Tajemná zahrada v rokli

Rubrika: Doporučujeme, Zahradní architektura

Při objevování krásy zahrad nevnímáme jenom eleganci rostlin, hru barev a kombinace tvarů a struktur. K zahradě také patří příběh, který popisuje její historii, vysvětluje, proč vypadá tak, jak vypadá, a pomáhá pochopit souvislosti.

Vzrůstající zájem o rostliny a vytváření zajímavých zákoutí rozpoutaly na zahradě nové práce.

Většina rodinných zahrad vzniká přímočarým způsobem kvůli vylepšení či zkultivování pozemku v bezprostřední blízkosti domu. Existují ale i zahrady, které vznikly za jiných okolností, někdy trochu i s přispěním náhody. Přesně tak vznikla představovaná zahrada. Dokonce ani nejde s jistotou určit rok jejího opravdového začátku, respektive proměny obyčejného pozemku v zahradu plnou radostí. Možná je to tím, že v minulosti byl pozemek rodinou využíván spíše k hospodářským účelům, zejména pro chov drobného zvířectva. Když rodiče přenechali zahradu synovi, určitě v té chvíli netušili, jak tím ovlivní jeho život a zájmy. Už v době předání byly dispozice zahrady podobné jako dnes. Centrálním místem je menší rybník nebo chcete-li velké zahradní jezero. To je součástí kaskádového systému, takže do rybníka voda v různě velkých množstvích přitéká i odtéká. V období, kdy mladý muž převzal péči o pozemek, pustil se do čištění a úpravy rybníka. Jednodušeji se o tom však mluví, než dělá. Byla to těžká a namáhavá práce, která spolu s dalšími terénními úpravami trvala několik let. Ve chvíli, kdy se tyto práce blížily do finále, ovlivnila další život zahrady už zmíněná náhoda. Právě v tomto okamžiku bylo nutné poskytnout trvalý azyl několika rostlinám, které musely být přesazeny kvůli rekonstrukci jiné zahrady. Mohly být i zlikvidovány, ale byly dost pěkné i vitální a stálo za pokus je zachránit. V tomto momentě do hry vstoupil majitel této zahrady, pro kterého měla záchrana rostlin odjinud zvláštní náboj. Mohl nejenom přispět k jejich záchraně, ale v případě, že se ujmou, udělat i první kroky k proměně vlastního pozemku na opravdovou zahradu. Na začátku příběhu tedy stálo několik starších rostlin. Jejich přesazení se sice povedlo, ale to nebylo všechno. Do zahrady s nimi vstoupily i první zárodky zahradnického zájmu, které se brzy rozhořely do opravdové vášně. S přesazením rostlin vznikly na zahradě základy nových záhonů. Vzrůstající zájem o rostliny a vytváření zajímavých zákoutí rozpoutaly na zahradě nové práce. V prvních etapách se jednalo jen o doplnění a jakési dotvoření prostorů kolem přesazených rostlin. Brzy však už šlo o cílené hledání nových míst pro výsadbu dalších rostlin. Velké možnosti skýtaly třeba svahy rokle, které se jinak udržovaly jenom obtížně. Pro majitele představovaly výzvu a další porci fyzicky náročné práce. Z části svahů se rozhodl vytvořit terasy, které měly zahradě vtisknout novou, ještě lepší tvář. Zvláštním rysem této zahrady je to, že vznikala bez projektu postupně během několika let. Od začátku prvních zahradnických prací se ale všechny výsadby řešily s vědomím pokračování a celkové představy. Ta však byla jenom v hlavách, ne na papíře. Vize celku ale přesto byla tím základním hnacím motorem technických i zahradnických prací. Při zakládání všech záhonů šel majitel nejjednodušší cestou – využíval vynikající mikroklimatické poměry rokle a světelné podmínky, které tomuto místu vévodily. Vybíral rostliny, o kterých se domníval, že zde najdou dobré místo pro život. Je to mnohem levnější cesta než si vymyslet sortiment rostlin se zcela odlišnými nároky a ty pak na zahradě těžce a draze vytvářet. Snad jedinou výjimkou je záhon s kanadskými borůvkami, kvůli kterým musel vyměnit původní půdu za rašelinu. Rostou však relativně blízko od vodní hladiny, tj. v prostředí jinak přímo ideálním. Díky vysoké vlhkosti vzduchu zde prosperují a pravidelně poskytují velkou úrodu postupně zrajících plodů. Vysoká vlhkost vzduchu a toulavý stín v zahradě vytvářejí vynikající podmínky i pro další druhy rostlin. V rokli se výborně daří asijským javorům, hortenziím, okrasným druhům trav i celé řadě menších trvalek. Vysazeno je tu několik druhů svíd a dřínů, z nichž některé patří spíše ke vzácnějším sbírkovým druhům. K nim patří třeba vždy půvabná odrůda dřínu květnatého – Cornus florida ‘Cherokee Sunset’, který zejména na podzim září reflexními barvami žlutých, oranžových, rudých a purpurových odstínů. Roste zde také pomalu rostoucí, kompaktní kultivar svídy japonské – Cornus kousa ‘Eva’. Pozemek má zejména kvůli stromům na sousedních pozemcích charakter lesní zahrady. Ale ani majitel zahrady se stromů nijak nebojí a netrpí civilizační fobií z opadávajících listů. Několik zajímavých stromů vysadil i na vlastním pozemku, aby lesní charakter zahrady ještě podpořil. Proto se tu třeba výborně daří čechravám (Astilbe), jarmankám (Astrantia), dlužichám (Heuchera) i různým druhům kapradin. Zahrada má i svá osluněná místa, kde rostou pivoňky (Paeonia), vysoké rozchodníky (Sedum) či kopretiny (Leucanthemum). Co do počtu kusů asi nejbohatší zastoupení má korunatka (Stephanandra incisa ‘Crispa’), která pokrývá značnou část dost prudkého svahu, který by se jinak musel velice pracně udržovat. Jednou z dominant zahrady je ostrůvkový záhon, kterému vévodí převisle rostoucí odrůda břízy (Betula pendula ‘Youngii’) a v létě kvetoucí hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata ‘Limelight’). Tajemnost zahrady nespočívá ani tak v některých poměrně vzácných druzích rostlin, ale v jejím uspořádání. Ať děláte, co děláte, nikdy si zahradu nemůžete prohlédnout z jediného místa. Chcete-li ji poznat, musíte se po ní vydat na malou objevnou cestu. Navzdory tomu, že má poměrně jednoduchý, téměř obdélníkový půdorys, skrývá malá překvapení a tak trochu tajuplná zákoutí. Fungují tu sice spolehlivé průhledy vedoucí napříč vodní hladinou, ale jsou tu i ukrytá místa, která se před pozorovatelem objeví poněkud nečekaně a na poslední chvíli. Navíc i místo samotné má silnou atmosféru, která vede k pocitu pokory vůči přírodě a jejím silám. Večerní ticho padající na jezírko je stejně silné jako zvuky letní bouřky a kapek deště dopadajících na vodní hladinu i bujnou vegetaci zahrady. A je tu ještě jedna věc, z pohledu zahradního architekta skoro nejdůležitější. Tajemná zahrada v rokli má skvělého pána. Dokazuje, že zahradnická vášeň nepatří jenom křehkým dámám, které milují své květiny, ale že i pořádný chlap může zahradničení zcela propadnout. S radostí a s nadšením udržuje svoji zahradu a předává jí pořádnou dávku fyzické i duševní energie. Netouží po bezúdržbovém prostoru, protože na sobě už poznal, jak ho opravdová práce na zahradě nabíjí vitalitou a radostí ze života.

FOTO: AUTOR

Tajemná zahrada v rokli