Pivoňky nesmějí chybět


Jak v minimalistických, tak klasických zahradách nesmějí chybět pivoňky. Vybírat můžete z desítek druhů, odrůd, barev…

V Evropě se pivoňky pěstují od středověku a známých je asi třicet základních druhů. Dělí se na dvě základní skupiny – dřevité a bylinné. Ty první jsou polokeře, přirovnat by je šlo k rododendronům – spodní část mají zdřevnatělou a na zimu nezatahují, jen shazují listy. Mohou dorůstat až do výšky dva metry. Na místě zůstávají desítky let, poměrně obtížně se v domácích podmínkách množí, keře nelze jednoduše rozdělit, jako se to dělá s jinými druhy. Koupit je tak můžete jen v zahradnictví.

Bylinné pivoňky se řadí mezi klasické trvalky, jsou podstatně menší a na zimu se úplně ztrácejí. Na jaře vyraší nejdříve tmavě červené výhonky, na kterých se zanedlouho objeví listy a potom kulaté pupeny květů. Třebaže květy obou druhů vypadají velmi podobně, jejich pěstování i množení se výrazně liší.

Dřevité pivoňky
Jejich botanický název je pivoňka křovitá (Paeonia suffruticosa) a potřebují vlhčí humózní půdu s neutrální půdní reakcí a místo na plném slunci. Dobře se jim daří u stěn domů, kde jsou chráněné před průvanem, který jim nesvědčí. Zimu přečkají bez problémů, ve vyšších polohách je zakryjte například chvojím.

Kvetou jen dva tři týdny, proto je dobře zkombinujte například s cibulovinami a dalšími trvalkami, aby záhon vypadal dobře po celý rok. Odkvetlé keře dřevitých pivoněk slouží jako zelené pozadí, vedle nějž jiné rostliny dobře vyniknou. Pěstují se třeba odrůdy ‚Reine Elisabeth‘ s plnými růžovými květy, krásná je i červená ‚Early Scout‘ či ‚Muregarasu‘ s jednoduchými tmavě červenými květy. Naprosto unikátní jsou žluté kultivary ‚High Noon‘ – tento odstín totiž u bylinných pivoněk nenajdete. Krásné a velmi oblíbené jsou rovněž lososově růžové ‚Helene Martin‘ a plnokvětá ‚Spring Carneval‘.

Andrews

Hakuojishi

Scarlet

Kamata Nishiki

Papaver

Reine Elisabeth

Bylinné pivoňky
Z bylinných se nejčastěji pěstují kultivary pivoňky bělokvěté neboli čínské (Paeonia lactiflora), řada moderních odrůd vznikla i křížením s evropskou pivoňkou lékařskou. Kvetou na přelomu května a června. Na rozdíl od jiných druhů mají na stoncích založeno několik poupat – když odkvete hlavní, nastává čas pro boční. V profesionálních zahradnictvích se u výhonů určených k řezu druhotná poupata brzy odstraňují, aby zůstal jediný krásný květ. Na zahradách je to naopak – ty odkvetlé se odstřihují a nové se rozvíjejí – čím déle pivoňka kvete, tím lépe.

Zatímco křovité pivoňky mají okvětní plátky jednoho typu, u pivoněk čínských najdete dva – úzké a nitkovité ve středu, široké po okraji. Šlechtěním a křížením se ale tyto rozdíly postupně stírají.
Bylinné pivoňky původně rostly na vlhkých okrajích lesů a takové podmínky potřebují i na zahradě. Plné slunce a lehčí vlhká půda s vysokým obsahem živin jsou základem pro jejich bohaté kvetení. Silné rostliny umějí čelit i krátkodobému suchu, trvale bez vody ale nevydrží. Trsy se rozrůstají jen málo, špatně se přesazují. Množit lze pivoňky dělením na podzim, někdo volí i odseknutí krajové části z původního trsu, který zůstává na místě.

Trsy bylinných pivoněk na jaře raší nachovými výhony, které jsou velmi nápadné. V sezoně tvoří vysoké, kompaktní a značně se rozrůstající trsy, proto se hůře kombinují s jinými květinami – vhodné jsou vedle nich nižší trvalky, případně cibuloviny. Vždy je vysazujete před pivoňky, nikdy vedle nich!

Coral

Festiva Maxima

Magic Orb

Moonstone

Sarah Bernhardt

Sea Self

Vogue

Pivoňka lékařská
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis) je druh, který se dříve pěstoval na každé české zahradě. Květy mohou být i jednoduché, častější jsou ale plné, například u odrůdy ‚Rubra Plena‘ tmavě nachové s typickou vůní. Kvetou asi o tři týdny dříve než pivoňky bylinné, liší se od nich i nižším vzrůstem. Květy se používaly do vonných směsí i jako barvivo. Mají rády slunné místo, půda by měla být lehčí, humózní. Špatně snášejí přesazování.

Pivoňky úzkolisté
Název pivoňky úzkolisté (Paeonia tenuifolia) je odvozen od jemných listů bez výrazného řapíku. Tento jihoevropský druh dorůstající do výšky kolem čtyřiceti centimetrů připomíná domácí hlaváček jarní, květy jsou ale tmavě červené s výraznými žlutými prašníky. Rostlině se daří na suchých kamenitých místech nebo loukách na slunci. Na zahradě je lze vysadit na větší skalky, ale porostou i na zelených střechách nebo suťovištích. Kromě druhu s jednoduchými květy je vyšlechtěn i plnokvětý kultivar ‚Plena‘.


Ideální čas na výsadbu
Ideálním obdobím pro výsadbu pivoněk bylinných je první polovina října, aby do zimy stačily zakořenit. Před výsadbou půdu důkladně zryjte do hloubky šedesát až sedmdesát centimetrů, protože kořeny potřebují prostor, aby se rozrostly. Má-li pivoňka bohatě kvést, je důležitá správná výsadba. Pokud ji dáte příliš hluboko, pokvete málo. Pupeny na dužnatých kořenech mají být maximálně tři centimetry pod povrchem půdy. Protože jde o druh, který velmi špatně snáší přesazování, náprava není tak jednoduchá – může se stát, že vám rostlina vykvete třeba až po dvou letech. Čerstvě zasazené rostliny je vhodné zakrýt chvojím nebo zasypat asi deseticentimetrovou vrstvou zeminy, která je bude chránit před mrazem. Starší rostliny už před zimou nemusíte chránit, ve zdejších podmínkách jsou úplně mrazuvzdorné a patří k nejodolnějším trvalkám vůbec.


Krásná i po odkvětu
I po odkvětu se dají pivoňky využít. Zajímavá jsou jejich plodenství, která tvoří skupiny pevných měchýřků. Postupem času po dozrání prasknou, rozevřou se a nabídnou svoji další podobu. Jsou ozdobou záhonů i na podzim a v zimě. Jejich listy nejsou sice nijak dlouhé, ale mají pevné stonky a dá se z nich vytvořit pěkný lem kolem kulatých letních kytic. Navíc se na sklonku léta vybarvují do načervenalých odstínů a výborně doplňují fialové a žlutě kvetoucí podzimní květiny – astry, třapatky, zápleváky nebo sasanky.

ZAJÍMAVÉ PO CELÝ ROK
Pivoňky patří k trvalkám, které zdobí zahradu i v době, kdy právě nekvetou. Zjara vyraší zajímavými tmavě červenými výhony, na kterých se zanedlouho objeví listy a potom kulaté pupeny květů. Po odkvětu zase vytvoří pevné měchýřky, které časem prasknou, rozevřou se a záhon zdobí na podzim i v zimě.

 

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock a profimedia.cz

Komentáře

Napsat komentář