Co s odpadní vodou?
Kanalizace je sice vybudovaná skoro po celé republice, přesto se najdou odlehlé zahrádkářské kolonie, chatové osady nebo samoty, kde musíte problém s odpadní vodou řešit sami. Na výběr máte tří možností: jímku, septik nebo čističku odpadních vod. Každá má své výhody i nevýhody.
Ne vždy to nejjednodušší je nejlepší. U odpadní vody sledujte také technické řešení nebo komplikovanost stavebního povolení. Samozřejmě záleží na tom, zda jde pouze o rekreační objekt nebo rodinný dům, kde bydlí čtyřčlenná rodina.
Jímku snadno postavíte, ale…
Jímka neboli žumpa má obrovskou výhodu: na její stavbu většinou nemusíte mít povolení. Za největší minus lze označit fakt, že ji musíte nechat pravidelně vyvážet. Proto si nejprve zjistěte, kolik tato služba ve vaší lokalitě stojí. A pokuste se alespoň odhadnout, kolik odpadní vody vaše domácnost vyprodukuje. Pokud plánujete jímku k domu, kde žije čtyřčlenná rodina, která podle statistik vyprodukuje denně čtyři sta litrů odpadní vody, při objemu žumpy deset kubických metrů, vám vyjde, že ji budete muset vyvážet vlastně každý měsíc! Náklady na to pak jdou do tisíců korun ročně. Jestliže plánujete jímku u chaty či chalupy, kde trávíte víkendy a letní dovolenou, bude stačit vyvézt ji jen několikrát do roka. A protože ani stavba není příliš drahá, jde o vhodné řešení. Pozor však, aby se vám neprodražila instalace. Existují jímky samonosné, které lze pouze zahrnout hlínou a vydrží její tlak, zatímco jiné je nutné obetonovat, čímž se zvedají náklady na instalaci.
Počítejte s tím, že jímku budete muset nechávat pravidelně vyvážet. Proto by měla být na pozemku umístěna tak, abyste si při tom nezničili zahradu.
Povolení pro septik
Septik – bývá obvykle dvou- nebo tříkomorový – funguje tak, že kaly vtékají do první komory, usazují se na dně a částečně pročištěná voda se přelévá do další a další komory. Nakonec projde filtrací, a pak se vypustí do vodoteče, často to bývá trativod nebo místní potok.
Obecně se udává, že účinnost podobného organického čištění se pohybuje kolem šedesáti procent, jakmile se použije písková čistírna nebo kořenová čistička, může to být až devadesát procent.
Samotný septik je sice třeba pravidelně vyvážet, rozhodně ale ne tak často jako žumpu. Po několika letech se musí vyměnit i písek v čistírně.
Pořídit si septik však vyžaduje mnoho povolení a razítek. Pokud o něm uvažujete, počítejte s tím, že budete potřebovat hydrogeologický posudek, vodoprávní úřad vás požádá o projektovou dokumentaci obsahující technickou specifikaci a následně vám může, ale také nemusí vydat povolení. Peníze, které vložíte do projektové dokumentace, pak přijdou vniveč. Navíc má právo požadovat vzorky vody z výstupu. Proto stavba septiku by vždy měla začít na příslušném úřadě, kde byste se měli informovat o všech náležitostech. Je zcela v kompetenci jeho pracovníků, zda vám tento způsob čištění vody povolí. A zatímco někde stačí jen ohlášení, jinde budou chtít povolení a jednotného stanoviska se nedočkáte.
Zakomponovat nadzemní část čističky nebo jímky do zahrady nebývá jednoduché. Hustá zeleň kolem pomůže, zpravidla na ni lze také postavit květiny v nádobách.
Čistička odpadní vody
Domácí čističky odpadních vod pracují na několika principech. Ten nejčastější – aerobní – je s provzdušňováním a zároveň biologickým odbouráváním nečistot, které rozkládá pomocí mikroorganismů živených kyslíkem. Většinou má celý proces tři fáze. Nejprve dochází k hrubému předčištění odpadní vody a oddělení pevných nečistot. Následně se v druhé nádobě voda aerobně vyčistí a oddělí kal. Ve třetí fázi se čistá voda a kal odčerpají o příslušných nádob.
Biologický proces v čističce by neměl být přerušen, proto jsou vhodné k objektům, kde budou neustále v provozu, tedy například rodinným domům a jiným trvale obývaným stavbám. Naopak pokud si ji pořídíte na chatu a chalupu, bude trvat, než se po delší nepřítomnosti biologický proces opět nastartuje. Je však pravda, že někteří výrobci slibují, že jejich čističky dokážou pracovat i po tříměsíční přestávce. Mnohem větší riziko tak pro živé bakterie představuje nesprávné používání tohoto zařízení majiteli. Ti by měli dbát na to, aby se do odpadu nevlévaly látky na bázi chlóru, jako je savo a podobně. Ty totiž spolehlivě bakterie zabijí. Dobře fungující čističky pracují s účinností až 96 procent. Nevýhodou je, že k provzdušnění musíte instalovat elektrodmychadlo, jehož provoz něco stojí.
Pro stavbu čističky odpadních vod je třeba nejen stavební povolení, ale i povolení vodohospodářského úřadu. Šance, že potřebná razítka získáte, je však vyšší než u septiků.
Bez kalového čerpadla to nepůjde
K vyprazdňování žump, ale i nádrží s užitkovou vodou potřebujete nikoli obyčejná, ale kalová čerpadla, kterým nevadí, že tekutina obsahuje různé příměsi, kaly a kamínky o velikosti až půl centimetru. U speciálních čerpadel jsou to dokonce až tři centimetry. Dobré kalové čerpadlo bývá velmi robustní, mívá relativně malou výtlačnou výšku, zpravidla do patnácti metrů. Naopak žádaný je velká čerpací výkon, u některých výrobků se pohybuje až kolem tří set litrů za minutu.
Kalové čerpadlo by mělo být vybaveno plovákovým spínačem, tepelnou pojistkou, dostatečně dlouhým elektrickým kabelem a přípojku pro napojení hadic různých rozměrů.
Na co dát pozor při instalaci zařízení na čištění vody
Nádoba vhodná pro jímku či septik musí být odolná proti působení spodní vody. Ta ji jinak vytlačí ze země.
Nádrž by měla být zkonstruována tak, aby odolala tlaku vnější zeminy a nezbortila se.
Mějte dobře uschované doklady o účinnosti filtrace a její záruce. Mohou se později hodit při dohadování s úřady o vhodnosti vašeho řešení.
Do septiků a čistíren odpadních vod nesmí být svedeny vody z okapů či drenáží.
Jak funguje aktivátor septiků?
Působením bakterií a jimi tvořených enzymů dochází ke zkapalnění pevného organického odpadu, který se změní v nezapáchající kapalinu. Tu lze posléze bez problémů čerpat, nedochází k ucpávání trativodů. Septik obsahuje malé množství bakterií, které pomáhají rozkládat organický odpad. Přidáním bakterií se zvýší jejich obsah a také výrazně zrychlí proces rozkladu. Bakterie ho mění na jednodušší látky, z nichž nakonec vznikne voda a oxid uhličitý, který se uvolňuje ve formě plynu do ovzduší. Voda zůstává v septiku. Tímto rychlým a přírodním rozkladem se eliminuje vznik zápachu, kalů a krust v septiku.
Radek Tichý, foto Shutterstock a profimedia.cz
Více informací se nachází v srpnovém vydání z roku 2017.
Co s odpadní vodou?
