Skalničky všech barev


Skalničky pocházejí nejčastěji z hor, a tedy odlišných podmínek, než jaké jim nabízejí klasické zahradní záhony. Kdysi se běžně neprodávaly, jejich pěstování se považovalo za náročné a věnovali se mu jen znalci a sběratelé. V současnosti se tyto rostliny už množí profesionálně, objevují se i šlechtěné kultivary, které jsou odolné a méně náročné na speciální podmínky.


Kamejka modronachová (Lithodora diffusa)
Tato skalnička tvoří nízké stálezelené keříky, modré květy se objevují od dubna. Rostlina potřebuje půdu humozní, propustnou a kyselou, případně také kamenitou nebo štěrkovou. Místo pěstování musí být dobře odvodněno, kamejka špatně snáší především zimní mokro.


Hořec ozdobný (Gentiana sino-ornata)
Hořec tvoří nádherné nálevkovité květy, a to ve velmi pozdním termínu – od září do listopadu. Na péči není náročný, dopřejte mu kyselý rašelinový substrát s přídavkem hlinité půdy, protože potřebuje dost vláhy nebo rosy.


Zvonek maličký (Campanula cochleariifolia)
Tento zvonek dorůstá jen asi do deseticentimetrové výšky, ovšem hodně se rozrůstá. Od června bohatě fialově kvete. Ocení mírně vlhkou půdu a polostín, kromě skalek se hodí třeba ke kamenným schodištím, teráskám i do vápencových skalek, roste i ve spárách.


Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus)
Růžové květy hvozdíku sivého mají kořeněnou vůni. Roste v hustých šedozelených polštářích, je velmi nenáročný. Snáší horko i úpal, proto se hodí i na ozelenění střech nebo třeba do miniaturních koryt a zídek. Nemá rád trvalé vlhko, dobrá drenáž je základem při úpravě vybraného místa. Pěstuje se řada různě barevných odrůd.


Mydlice bazalkovitá (Saponaria ocymoides)
Tato nízká trvalka tvoří široké trsy. Drobné karmínové květy se objevují na rostlině od května až do srpna. Nevadí jí úpal ani nedostatek vody, je proto vhodná pro pěstování na svazích a zídkách, uchytí se i ve spárách kamenů,můžete ji mít i v korytech a nádobách. Potřebuje zásaditou půdu.


Sivutka velkokvětá (Aethionema grandiflorum)
Listy této trvalky jsou jasně zelené, na spodní straně nafialovělé. Na zimu neopadávají. Ozdobou rostliny jsou převislé zvonkovité levandulově modré až růžové květy. Sivutka se špatně přesazuje, uchytí se pouze s dostatečným kořenovým balem. Dopřejte jí zásaditou, mírně propustnou vlhkou půdu.


Dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala)
Tato rostlina není náročná na pěstování, stačí jí chudé půdy, roste i na vápencových suťovištích. Krásné, velké a výrazné bílé miskovité květy se objevují od května. Skalnička se rozrůstá do plochy plazivými výhony, potřebuje tedy kolem sebe dost volného místa. Naopak se nehodí do koryt nebo malých skalek. Je spolehlivě mrazuvzdorná, vyskytuje se i v polárních oblastech.


Úrazník šídlovitý (Sagina subulata)

Tato jen maximálně pět centimetrů vysoká skalnička kvete bíle přes celé léto. Nevadí jí, pokud po ní budete občas přecházet, používá se proto jako výplň mezi přírodní chodníky z volně uložených plochých kamenů, tvoří i zajímavý přechod mezi skalkami a zbytkem zahrady. Jde o stálezelenou a mrazuvzdornou rostlinu, které vyhovují lehčí půdy.


Hlaváček jarní (Adonis vernalis)
Hlaváčky jsou rostliny suťovišť, strání a vysoko položených pastvin, kterým vyhovuje zásaditá půda a hodně slunce. Dorůstají do dvaceticentimetrové výšky, kvetou už od dubna. Pěstuje se i asijský druh A. amurensis, který ale potřebuje zcela odlišné podmínky – kyselomilné prostředí a polostín. Proto se vysazuje například pod rododendrony.


Česnek zlatožlutý (Allium moly)
Tato nenáročná cibulovina poroste na střešních zahradách, zídkách i v korytech. Bohaté okolíky se žlutými kvítky se objevují koncem jara. Díky své typické vůni česnek nenapadají myši ani krtci, na místě se drží léta. Cibule nemusíte na zimu vyrývat, jsou mrazuvzdorné.


Tařice skalní (Aurinia saxatilis)
Jde o původní domácí druh skalničky, má šedozelené plstnaté listy, které na rostlině částečně zůstávají pře zimu. Kvete od dubna, výrazně voní po medu a láká včely. Dorůstá do výšky až 35 centimetrů, vysazujte ji raději na velké skalky a zídky, naopak z koryt přepadává a vylamuje se. Vyhovuje jí zásadité prostředí, dobře se množí a nepotřebuje žádnou péči.


Pozor na správné prostředí
Při výběru a pěstování skalniček je třeba vždy respektovat jejich nároky na pH půdy – to závisí na tom, odkud konkrétní rostlina pochází. Na vápencové skalky, které jsou u nás nejčastější, se hodí druhy vyžadující zásaditou reakci, tedy pH vyšší než 7. Mezi pískovcové a žulové kameny naopak zvolte rostliny vhodné pro kyselejší půdy s pH mezi 4 až 6,5.

 

Dagmar Cvrčková, foto Shutteerastock a profimedia.cz

Komentáře

Napsat komentář