Slunce v domě

Rubrika: Zahradní stavby, Zimní zahrady

Zimní zahrada vytváří přechod mezi domem a zahradou a rozšiřuje tak obytný prostor. Její prosklená konstrukce navíc propouští hodně světla, což navozuje ideální podmínky pro pěstování rostlin.

Obytná zimní zahrada výrazně zvyšuje úroveň bydlení a zlepšuje mikroklima domu.

I v chladných měsících roku si v ní můžete užívat zeleně a bez umělého osvětlení pohodlně vykonávat činnosti, ke kterým potřebujete dostatek světla. Dopadající sluneční paprsky navíc prostor temperují a zimní zahrada se tak může stát skutečnou oázou pohody. Je však třeba ji předem pečlivě naplánovat tak, aby splnila všechna očekávání. Záleží především na jejím umístění a plánovaném využití. Promyslet je také nutné stínění, větrání (přirozená nebo řízená ventilace), vytápění (chcete- li zimní zahradu obývat celoročně) a osvětlení.

Trocha historie

Zimní zahrady, jak je známe dnes, se zrodily ve Velké Británii v 18. století. Jejich historie sahá ale až do dob starých Řeků a Římanů, kteří začali stavět stavby určené k pěstování exotických rostlin a hlavně ovoce z dobytých území. Ve středověku přispěli k rozvoji zimních zahrad mořeplavci, kteří ze svých cest přiváželi do Evropy i tropické rostliny. Jejich pěstování ve zdejších klimatických podmínkách vyžadovalo zvláštní péči a ochranu, a proto se začaly objevovat stavby, ve kterých se dařilo palmám, ananasům, banánům i citrusům. Účel těchto staveb, tedy pěstování pomerančů, jim dal i název – oranžérie. Architektura oranžérií ve viktoriánském stylu – konstrukcí ze skla a oceli – se z Británie brzy rozšířila také na evropský kontinent. V téže době začali lidé zimní zahrady využívat i k obývání. Přestaly tak sloužit výhradně exotickým rostlinám, byly vybavovány stolky, židlemi a lavičkami a lidé v nich relaxovali.

Moderní architektura

Zimní zahradu je třeba stínit buď vzrostlými rostlinami, nebo zabudovanými stínovkami.

Zatímco ještě v první polovině minulého století se těšily oblibě zimní zahrady v klasickém stylu, ty dnešní nejsou výrazem nostalgického vzpomínání na staré časy, ale spíše projevem moderního přístupu k bydlení a architektuře. Následkem ropných krizí v 80. letech 20. století se začalo prosazovat využívání solární energie a architektura znovu objevila sklo jako stavební materiál. Výsledkem spojení obou těchto prvků je obytná zimní zahrada. Celoročně obyvatelná nebo také teplá zimní zahrada (na rozdíl od studené nebo poloteplé) je taková, v níž teplota přesahuje 18 °C a po celý rok tu panuje příjemné klima k bydlení. V takovém prostoru je možné pěstovat i náročnější tropické rostliny, vyšší jsou ale i nároky na střešní a stěnové prvky a základovou desku budovy.

Slunce i stín

Tam, kde má být hodně světla, je potřeba i dostatek stínu. Platí to pro všechny přímo osluněné skleněné plochy, především pro ty, které jsou orientované na jih, ale i na východ a na západ, a pro skleněné střechy obrácené k jihu. Technické stínění – venkovní i vnitřní – je většinou na elektrický pohon a je vybaveno termostatem, světelným senzorem apod. Vhodně zvolené vnitřní stínění slunečními plachtami, markýzami, žaluziemi, roletami a závěsy může výrazně podtrhnout obytný charakter zimní zahrady. Takové stínění ale nebrání pronikání slunečních paprsků dovnitř a následnému ohřívání vzduchu, proto je potřeba myslet na odvětrání vzduchového polštáře mezi sklem a stíněním. Vnější stínění prosklených stěn i střechy naproti tomu zastaví sluneční paprsky dříve, než se dostanou ke skleněným plochám. Vzduchový polštář otevřený do všech stran přitom dokáže odvádět až 60 % dopadající sluneční energie a účinně tak brání přehřívání zimní zahrady. Další možnost nabízí přirozené venkovní stínění pomocí listnatých stromů a pnoucích rostlin, jejichž vegetační období spadá do nejteplejších měsíců roku. Naproti tomu v zimě propouštějí holé, bezlisté větve dovnitř každý paprsek.

Vhodné rostliny

Prosluněný prostor umožňuje pěstování rostlin náročných na teplo i světlo.

Rozhodujícím kritériem pro výběr rostlin je v zimní zahradě teplota, konkrétně minimální teplota během zimních nocí. Podle ní zahradníci rozlišují čtyři skupiny rostlin – zimovzdorné a dále ty, které jsou určeny do studených, poloteplých a teplých zimních zahrad. Zatímco první skupina snáší mráz, poslední vyžaduje půdní teplotu nejméně 18 °C. Vysoce sofistikovanou záležitostí je výběr rostlin podle geobotanických hledisek. Do zimních zahrad orientovaných na jih, kde bývá přes den velké horko a v noci chladno, se doporučují například rostliny z jižní Afriky a z Austrálie. Do stinných zimních zahrad s příjemnou pokojovou teplotou se hodí rostliny z Dálného východu a z Malajsie.

Pravidlo osázení

Obecně platí, že by obytná zahrada měla mít jednu až tři hlavní rostliny – malé stromy, které zároveň vytvářejí stín nad posezením. Ke stěně domu, s níž zimní zahrada sousedí, je vhodné vysadit popínavé rostliny, které se brzy rozrostou a vytvoří v zahradě pocit útulné zelené džungle. Jakmile však dorostou ke střeše, je potřeba je seřezávat. Vysazené keře by neměly být příliš vysoké, aby sedícímu člověku nebránily ve výhledu.

Rostliny pro různé zimní zahrady

Nevytápěná

Při pěstování rostlin v nevytápěné zimní zahradě je nutné dodržovat určité zásady. Na podzim se rostliny musejí pomalu otužovat a na jaře zase pozvolna probouzet. Důležité je větrání – už při teplotách kolem +5 °C. Vhodná je vegetace z východní Asie – například bambusy a kamélie, případně mrazuvzdorné druhy ze Středomoří, například smokvoně a olivovníky, nebo z jihu USA. Nevytápěnou zimní zahradu sice nelze přes zimu využívat jako obytný prostor, i tak je ale zelenou ozdobou domu.

Poloteplá

Tento typ nabízí kompromis mezi chladnou a teplou zimní zahradou – ideální řešení pro nerozhodné. Na jedné straně je dostatečně chladná pro klasické hrnkové květiny, na druhé straně dostatečně teplá pro navození tropické nálady. Obecně se teplota v noci snižuje na 10–12 °C, někdy může zůstat vyšší. Spektrum vhodných rostlin se značně rozšiřuje – od stálezelených středomořských, jihoafrických a jihoamerických druhů a rostlin z chladnějších oblastí Austrálie a Nového Zélandu přicházejí v úvahu i četné kvetoucí druhy z teplejších oblastí subtropů – hybridní buganvilea, guave a papája, téměř nepřetržitě kvetoucí ibišky i pnoucí rostliny jako thunbergie vykouzlí i na malé ploše dojem mimořádné bohatosti.

Bezmrazá

V bezmrazé zimní zahradě se teplota za zimních nocí pohybuje těsně nad bodem mrazu. Za slunečných dnů je ale možné využívat sluneční energii, dokonce i na pár hodin pustit naplno vytápění – a pak není posezení u kávy žádný problém. Kromě výše zmíněných druhů z východní Asie a ze Středomoří se zde mohou pěstovat i druhy z chladnějších oblastí jižní Afriky či Jižní Ameriky. Z ekologického hlediska představuje bezmrazá zimní zahrada optimální poměr mezi užitkem a náklady.

Teplá

Každý, kdo někdy pobýval ve vlhkých tropech, si vzpomene na bujnost tamní vegetace, těžkou vůni frangipani, siluety palem a šustění banánových listů ve větru… A podobnou atmosféru je možné pomocí kvetoucích tropických a subtropických dřevin navodit i v tomto typu zimní zahrady. K osázení lze ale použít i běžné pokojové rostliny, dobře tu porostou téměř všechny druhy.

Záhony nebo nádoby

Další důležitá volba je vybrat si rostliny do záhonu či do nádoby.

Architekti obvykle navrhují na podlahu zimní zahrady dlažbu, majitelé si ale často přejí volné záhony – mají představu „zahrady pod sklem“. V zásadě platí, že rostliny na záhonech rostou lépe, péče o ně je jednodušší a ztratí se i drobné chybičky při dodržování teploty a pravidelnosti závlahy. Na druhou stranu tyto rostliny nelze snadno přemísťovat a vyměňovat. Vzhledem k bujnějšímu růstu se musejí také častěji zastřihávat než rostliny v nádobách, zato odpadá nutnost neustálé kontroly, jestli má rostlina v nádobě dostatek vláhy. U zakořeněných rostlin stačí přes léto zalévání záhonů jednou týdně, v zimě většinou postačí jednou za dva až tři týdny.

Využití solární energie

Správně navržená a zkonstruovana zimní zahrada umí využít efektivně solární energii.

Správně zkonstruovaná zimní zahrada využívá k dosažení teploty, která umožňuje přezimování rostlin, místo konvenčních technik vytápění energii z dopadajících slunečních paprsků. Pasivní využívání solární energie vede i při malém přímém oslunění nebo při rozptýleném světle k citelnému ohřátí vzduchu uvnitř oproti venkovním teplotám. Aby se dal tento efekt optimálně využít, je třeba, aby větší část skleněné fasády byla orientována na jih.

FOTO: SHUTTERSTOCK A THINKSTOCK