k řadě chyb, z nichž některé jsou tak zažité, že se pomalu stávají normou. O tom si ale povíme příště.

FOTO: PAVEL CHLOUBA

Rozhovory o zahradě

Rozhovory o zahradě