Zahrada, která vyrostla z vody


Když poprvé přijeli na novou chalupu, auto jim na vlhkém dvoře zapadlo až po nápravu. V rámci rekonstrukce domu proto vybudovali drenáže a odvodnění. A poslední čtyři léta pro změnu bojují se suchem. Na zahradě to však moc poznat není. Zůstaly zde pouze květiny, které takové prostředí přežijí.

Starý dům i jeho okolí bylo celé postavené na vodě. I když prošel kompletní rekonstrukcí, vodu pod ním vlastníci příliš neřešili. Chalupa tady stojí tři sta let a nespadla, předci tedy asi věděli, co a proč dělají.

Jezírko péči nepotřebuje
Vodu z okolí svedli do tůňky před domem velké zhruba tři krát tři metry. Podobná nádrž na vodu zde ale také nebyla novinkou. „Našli jsme tu malou tůňku, kterou jsme se rozhodli s manželem vyčistit. Vyvezli jsme nekonečně mnoho koleček hlíny, bahna a jiných nánosů, které se zde usazovaly zřejmě celá desetiletí a přibývaly, jak se navyšoval terén,“ vypráví majitelka a přidává zajímavost: „Při tom jsme narazili na žlaby z plochých kamenů, které sem vedly z chléva. Asi kdysi sloužily k jeho odvodnění, vše bylo od počátku dobře vymyšlené.“

 

Na dně rybníčka čekalo překvapení – vyvěrající prameny. Jezírko má vlastní zdroj vody. To spolu s rostlinami po okrajích, které svými kořeny pomáhají čistit vodu, značně zjednodušuje údržbu. Stačí ho jednou za dva roky vypustit a odstranit nánosy na dně. Nachází se pod stromy, a ačkoli ho majitelé na podzim chrání sítěmi, nepořádek do nádrže napadá.

Ne vždy to ale bylo s péčí o něj tak jednoduché. Když majitelka dostala a chovala oranžové kapry koi, kvalita vody se značně zhoršila. Nepomohlo čištění, filtrování, jednoduše nic… Voda zůstávala neustále zakalená. Poté, co zmizela poslední ryba a ozdobou se staly lekníny, začala být tůň bezúdržbová. Zpravidla také slouží k zalévání okolních trvalek, letos ovšem nikoli. Hladina poklesla oproti normálu o osmdesát centimetrů.

Rostliny si poradí samy
„Protože jsem jezdila do Anglie, kde jsem měla rodinu, oblíbila jsem si jejich způsob zahradničení i filozofii – seskupit co nejvíce rostlin k sobě, aby mezi nimi nemohl růst plevel,“ vysvětluje majitelka. Inspiraci však hledala i v tuzemsku. „Například štěrkové záhony jsem viděla v průhonickém parku a osvědčily se mi i na chalupě, mám je před vraty na obecním pozemku. Nejenže kamenný mulč brání odpařování vody a prorůstání plevele, ale rostliny se zde samy vysemeňují a vytvářejí rok co rok nové ornamenty,“ dodává.
Při zakládání zahrady majitelka nakoupila sazenice rostlin, které se jí líbily. Přežilo jich jen málo, místo ani sucha jim nesvědčily. Nahradily je tedy původní domácí druhy. Místo šlechtěných růží tu vidíte původní botanické druhy, které doplnily třapatky, floxy, měsíčky, rudbekie a levandule. A také hortenzie, které v suchém období žádají přece jen větší péči než ostatní. Majitelka je však miluje, a tak jí to nevadí. Vzpomíná, že oproti začátkům, kdy několikrát přeryla celou zahradu a těžkou jílovitou půdu vylehčovala pískem a provzdušňovala, má nyní mnohem méně starostí.

Také proto, že užitková zahrada za domem není příliš velká. A rostou tam pouze rajčata, jahody nebo réva. Chemická hnojiva se tady nepoužívají, květiny nejsou na živiny náročné. „Když jsme loni vysazovali révu, dávala jsem pod ni koňské kobylince, to je pravda,“ vzpomíná majitelka. Jinak péče o zahradu znamená hlavně okopávat půdu, aby zadržovala vodu, případně plít.

Podobně se zde přistupuje k trávníku. Když prší a roste, seče se jednou týdně. Letos méně často. Objeví-li se zde sedmikráska nebo jitrocel, nikomu to nevadí. Na jaře pak z porostu vyhrabou trochu mechu a přihnojí ho. Jinak nic.

Co s horou kamenů?
Proměnou prošla nejen zahrada, ale i celý interiér domu. Na dvoře poté zůstala hromada kamení. Majitelka na ní naprosto bezradně seděla a přemýšlela, kam s ním. Odvézt ho by stálo spoustu časy a peněz, a tak rodina začala hledat jeho využití kolem domu. „Namalovala jsem si tedy kamennou venkovní kuchyň a ukázala ji řemeslníkům právě pracujícím v domě, že bych ji chtěla postavit. Akorát se mi vysmáli. Tak jsem si ji vybudovala sama,“ vypráví a přidává příběh o venkovním komínu: „S ním mi pomohli chlapi. Ovšem aby dobře táhl, zazdila jsem do něj plech na pečení. A jak funguje!“ Do exteriérové kuchyně je zavedená voda i elektrický proud, to zvládl manžel. Ačkoli nápady na vylepšení a úpravy pocházejí od majitelky, realizace těch složitějších zůstává na manželovi. Vlastnost, kterou ocení nejen vlastní žena.

Kamene bylo tolik, že vystačil i na vybudování zídek ve svažitém terénu. U těch prvních ještě řemeslníci pomáhali míchat beton, aby zídky dostaly pevný základ a neujížděly, u dalších to žena zvládla sama. Poslední poskládala sama takzvanou suchou cestou.

Respekt k minulosti
Stará chalupa si zaslouží ponechat genia loci. Zde ho najdete i na zahradě. Zůstal zde jak starý vzrostlý jasan, který stíní část pozemku a chrání ho před sluncem a vysycháním, tak další okrasné i ovocné stromy. Jediné, co pokáceli, byly nálety.

To platí pro venkovní kuchyň – kromě kamene byly na stavbu použity staré cihly na podezdívku a okna nalezená na půdě. Zelená dvířka ve spodní části pocházejí ze žebřiňáku, který patřil dědovi. Také plot je původní – z ořezů kulatiny, tedy nejlevnějšího materiálu, co byl k dispozici. Stojí však stále, bez jakékoli údržby. Pokud nějaká plaňka shnije nebo praskne, je vyměněna za jinou. Nejen rostliny zde mají svůj vlastní život.

 

Magdaléna Krajmerová, foto Jaroslav Hejzlar

Komentáře

Napsat komentář