Zahrady s handicapem – Dlouhý a úzký pozemek

Pokud vlastníte dlouhý pozemek, který není navíc příliš široký, jistě jste se již zapotili při plánování budoucí zahrady. Tento typ zahrad je poměrně častý v městském prostředí a vyžaduje speciální přístup nejen majitele, ale i zahradního architekta. Ačkoliv je prostor mnohdy komplikovaný, lze z něj vytvořit pomocí několika triků příjemnou a klidnou oázu pro odpočinek i aktivní relaxaci.

Dřeviny usměrňující pohled do dáli se hodí jen do velkých zahrad.

Nevýhody zahrady

Pojem dlouhá a úzká zahrada představuje pro každého trochu něco jiného. Je však možné říci, že hlavním znakem takové zahrady je délka, která je v porovnání s šířkou více než dvojnásobná. S takovými plochami se setkáte spíše v husté městské zástavbě, kde se počítá každý metr volné půdy. Tyto zahrady mohou vizuálně působit jako dlouhé koridory, zvláště pokud se jim nevěnuje při plánování dostatek pozornosti a nejsou pohledově ozvláštněny prvky, které tento efekt jinak narušují. Často jsou také sevřeny okolní zástavbou, ať již domovními zdmi nebo vysokými ploty. Plocha zahrady navíc nebývá příliš velká, spíše se pohybuje v rozmezí několika málo stovek metrů čtverečních. Nemalé potíže přináší také nedostatek soukromí. Dění v zahradě lze totiž často pozorovat nejen z okolních pozemků, ale také z vyšších pater sousedních domů, což může být nepříjemné. Pokud se v zahradě navíc nevysadí alespoň několik větších rostlin, může do ní pronikat hluk z dopravy, okolních pozemků nebo ze stavby a podobně. Zvláště rušivým prvkem bývá v dlouhé a úzké zahradě výrazné vnímání ohraničení pozemku. Plot se tak stává nechtěnou dominantou, kterou je třeba změkčit a prostorově ozvláštnit. Ve valné většině případů jsou zahrady na dlouhém pozemku ještě k tomu řešeny způsobem, který efekt dlouhého prostoru přímo podporuje. Často stačí přímá cesta vedoucí celou zahradou nebo nedostatek prvků rozdělujících prostor na menší bloky s odlišnou funkcí – a problém je na světě. Velký vliv na vnímání dlouhého a úzkého prostoru mají také materiály použité na stavbu cest nebo jejich barevnost.

Jak si poradit

Menší zahradu rozdělte do bloků s odlišnou náplní a funkcí. Toto řešení zvyšuje pocit soukromí a opticky zvětší malý prostor.

Není zcela jednoduché vyřešit dlouhý pozemek ke spokojenosti majitele. Vyžaduje to hodně zkušeností a znalostí. Hlavním úkolem je rozčlenění zahrady na několik menších území, přičemž každý takový prostor by měl mít jinou funkci. Tato samostatná místa neboli bloky může propojovat třeba zahradní cestička, která se bude zahradou vinout v jemných obloucích. Přímý tvar cesty se nedoporučuje, vytváří totiž dlouhou linku, která umožňuje přehlédnout celou zahradu z jediného bodu. Bloky přiřadí každé části zahrady určitou funkci. V blízkosti domu může vzniknout třeba herní koutek pro děti, v dalším bloku květinová oáza a ve vzdálené části zahrady například klidný prostor s posezením. Jednotlivá místa by měla být alespoň částečně vizuálně oddělená. Ve větší zahradě se může stát oddělujícím prvkem nízký živý plůtek ze stálezelených nebo opadavých keřů, předělující zídka s možností výhledu do další zahrady nebo rozhraní z volně rostoucích keřů. U malé zahrady se vzdejte mohutných hranic ve formě zdí a vysokých živých stěn z jehličnatých dřevin, působí nepříjemným a tvrdým dojmem, a navíc zabírají prostor. Postačí pouze drobný předěl z vyšších trvalek nebo několik sloupků popnutých popínavými rostlinami. V pravidelných zahradách působí příjemným dojmem cestičky vinoucí se do oblouků, jejichž povrch a vzor není zcela pravidelný. V menších zahradách jsou místo cesty vhodnější spíše střídavě položené nášlapné kameny nebo bloky z tvrdého dřeva zapuštěné do země. Zkuste do zahrady také umístit několik 1 nevšedních prvků, např. sochu, plastiku, zvonkohru nebo celoročně zajímavou rostlinu. I malý prvek dokáže zahradu ozvláštnit. Chcete-li do zahrady umístit altán, zvolte raději jednodušší a lehčí stavbu. Příjemným dojmem působí altány z kovové konstrukce, kterou obrostou popínavé rostliny nebo ovocné kordony. Stavba by neměla působit těžkým dojmem, v malém prostoru by na sebe strhla veškerou pozornost. Zvláštní péči si zaslouží také úprava oplocení. Vysoké ploty je možné změkčit výsadbou volně rostoucích popínavých rostlin. Pokud po obvodu zahrady vysadíte jen tvarovanou živou stěnu, ohraničení pozemku nijak nezjemníte. Před oplocení proto vysaďte vzrůstnější keře a několik solitérních stromů podsazených třeba kvetoucími trvalkami. Rostliny působí také jako perfektní protihluková stěna, v létě zajistí příjemný pohyblivý stín a vyřeší problém s nedostatkem soukromí i z ptačí perspektivy. Použití rostlin vychází z celkového konceptu zahrady. Volba jejich velikosti se odvíjí od plochy pozemku a blízkosti okolních staveb. Velké stromy by rozhodně neměly vadit sousedům. Pro optické předěly nemusíte hned používat vysoké živé stěny, mnohdy postačí elegantní řešení pomocí výsadby vyšších okrasných trav. Ty v zahradě zůstanou i přes zimu a jejich listy se odstraní až na jaře, kdy rostliny opět začnou rašit.

Mírné optické předěly

Dlouhé přímé cesty jsou sice zajímavým prvkem ve velkém prostoru, umožňují ovšem přehlédnutí celé zahrady z jednoho bodu.

Jestliže nejste přívrženci stavebních materiálů, můžete vymezit jednotlivé zahradní prostory volně rostoucími rostlinami. Výsadbou do zahrady navíc vnesete různé barvy květů a struktury a textury listů i samotných rostlin. Z okrasných trav mohou funkci optického předělu převzít ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa) nebo dekorativní dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides). Z vyšších kvetoucích rostlin jsou vhodné ostrožky velkokvěté (Delphinium x cultorum), náprstníky červené (Digitalis purpurea), topolovky růžové (Alcea rosea) dále pak divizny černé (Verbascum nigrum) a žlutě kvetoucí popelivky Přewalského (Ligularia przewalski). Pokud máte rádi každoroční změnu, vysaďte i letničky. Zahradu opticky předělí vzdušný sporýš argentinský (Verbena bonariensis), oranžově kvetoucí titónie okrouhlolistá (Titonia rotundifolia) nebo krásenka zpeřená (Cosmos bipinnatus).

Hlavní problémy

• nedostatek prostoru
• komplikovaný, často striktně pravidelný tvar
• nedostatek soukromí
• sevření okolní zástavbou a oplocením
• efekt koridoru
• plot jako zvláště výrazný prvek
• nevhodné použití materiálů podporujících podlouhlý tvar zahrady
• při nevhodném řešení přehlédnutí celé zahrady z jednoho místa

FOTO: AUTORKA

Zahrady s handicapem – Dlouhý a úzký pozemek

Zahrady s handicapem – Dlouhý a úzký pozemek